Tak jsme vcera rano, jeste pred snidani, opustili Quito. Nejriv jsme jeli taxikem na autobusovy terminal Quitomba, bylo to pres cele mesto, byla nedele sedm rano a uz v tu
dobu byla zacpa, takze cesta se docela protahla. Nadrazi bylo hezke moderni, ale moc dlouho jsme se tam nezdrzeli, rychle jsme koupili listky (tahaly se o nas 2 spolecnosti) za 5USD pro oba a za pet minut jel autobus do mestecka Latacunga. Oba jsme se shodli na tom, ze i kdyz se nam v Quitu opravdu libilo (mesto je na jizni Ameriku nezvykle ciste, upravene, pamatky jsou moc hezke a lide prijemni), tak jsme radi, ze konecne odjizdime do hor. V autobuse jsem si koupila svoje prvni seco, coz je kelimek s ryzi, kouskem kureciho masa a kouskem smazenyho bananu. Stalo to 1,25USD, bylo to opravdu dobre a nakonec jsme se z toho najedli oba, jak toho bylo moc.
dobu byla zacpa, takze cesta se docela protahla. Nadrazi bylo hezke moderni, ale moc dlouho jsme se tam nezdrzeli, rychle jsme koupili listky (tahaly se o nas 2 spolecnosti) za 5USD pro oba a za pet minut jel autobus do mestecka Latacunga. Oba jsme se shodli na tom, ze i kdyz se nam v Quitu opravdu libilo (mesto je na jizni Ameriku nezvykle ciste, upravene, pamatky jsou moc hezke a lide prijemni), tak jsme radi, ze konecne odjizdime do hor. V autobuse jsem si koupila svoje prvni seco, coz je kelimek s ryzi, kouskem kureciho masa a kouskem smazenyho bananu. Stalo to 1,25USD, bylo to opravdu dobre a nakonec jsme se z toho najedli oba, jak toho bylo moc. V Latacunga jsme byli lehce po devate hodine, taxikem za 1USD jsme dojeli z autobusoveho terminalu do centra a ubytovali se v hotelu Cenral primo na hlavnim nadrazi. Nemeli jsme rezervaci, ale cetla jsem v ruznych recenzich, ze hotelu je tady dost a tehle je nejlepsi, kdyz vezmeme v uvahu pomer cena/kvalita. Mame pokoj s vyhledem na namesti, vlastni koupelnu a pripojeni na wi-fi. Hotel i jeho vybaveni sice uz pamatuji i lepsi leta, ale majitelka je opravdu mila pani, ktera sice neumi anglicky ani slovo, ale i pres to se nam snazi ve vsem pomoct a tak nejak se rukama nohama usmevem a nekolika slovy domluvime.
Takze jsme si dali zavazadla na pokoj a hned jsme vyrarili zpatky na autobusove nadrazi na autobus smer Quilotoa, coz je so
pka asi 65km od Latacungy, ktera ma ve svem krateru nadherne smaragdove zelene jezero. Primy autobus jel zase asi za 5 minut pote, co jsme dorazili na nadrazi a za 2USD na osobu se dve honiny splhal do andskych kopcu po necem, co bylo asi silnice ve vystavbe, strasne rychle predjizdel, najizdel bokem do srazu... No meli jsme to misto Matejsky poute asi. Ale vyhledy byly naaadherny! A vsude se pasou kravy, lamy, cerny prasata... A pristupovali Ekvadorci, vetsina na hlave klobouky a na sobe ponco, ale nejvic sok jsme mela z zen - kloubouk, nekdy zdobeny pavym perem, spousta zlata v usich i kolem krku, satek pres ramena, sukne, podkolenky a lodicky na podpatku!!! Nekdy i jehlovym podpadku, s ditetem v naruci a vykracuji si to ve 4tis metrech nad morem po prasny ceste! Uz mi ted asi bude blby rikat, ze se mi nechce do centra Prahy chodit v podpatkach, protoze se po kocicich hlavach blbe chodi :-) Cestou jsme taky pocitili prvni priznaky vyskove nemoci (a porad jsme jese nenarazili na tu koku, abychom mohli proti ni bojovat) - zacala nas lehce pobolivat hlava.
pka asi 65km od Latacungy, ktera ma ve svem krateru nadherne smaragdove zelene jezero. Primy autobus jel zase asi za 5 minut pote, co jsme dorazili na nadrazi a za 2USD na osobu se dve honiny splhal do andskych kopcu po necem, co bylo asi silnice ve vystavbe, strasne rychle predjizdel, najizdel bokem do srazu... No meli jsme to misto Matejsky poute asi. Ale vyhledy byly naaadherny! A vsude se pasou kravy, lamy, cerny prasata... A pristupovali Ekvadorci, vetsina na hlave klobouky a na sobe ponco, ale nejvic sok jsme mela z zen - kloubouk, nekdy zdobeny pavym perem, spousta zlata v usich i kolem krku, satek pres ramena, sukne, podkolenky a lodicky na podpatku!!! Nekdy i jehlovym podpadku, s ditetem v naruci a vykracuji si to ve 4tis metrech nad morem po prasny ceste! Uz mi ted asi bude blby rikat, ze se mi nechce do centra Prahy chodit v podpatkach, protoze se po kocicich hlavach blbe chodi :-) Cestou jsme taky pocitili prvni priznaky vyskove nemoci (a porad jsme jese nenarazili na tu koku, abychom mohli proti ni bojovat) - zacala nas lehce pobolivat hlava.Az na samy krater sopky Quilotoa jsme dorazili nekdy kolem poledne. Vyhled na krater a jezero asi 300 metru po
d nama bych uchvatnej! Proste nadhera. Na Quilotoa zacina spousta trekovych trati, treba i nekolikadennich, kdy jdete po Andach, po ceste jsou hostely, kde muzete prespat ve spolecne mistnosti s ostatnima, sem tam nejake obcerstveni... Nebo muzete asi za 6 hodin cely krater obejit. A nebo jako my asi za 30 minut sejit dolu k jezeru. Cesta je to krasna, ale strasna - pisek, ktery se klouze pod nohama, strasne prudne srazy,... Cesta nahoru trva asi 3 hodiny, protoze musite jeste bojovat s vyskovou nemoci, takze se vam spatne dycha a busi vam srdce a kazdou chvili musite odpocivat. Vetsina lidi, ktere jsm
e potkavali, kdyz jsme sli dolu a oni uz slapali nahoru, vypadali, ze kazdou chvili zkolabujou. Po te, co jsme si zkusebne bysli 2 mensi kopecky a zjistili, ze to fakt neni zadna prdel, jsme se rozhodli pro druhou variandu vystupu - za 10USD na osobu jsme se nahoru nechali vyvest na mule :-) A to byl fakt zazitek! Mula smrdela (takze my taky), ale celkem chytre sama, bez jakehokoliv vedeni, vysla cely tek kopec za necelou pul hodinu! Akorat obcas se zastavily na vydejchani a to na ne pak pan od mul zasycel a oni se zase daly do pochodu. A kdyz jsme u toho pana od mul, to byl fakt machr - on celou cestu za tema mulama poklusaval, chvilema se teda chytl Michalovy muly za ocas a nechal se tahnout, ale zatimco jini jdou nahoru 3 hodiny, on to vyklusal za 30 minut! Pak nas dovedl do hostelu, kde nam dali nejakou polivku, ktera nevime, z ceho byla, ale byla dobra a bodla a dalsi seco (kure s ryzi a bananem, akorat tentokrat to chutnalo trochu jinak). Za to a 1,35litru Coca Coly jsme zaplatili 7,5USD. Primy autobus zrovna nejel, tak jsme jeli dzipem za 6 UDS do 14km vzdalene vesnice (ma slozite jmeno, ktere jsme zapomnela) a pak jsme hned skocili na bus do Latacungy za 1,25USD na osobu. Bylo kolem treti, takze zase zaclo prset a nebylo moc videt ven, ale jak jsme klesali, tak z nas postupne opadavalo to napeti a prestavala bolet hlava...
d nama bych uchvatnej! Proste nadhera. Na Quilotoa zacina spousta trekovych trati, treba i nekolikadennich, kdy jdete po Andach, po ceste jsou hostely, kde muzete prespat ve spolecne mistnosti s ostatnima, sem tam nejake obcerstveni... Nebo muzete asi za 6 hodin cely krater obejit. A nebo jako my asi za 30 minut sejit dolu k jezeru. Cesta je to krasna, ale strasna - pisek, ktery se klouze pod nohama, strasne prudne srazy,... Cesta nahoru trva asi 3 hodiny, protoze musite jeste bojovat s vyskovou nemoci, takze se vam spatne dycha a busi vam srdce a kazdou chvili musite odpocivat. Vetsina lidi, ktere jsm
e potkavali, kdyz jsme sli dolu a oni uz slapali nahoru, vypadali, ze kazdou chvili zkolabujou. Po te, co jsme si zkusebne bysli 2 mensi kopecky a zjistili, ze to fakt neni zadna prdel, jsme se rozhodli pro druhou variandu vystupu - za 10USD na osobu jsme se nahoru nechali vyvest na mule :-) A to byl fakt zazitek! Mula smrdela (takze my taky), ale celkem chytre sama, bez jakehokoliv vedeni, vysla cely tek kopec za necelou pul hodinu! Akorat obcas se zastavily na vydejchani a to na ne pak pan od mul zasycel a oni se zase daly do pochodu. A kdyz jsme u toho pana od mul, to byl fakt machr - on celou cestu za tema mulama poklusaval, chvilema se teda chytl Michalovy muly za ocas a nechal se tahnout, ale zatimco jini jdou nahoru 3 hodiny, on to vyklusal za 30 minut! Pak nas dovedl do hostelu, kde nam dali nejakou polivku, ktera nevime, z ceho byla, ale byla dobra a bodla a dalsi seco (kure s ryzi a bananem, akorat tentokrat to chutnalo trochu jinak). Za to a 1,35litru Coca Coly jsme zaplatili 7,5USD. Primy autobus zrovna nejel, tak jsme jeli dzipem za 6 UDS do 14km vzdalene vesnice (ma slozite jmeno, ktere jsme zapomnela) a pak jsme hned skocili na bus do Latacungy za 1,25USD na osobu. Bylo kolem treti, takze zase zaclo prset a nebylo moc videt ven, ale jak jsme klesali, tak z nas postupne opadavalo to napeti a prestavala bolet hlava... Na hotelu jsem si konecne dala horkou sprchu, na Misu uz bohuzel nezbyla tepla voda (ale ja prisaham, ze tak dlouho jsem tam nevyla, abych ji vsechnu vypotrebovala) a pak jsme sli na veceri. V nedeli vecer byla bohuzel otevrena jen pizzerie, ale lepsi neco, nez hlad. Jo a mame problem - mame strasne penez, ale nemame drobny. Samy 50 a 100dollarovky a nikdo nam je nechce brat. Vcera v pizzerii teda nemeli jinou moznost a nakonec nam vratili, ale nikde jinde s nima nepochodime. Dneska se pokusime rozmenit je v bance. Zvlastni pocit, kdyz jdete do restaurace a modlite se, abyste meli co nejvyssi ucet a kdyz je to jen 12,75USD, tak jste zklamany :-)
No, takze dneska jedem na Cotopaxi - krale And, zasnezenou sopku, kterou se nam vcera podarilo na chvili zahlidnout mezi mrakama. To zase vyplivnem plice :-)
No comments:
Post a Comment