Konec??? My nechceeem :-(

Musim rict, ze chobotnice se ve ctvrtek opet povedla. Tentokrat jsme ji negrilovali, ale po uvareni soupli rovnou na panev do pripravne marinady a byla to mnamka! :-)

V patek dopoledne jsme se byli podivat v blizke tovarne na surfy a byl to opravdu zajimavy zazitek – tovarnicka Semente je opravdu mala, ma jen 7 zamestnancu z toho jen 2 jsou na plny uvazek a pritom zvladnou rucne udelat kolem 1000 prken rocne. A kdyz rikam rucne, tak myslim opravdu rucne – vnitrek surfu je polystyren, a to je jedina chvile, kdy zasahuje do vyroby stroj, ktery udela zakladni tvar. Pak prijde mistr shaper a doreze tvar predne podle prani zakaznika. Na polystyren se potom dava latka ze sklenenych vlaken, nebo jak se to jmenuje a nejaky akrylat pro zpevneni. Nasleduje prestikani a muzete jezdit.

Kousek od tovarny je i plaz, na ktere se tvori nejlepsi pravotociva vlna v Evrope. Bohuzel byl zrovna odliv, takze vlny moc nebyly, ale pro predstavu nam to stacilo. Celkove je v Portugalsku nadherny pobrezi – skaly, utesy, male plazicky, nekdy mate stesti, ze je plaz pisecna. A hlavne to maji vsechno vymakany do posledniho detailu vcetne parkovist, ukazatelu, chodnicku, zachodu a sprch na kazde plazicce.

Na surfove lekci odpoledne nas bylo uz docela dost, z toho hodne lidi poprve, az z toho sam instructor Flavio byl docela nervozni. No skoncili jsme tak, ze jsme se projizdeli sami a Flavio se staral o novacky a obcas na nas neco krikl. Lekci jsme si malinko prodlouzili a zustali ve vode dyl, ale proudy uz byly silnejsi a vlny divocejsi a po chvili jsem se uz nebyla schopna na prkno vyskrabat, tak jsme to zabalili.

V sobotu dopoledne jsme nakoupili posledni darecky a ja jsem si konecne koupila Havaianas zabky, po kterych jsem uz dlouho touzila a musim rict, ze doporuceni nelhala a ackoliv vypadaji jako uplne obycejne plazove zabky, jsou naprostu luxusni a neskutecne pohodlny. Misa si z Porgugalska neprivezl vubec nic a ani zadny poradny suvenyr (krome nezapomenutelnych zazitku a milionu fotek) nemame, tak si alespon na zed zaramujeme certifikaty, ktere jsme dostali za ucast na surfovych lekcich. Jako vzpominka na prvni surfovani taky dobry :-)

Surfovani v sobotu byl naprosty masakr – prestal foukat poprve za nas pobyt vitr, takze bylo vedro k padnuti, do toho bylo na nasi plazi portugalske mistrovstvi v surfingu a mistni toho vyuzili k navsteve plaze, takze spousta lidi ve vode, vsichni se pletli vsem a skoro nebyly vlny :-( Tak jsme se tam jen tak placali za vlanama a relaxovali (coz Michala bavilo a ja jsem z toho byla nastvana, protoze na poslednim surfovani jsem chtela jenom jezdit). Na pitomy toasty k obedu jsme v baru cekali snad pul hodiny a museli jsme je snist na lavicce, protoze nebyl volnej stolek a pak uz jsem byla fakt rada, ze jsme z plaze vypadli. Posledni vecere byla stylova – ryby, vinko, pivko a pak nasledovala navsteva baru – tentokrat jen decentni, par malych piv a v pul druhy do domecku spinkat :-)

No a v nedeli rano na letiste a domu. To byla opravdu krize, naprosto se nam nechtelo. Cesta sice probehla naprosto v pohode, do letadel jsme se dostali, v Lisabonu jsme si dali jeste posledni Pastel de Nata (to je ten kosicek s kremem, ktery maj vsude) a maly pressicko na rozloucenou (za cenu obeda kdekoliv jinde, ale co, bylo to posledni), ale stejne to byl nejhorsi navrat do reality z poslednich dovolenych. Uz ted nam chybi ta portugalska pohoda, atmosfera surfarskeho mestecka, kde cas plyne a jde jen o to dat si neco dobryho k piti a jidlu a chytit tu spravnou vlnu a hlavne surfovani jako takovy. Upozornuju vsechny, kteri kdy premysleli, ze zkusi surfovat, ze se jedna o nebezpecne navykovou aktivitu a veskere vase planovani dovolenych se uz bude tocit jenom kolem toho, kde jsou jaky vlny. A Portugalsko… Doporucuju! Levny a dobry jidlo a piti, levne se da cestovat, nadherny pamatky, uzasnej (i kdyz studenej) ocean s modrou cistou vodou, prijemny lidi a neni to daleko, co vic si prat? No tak snad nekdy priste, snad nekdy brzo…

Surfujeme, chlastame, jime, spime, relaxujeme

Strasne rychle nam ta dovolena utika :-( Nase dny tady v Ericeire se skladaji v podstate jen z aktivit napsanych v titulku, takze jsme sice desne utahany ze surfovani, ale zaroven nic neresime a jsme prijemne zrelaxovany :-)

Jeden den jsme sli na veceri do restaurace, kterou nam doporucil Pavel, kde pry delaji vyborne maso. Dali jsme si menu pro dva - vyber z brazilskeho hoveziho - a az na to ze jsme to chteli stredne propecene a bylo to az moc, neudelali jsme chybu. A lahvinku cerveneho vina z portugalske oblasti Douro, rocnik 2006, to se jen rozplyvalo na jazyku :-) Po veceri jsme se sli projit k mori a zjistili jsme, ze uplne o more je krasny pohled na nasvicenou Ericeiru.

V utery jsme meli dalsi skupinovou lekci surfovani, tentokrat jsme oba citili, ze treti den opavdu prichazi krize - svaly slaby a namozny, ruce a nohy rozedreny od pisku na prkne a slany vody, modriny vsude. Takze postavit se nam delalo malinko problem a kazdy pohyb ve studene vode nesmirne vycerpaval. Po lekci jsme jeli nakoupit do super marketu ve meste Mafra, ktere je asi 10 km daleko a jeli jsme tam s jasnym cilem - nakoupit co nejvic morskych potvor na vecerni grilovani. Opet jsme s zaslinali nad mega vyberem certvych ryb, krevet, chobotnicek a jinych tezko popsatelnych tvoru a koupili podkovy z ryby, ktera doted nevime, co byla zac, ale na grilu byla vyborna, lososa, krevety (rikam pani prodavacce, ze jich chci tak 10 a ona na to, ze bude nabirat a at reknu stop, tak pvni naberackou jich nandala asi 8 a druhou dalsich 8, neni problem :-)) a celou chobotnici. Grilovani se nam opravdu povedlo, vsechny potvory byly vyborny a jeste vam musim sverit svuj recept na vybornou chobotnici - date syrovou chobotnici do vody se spoustou citonove stavy, bylinkama, cesnekem a cibuli a varite podl velikosti chobonice tak kolem hodiny. Az de bude dat maso lehce propichout vydlickou, je hotove. Hotove maso hodite na chvili na gril, mezitim si pripravite marinadu z olivoveho oleje, bylinek, soli, na tom smahnete cesnek a cibuli a nakonec pridate hodne citronve stavy. Ogrilovanou potvoru date do marinady a nechate ji tam treba do ty doby, nez snite jine veci, jako treba ryby a krevety, ktere jste si na grilu meziti pripravili. A byla to fakt mnamka, to mi verte!

No takze k veceri jsme dali asi 2 pivka a pak dostal Pavel napad, ze bychom mohli zajit do mistniho baru, ktery vlastni stejny clovek, jako surfovou skolu, a kde se tudiz schazi hlavne mladi lide. A opravdu, v 11 vecer byl bar a jeho velka zahradka uplne narvany. Dali jsme si kazdy 4 drinky, ja osobne 4 cuba libre, kde bylo evidentne vic rumu nez coly, pokecali jsme a vyrazili zpatky do domecku, kde jsme jeste vypili na balkone kazdy jedno pivo a sli spat. Az na pokoji jsme zjistili, ze uz je 3:30 rano!

No a rano pro me bylo krusny :-( Hlava me bolela, spatne od zaludku mi bylo, des. Hodina byla naplanovana od dvanacti, tak jsem statecne prohlasila, ze samzrejme jedu, ze si to nenecham ujit, ale uz v aute se mi zase udelalo spatne, takze jsme jen prisli, pozdravili se s ostatnimi studenty a Pavel na domluvil soukromou lekci od tri odpolede (cimz dekujeme za uzasnou flexibilitu!). Ve tri uz jsem byla, fit dokonce jsme se i byla shopna najist a nesukat do neoprenu a musim rict, ze jsme jezdili jako nikdy! Akorat po hodine a neco jsme uz byli totalne vydreny (i kvuli vetru a silnym spodnim proudum) a museli jsme toh nechat.

Vecer nas instruktor Flavio poradal pro ucastniky kurzu veceri v prijemne pizzerii, tak jsme tam zasli, dali si sangrii, pizzu a lasagne s krevetama (a ze se tady krevetama fakt nesetri), pokecali jsme s ostatnima a radsi jsme to zavcasu zabalili (Flavio zacal rozlivat neco jako grappu a nejaky tresnovy liker, do toho vsem vypravel, ze jsem se vecr tak opila, ze jsem se nebyla schopna ani zucastnit hodiny a tak) a sli jsme se vyspat.

Dneska byla hodina naplanovana az na jednu hodinu, tak jsme se dopoledne chteli jit podivat na mistni rybi trh, ale pohuzel hned pote, co jsme opustili vilu, jsme si uvedmili, ze je dneska vlastne svatek (podle lavni ulice narvane lidma) a rybi trh samozreme nefunguje :-( Surfovani dneska bylo fajn, i kdyz zase silny vitr a vlny nic moc. Zitra by se mel vitr pry utisit a vlny by mely byt nejlepsi za cely tyden. Tak uvidime. Jinak zitra rano se jedeme podivat na skok do mistni tovarny na surfy, na to se moc tesim.

Jo a jeste bych zapomnela, ze jsme dneska po lekci byli na otocku v Mafre a mrkli jsme na mistni mega ohromny palac. Tak asi tak, ja jdu zase varit chobotnici :-)

Tezka cesta k prvnimu surfovani

Vcera jsme spali celkem dlouho, vzbudili jsme se nekdy v devet. Po snidani, kterou nam k nasemu prekvapeni surf camp poskytuje, coz je super, jsme se zajeli podivat jeste jednou na zavody. Tentokrat jsme i par jizd videli a uz se tesime, az budeme takhle taky jednou jezdit (az se nekdy v jinym zivote narodime v zemi, kde je ocean, budeme bydlet primo u nej a budeme ve vode 6 hodin denne). Ve dvanact jsme meli naplanovanou lekci surfovani na plazi na druhy strane Ericeiry, tak jsme se pred dvanactou vydali k autu. Na parkovisti jsme jistili, ze nekteri Portugalci, vcetne poradatelu zavodu, evidentne nemysli hlavou - vytvorili totiz 3 rady aut a nase auto bylo samozrejme zaparkovany ve druhy rade :-( Michal s Pavlem se nejdriv snazili autem pred nama pohnout - marne, byl to automat zarazenej na "parking". Pak poradatele vyhlasovali majitele inteligenta, ktery nas zablokoval, ale ten neprisel. To uz byla nase lekce v plnem proudu. Pak si Misa vsiml, ze ma auto pootevrene zadni okynko, tak ho stahl jeste vic a otevrel zadni dvere, to bylo jeste vsechno v pohode. Meli jsme v umyslu pouze prezadit na neutral a malinko s autem posunout. Akoratze Pavel otevrel predni dvere a tim se spustil alarm. Poradatele zbystrili a zacali nas pozorovat. Tak tudy cesta nepovede. Pozadali jsme je, aby zkusili jeste jednou vyvolat majitele, protoze na nase prosby, aby nas nechali auto posunout, se tvarili velmi negativne. Nakonec se stal zazrak - prisla nejaka slecna a zacala vytahovat stazene okynko. A ze pry je sestra majitelky auta, ale ze sestra je s detmi na plazi a ze ji teda zkusi zavolat, aby prisla preparkovat. Sestra nastesti dorazila, ani se nedivila, ze ma odemceny auto a stahnuty okynko, preparkovala a my konecne mohli odjet.

Na nasi plaz jsme dorazili v jednu, kdy uz byli ostatni clenove vycvikove skupiny ve vode. Dali jsme si v baru obed (jinak na tyhle konkretni plazi, kde surfujeme, je vic baru a restauraci, sprchy a paraplicka) a pockali jsme, az skupinka dokonci vycvik a prijde instruktor, abychom se s nim domluvili, jestli by bylo mozny, aby nam jeste dneska dal lekci. A prekvapive instuktor souhlasil, ze si da jen rychly obed a pujdem na to, takze asi v pul treti jsme dostali prkna a neopreny a sli surfovat a meli jsme vlastne takovou soukromou hodinu. Jinak neopreny - ani jeden z nas to nikdy nemel na sobe a nasoukat se do toho mi sebralo temer vsechnu energii. Michal prohlasil, ze Batman to musel mit teda tezky a celkove jsme si pripadali jak batman a cat women :-)

Lekce zacala prekvapive rozcvickou - probehnutim se po plazi (v neoprenu), strecingem. Pak jsme se ucili na plazi na pisku naskakovat na prkno a kdyz instruktor uznal, ze nam to uz celkem jde, tak jsme sli do vody. Prvni kontakt s oceanem byl bolestivy - se divim, ze na vode neplavou ledove kry a noha do vody ponorena prestavala spolupracovat se zbytkem tela. Po chvili si ale telo zvyklo a neopren opravdu branil prochladnuti, plus jsme se hodne zahrali pohybem. Nejvetsi problerm byl dostat se z plaze s prknem (dostali jsme samozrejme velikansky softboard, coz je penove prkno, ktere ma nejlepsi stabilitu na vode) pres vlny k instruktorovi. Uz zacal priliv, vlny se zvedali, ale hlavne zacly pusobit proudy ze vsech stran, ktere nam neustale podrazely nohy. A kdyz uz se nam treba podarilo naskocit na prkno, tak nas zpravidla smetla vlna z jine strany. Lekce byla opravdu narocna, ke konci jsme byli uplne vyflusany, ale byli jsme pochvaleny, jak nam to krasne slo a kolikrat jsme se postavili. To nam samozrejme zvedlo naladu :-)

Vecer nam Pavel usporadal grilovacku, ktera slibena pro ucastniky zajezdu, tak jsme si pochutnali na masicku a klobaskach a lahvince portuglskeho vinka. Vic jsme si radeji nedavali, abychom dneska nemeli na surfu nahodou morskou nemoc :-)

Dnesni lekci od dvanacti jsme stihli v pohode. Byli jsme prekvapeny, ze nas na lekci bylo celkem 13, z toho vetsina anglicani (no, mozna to byla irska rodinka, kazdopadne byli uplne zrzavi a meli uplne bilou kuzi), holandani a my. Instruktor se samozrejme nemohl venovat vsem, takze vetsinou stal a koukal, jak my padlujeme, naskakujeme, pokousime se stat a padame a pak nam radil, co delat jinak, aby nam to slo. A nam to jako fakt slo! Byla to pohodicka a strasne nas to bavilo. Jenom jednou jsme mela nejaky zkrat a ackoliv vim, ze to nemam delat, tak jsem si dala prkno pred sebe kolmo k vlne a samozrejme mi ho vlna vymrstila primo do ksichtu - zitra asi budu mit peknou modrinu na brade + jsem si malem ukousla jazyk + jsem si asi narazila ohryzek. Ale dobry, zadna otevrena rana, muzu dal surfovat :-)

Jinak vcera i dneska nas Pavel pri surfovani fotil a natacel, tak nekdy pozdeji mam to nase umeni predvedem :-)

Pred chvili jsme prisli z obeda a shodli jsme se, ze jsme totalne hotovi - namozeny ruce, zada, ramema, unaveny cely telo. A to ser jeste dneska musime dokopat na veceri, abychom zitra zase meli dost energie :-)

Belem a Ericeira

Vcera byl posledni den v Lisabonu, ktery jsme se rozhodli vyuzit k navsteve ctvrti Belem, odkud Vasco de Gama uskutecnil svoji slavnou vypravu, pri ktere objevil cestu po mori do Indie. Belem je od centra Lisabonu, kde jsme bydleli, vzdaleny 6 km a nejezdi tam metro, takze jsme museli tramvaji. V informacich jsme se informovali, ze si staci nabit v metru jizdenku na dve jizdy a validovat ji v tramvaji, nebo si primo v tramvaji v automatu koupit jizdenku na jednu jizdu za 2,50 eur. Nabili jsme si tedy v metru 2 jizdy, kazdou na 0,9eur a v tramvaji se nam ji nepodarilo validovat, porad nam svitilo cerveny svetylko. Jelikoz fakt nesnasim jezdit nacerno, byla jsem opravdu nervozni, ale Misa rikal, ze dojedeme az na nasi stanici a jestli nas chytnou revizori, tak se s nima bude klidne do krve hadat, protoza prece nemuzeme za to, ze jsme dostali spatne informace a nase jizdenka neplati. Tak na predposledni zastavn samozrejme nastoupili revizori a zkontrolovali nam jizdenky, nacez nam oznamili, ze nase jizdenka je platna jen na metro a ze na zpatecni cestu si mame koupit jizdenku za 2,50eur. A to bylo vsechno. Proti zkusenosti s revizorama v parizskem metru, kde michal dostal pokutu asi 100eur (kterou samozrejme nikdy nezaplatil) a kde jsme se dohadovali asi hodinu, to byla pohodicka :-)

V Belemu jsou 2 hlavni pamatky a obe jsou na seznamu UNESCO - katedrala s klasterem v namuelskem stylu, ktera byla vystavena prave na pocest plavby Vasco de Gama na miste, kde moreplavec probdel pred plavbou noc se svymi pobocniky a byvala strazni ver Torre de Belem. Katedrala je asi nejkrasnejsi pamatka, kterou jsme v Lisabonu videli - ohromna, udrzovana, bila, monumentalni. Z veze je zase nadherny vyhled na lisabonsky pristav.

Po prohlidce obou pamatek jsme si dali hamburgera v mekaci, ktereho jsme snedli v parku, protoze v mekaci nebylo absolutne zadny misto a pak se me Michal zeptal, kolik je hodin a ja na to ze pul druhy (s pavlem ze surf campu jsme byli domluveny, ze nas ve tri vyzvedne na namesti, kde jsme meli hotel, takze v centru - to je vyhoda toho, ze jsme prni a zatim jedini ucstnici campu :-)) a pak jsem se znova podivala na mobil a zjistila jsem, ze uz je pul treti! Cesta tramvaji do centra zase tu pulhodinu trvala, pak jsme si museli skocit do hotelu pro kufry a presne ve tri, kdy jsme vychazeli z hotelu a meli to jeste 5 minut na misto srazu prisla smska, ze pavel bude mit 10 minut zpozdeni - huraaaa :-)

V Ericeire jsme autem byli asi za pul hodiny, ubytovali jsme se ve vile, ktera je mimochodem moc hezka a mame konecne uplne uzasne pohodlnou postel, ktera ani trochu nevrze a zatim jsme tady sami, takze koupelnu mame sami pro sebe, a hned jsme se jeli podivat na surfove mistrovstvi, ktere se tady zrovna konalo. Bohuzel zavodnici uz pro tento den dojezdili, ale alespon jsme dostali ice-coffee zadarmo :-)

Navecer jsme se sli projit po vesnici, na ktere je videt, ze je to hlane letni a vikendove stredisko pro lidi z Lisabonu, ale zaroven je to tady moc hezky, svetle plaze, cisto, bilo-modre domky, rusne centrum s restauracema a ochodama se suvenyry. Na veceri jsme si na doporuceni zasli do vyborne rybi restaurace, jako predkrm jsme si dali kalamari, ale k nasemu prekvapeni nam neprinesli obalovane krouzky, na ktere jsme zvykli, ale cele obludky osmahle v olivovem oleji ochucene koriandrem. To byla basta! Ale uz po predkrmu jsme byli pekne napucli. Misa mel jeste objednane smazene sardinky (jedna by vydala asi na 2 plechovky a dostal jich 5) a ja spagety s morskymi plody, kde bylo 5 ohromnych krevet, 6 nejvetsich skebli, jake jsem kdy jedla a krabi maso. No, usinali jsme pekne najedeni :-) A spalo se nam kraaaasne :-)

A dnesek vam popisu az zitra, dobrou :-)

Lisabon

Je patek odpoledne a pisu zápisky nanečisto ve wordu. Je strasny, jak jsme zavisli na internetu a představa, ze 2 dny nezkontrolujeme mail, facebook a zprávy, je desiva, takze navecer jdeme do Starbucks zkusit, jestli jim opravdu funguje wi-fi.

Jinak včera dopoledne jsme sli ještě v Sintre na prohlídku Palacio de Sintra, coz by mela byt nejdulezitejsi pamatka ve meste. Jedna se o kralovsky palac umisteny vyjimecne uprostřed města (ne na kopci – ale z hotelu jsme stejne museli z kopce a zpatky do kopce), dominatou jsou 2 bile konicke kominy. Mysleli jsme, ze nam prohlídka palace zabere cele dopoledne, pak si dame obed, vyzvedneme na hotelu kufry a pojedeme vlakem do Lisabonu. S prohlídkou jsme byli hotovi v pul jedenacty. Po pravde kdejaky vesnicky zamecek u nas ma lepsi expozici, nez tenhle ohromny palac.

Do Lisabonu jsme se tedy vydali bez oběda. Hotel jsme měli zajisteny opravdu v centru města, par metru od nadrazi (tentokrát jsme ani nemuseli prestupovat) a par metru od nejrusnejsiho lisabonského namesti Rossio. Za 40eur na noc sice musíme do 3.patra bez vytahu (s kuframa dobry silovy trenink), na zemi se ani neda otevřít kufr, jak je tady malo mista, z procesu obytovani první den jsme byli malinko vydeseny (recepcni byla velmi nadsena, chtěla po nas az moc informaci, nakreslila nam planek, jak se dostaneme na pokoj – asi kdybychom neznali rimske cislice, které jsou na stenach – na chodbách jsou všude kamery,..), ale zase je tady relativne cisto, relativne klid, postel vrze jen malo a umisteni hotelu je proste k nezaplaceni. Takze jsme se ubytovali a sli hledat místo na obed a měli jsme fakt mega stesti – hned ve vedlejsi ulici jsme narazili na all-you-can-eat restauraci, kde si obed date za 5,90eur. Ale jaky obed – salatovy bar, 2 polivky, ruzne druhy grilovaného masa, a to hlavni pro me – včera tam měli rybu a pak spagety s plody more – krevetama, muslema, atd. a ty byly fakt uzasny. Restaurace vypadala i dost sluste, zadny bufac na nadrazi a najedli jsme se opravdu dosytosti za cenu lepšího hamburgera. Pak jsme ještě nasli kavarnu, kde mají kafe se zákuskem (uz jsem zapomněla, jak se to jmenuje, ale je to takovy kosicek z listoveho tésta s pudinkovym krémem a mají to tady uplne všude) za 1,25eur a uz jsme si rikali, jaky je Lisbon super město :-)

Myslela jsem, ze Lisabon bude jen vetsi Porto, ale je to jinak a jedine, co mají spolecne, jsou ty desny kopce. Jinak je Lisabon uplne jiny – vetsi je tady všechno vcetne budov a soch, je taky takovy majestatnesi, trochu luxusnejsi, monumentalnejsi. A lidi si tady nesusi pradlo v kazdem okne :-)

Sli jsme prochazkou po pesi zone na nabrezi, prosli branou do města, která spolu se sochou Vasco da Gama vita všechny, kteří do města kdy priplouvali po mori nebo po rece a pokracovali jsme dal ulickama do starého města - Alfamy. Cestou jsme se podivali do několika kostelu, jejichz jmena si samozrejme ani nepamatuju, ale za to nemuzu ja, ale fakt, ze je tady proste 5 kostelu v jedny ulici :-)

Vratili jsme se delší oklikou (no malinko jsme zabloudili no) na hotel a ted me teprve cekal mega challenge. Pamatujete, jak jsem Michalovi slíbila uz v Praze, ze jestli nas vezmou do letadla, tak s nim pujdu na corridu a ja jsem doufala, ze zadnou nepotkáme? Tak jako na potvoru je v Lisabonu corrida snad jednou za 14 dni a zrovna byla včera :-(Takze jsme se vecer vydali na pochazku přes pul města (do kopce samozrejme), abychom si strasne tajne koupili listky (nastesti staly jen 12eur) –aby nas nahodou nezalidli protestujici aktivisi za prava zvirat a nepolili nas třeba červenou barvou a v 10 vecer jsme zasedli v arene. Musim rict, ze arena je opravdu pekna, v arabskem stylu, ale oba nas prekvapilo, jak je malinka a jelikož jsme dostali opravdu dobře listky, měli jsme cele predstaveni jako na dlani. Jenom na vysvetleni – v portugalských bycich zápasech se byk nezabiji před zraky divaku, ale toreadori mu „jenom“ zapichuji do hrbetu bodce a zapas konci ve chvili, kdy se torreadori byka ovladnou. V tu chvili je do areny vpuštěno stado jalovic, které by mely byka odvest do zakulisi. Predokladam, ze tam je byk humanne zabit. My videli zapasy s celkem peti byky a to mi naprosto sacilo k tomu, abych si na tuhle zabavu udela svůj vlastní názor – je to tradice a proto to nijak neodsuzuju, pokud se to nekomu libi, at si na to klidne chodi. Me bylo zmateného byka lito uz ve chvili, kdy do vpustili do areny. O to vic mi ho bylo lito, když do nej zacali zapichovat bodce (a to si ani nemyslim, ze ho to nejak moc bolelo, bodce nebyly nijak dlouhe). Pak mi bylo lito konu, které rozzureny byk občas nabral rohama (opilovanyma a chranenyma) do zadku a samozrejme jsme mela strach i o torreadory. Hned při prvním zapase na konci byk nabral torredora, chvii po nem dupal, pak si s nim pohazoval (to uz jsem se davno nedivala) a pak se ho ostatním nastesti podarilo odlákat. A jeden byk porad bucel a me pripadalo, ze place a chtelo se mi taky brečet a v tu chvili jsme opravdu premyslela, jak odtmtud vypadnout. Takze muj názor – divadlo je to hezky, ale me by to asi stacilo bez tech byku. Uz na to nikdy vic nepujdu. Misa ma jiny názor, ale to at vam radsi povi sam.

Do hotelu jsme se vraceli dost po pulnoci metrem (v arene porad pichali byky), takze není divu, ze jsme dneska spali do pul desaty. Zasli jsme si na kafe a horky croissant do kavarny na namesti a pokracovali dal (do kopce :-)) na hrad sv. Jiri, který je nejspis dominantou města (no kazdpadne je videt skoro odevšad). Hrad tvori seri nadvori a cimburi, ze kterch je vyhled na cele město. Jako celek urcite hezke, ale předchozí dva hrady, které jsme videli, na nas zapusobily vic.

Na obed jsme sli celkem pozde do našeho oblíbeného bufetu, kde jsme se neskutecne prezrali. Chteli jsme se potom jit natáhnout do parku, odpočívat, popijet portsky, ale z parku se vyklubala uzavrena botanicka zahrada, takze jsme se po delší procházce vratili na hotel. K veceri bude asi jen to kafe ve Starbucks, porad jsme ještě prejedeny od oběda.

Jsme celkem nervozni ze zitrka – jsme zvedavi, jaky lidi s nama budou na surf campu, jestli si s nima budeme rozumět, jaky bude ubytovani a tak… Tak drzte palce, at to dobře dopadne :-)

Sintra

Michal spi. Vcera me budil v 7:45 a dostala jsme prednasku o tom, ze jestli budu spat dyl, nez 7,5hodiny, zadelavam si na infarkt. A dneska uz spi asi 10hodin a ne a ne vstat.

Jinak vcera jsme sbalili, sedli na vlak a prejeli do mestecka Sintra. Cesta vubec nebyla jednoducha, museli jsme 4x prestupovat, ale Portugalci jsou co se dopravy tyka opravdu neuveritelni a vsechno jelo presne na cas a vsechno jsme zvladli. Uz pri prijezdu do Sintry jsem byla spokojena - hned na nadrazi se nam nad hlavou vypinala hora a na ni krasne viditelna zricenina Maurskeho hradu. Dali jsme si na nadrazi obed a pak taxikem dojeli do hotelu - hotel mame az za mestem, vypada jako maly zamecek, v pokoji bychom mohli usporadat bal, kolik tady je mista a z okna mame vyhled na mesto i na hrad. Ubytovali jsme se a vyrazili do kopce (ano v Portugalsku je vsechno do kopce - to budou vymakany nohy a zadek!) za pamatkama. Nejdriv jsme meli v planu palac Pena.

Palac Pena si nechal postavit porugalsky kral Frerdinand v roce 1840 na kopci hned za Maurskym hradem a je to vyplod te nejbujnejsi fantazie - spousta barev, vezicky v ruznych stylech, brany. Celek pusobi az komicky ale pritom vas to proste musi fascinovat. Nemluve o tech vzhledech - z jedne stany do Portugalska, z druhe na ocean, ze treti do hor, ze ctvrte na Maursky hrad. Palac je obklopeny rozlehlym parkem se spoustou exotickych stromu, s jezirkama, s vydlikama do krajiny - krasa!

Pres silnici od palace Pena je vchod k Maurskemu hradu, teda spis ke zricenine hradu, ktery postavili Maurove, ve 12. stoleti ho dobyli Portugalci a od te doby byl opusteny. Az Ferdinand z nej nechal postavit "romanticku zriceninu". Po opevneni prejdete cely hrad kolem dokola a muzete se kochat vyledy do krajiny. Nekdy je to i malinko arenalin, protoze poradne foukalo a hrazeni nejsou moc vysoka a propasti jsou dost hluboke.

Michal se vzbudil, jdem na snidani :-)

Juchuu tak ke snidani byla dneska poprve sunka. A dzus :-)

Jinak vcera jsme si jeste dosli do historickeho centra na veceri a hledali jsme obchod na vodu, Sumol a olivy, ale nikde nic, tak jsme alespon koupili vodu v pekarstvi (o 1eur drazsi nez jinde), vysplhali jsme se zpatky do hotelu, dopili konecne to potsky, tesili jsme se, jak uvidime z okna krasne osvetleny hrad, ale ono houby, protoe nejdriv byl v mlze a pak jsme zjistili, ze osvetleny neni, a sli jsme spat.

Dneska se jdem do centra podivat na jeste jeden palac a pak jedeme do Lisabonu. V Lisabonu budeme do soboty, ale mamehotel bez internetu (to je informace pro maminky, aby nemely strach, ze tak dlouho nepseme). V sobotu odpoledne nas na letisti vyzvedavaji lidi ze Surf Campu a jedeme do vesnice Ericera na tydenni kurz surfovani. Budem bydlet ve vile, kde ma byt wi-fi, takze se zase budeme hlasit :-) Zatim paaaa!!!

Conimbriga a Montemor-o-Velho

Vcera jsme meli tak narocny den, ze jsme prisli na hotel, roztridila jsem fotky a padla jsem. Porad jeste jsme byli v Coimbre, ale protoze mesto jsme si uz celkem detailne prohlidli prvni odpoledne, byl cas na vylety po okoli.

Rano jsme dosli na autobusovy nadrazi a sedli na autobus do vesnice Conimbriga. Puvodce slibuje njlepre zachovale rimske pamatky v Portugalsku a jedny z nelepe zachovalych rimskych zricenin tohoto typu na celem Iberske poloostrove. Tak po pravde - je to hromada kameni, kterou jsme meli projitou v jedenact a nejdrivejsi autobus zpatky jel v jednu. Nejzajimavejsi byly pomerancovniky obsypane pomeranci pred muzeem. Mel jsme uz celkem hlad, tak jsme se rozhodi zajit do vesnice, jestli tam treba nebude otevrena nejaka hospoda. Byl tam jen kavarna a naproti neco jako mistni Jednota. Zasli jsme do Jednoty pro vodu a zeptali se, jestli maj housky. Ano, husky maj naproti v kavarne. Zasli jsme do kavarny a zeptali se, jestli nam udelaj sendvic. Jasny, muze to byt hoska se syrem a sunkou? Jojo, to by bylo super (cela tato komunikace probihala cesko-anglicko-portugalsko-francouzsky). Tak se pani sebrala a sla koupit do Jednoty syr :-) Udelalo na radost, ze jsme nemchali vydelat vsem mistnim obchodnikum a jeste se levne naobedvali.

V Coimbre jsme prestoupili s busu rovnou na vlak. Pani v pokladne se na nas divala s udivem, ze chceme listky d Montemoru a jeste ke vemu zpatecni, nakonec ale pokrcila rameny, na nic se neptala a prodala nam je. Ve stanici Montemor-o-Velho jsme vystupovali sami. Prislo na to malinko divny, ale byl vsedni den celkem brzo odpoledne, kdo by jezdil na pamatky. Dle naseho uzasneho pruvodce Lonely Planet, jehoz autora podezrivam, ze v Portuglsku byl asi tak dlouho, jako my a o vetsine pamatek si jen precetl na internetu, se trosky hradu Montemor majestatne tyci na kopci nad bazinatou kajinou a jsou videt na kilometry daleko. Z Coimbry se k hradu dostaneme vlakem, ktery do stanice Montemor-o-Velho jezdi priblizne kazdou hodinu. Konec citace. Nemelo by to tedy byt tezky. Prijedeme do vesnice, rozhlidneme se, uvidime hrad, pujdem tim smerem. Vystoupili jsme z vlaku, rozhlidli se, nikde nic. Ani zadny ukazatel. Tak jsme se vydali smerem do vesnice a na kopec, tam nekde to preci musi byt. Po par set metrech jsme nastesti potkali dve pani, ktere sice neumely ani slovo anglicky, ale nakonec pochopily, ze hledame hrad. Malinko se zarazily a pak se zeptaly, kde mame auto. Nemame auto, jsme pesky. To jsme jim vyrazili dech - hrad je pry daaaleko, tak 7km. Ufff, no tak to se asi projdem. Starsi pani nam ochotne ukazala cestu, dokonce jsme i pochopili, kudy mame jit, pani porad neco vypravela a na konci nas objala. Asi byla presvedcena, ze cestu neprezijem a ze je poledni clovek, ktery nas vidi zive.

Takze jsme se podle instrukci vratili zpatky k nadrazi, presli most pres reku a nadavali svorne na pruvodce. Navrhla jsem, ze tenhle vylet muzeme proste brat jako prochazku portugalskou krajinou - ktera mimochodem kolem Coimbry hodne pripomina krajinu ceskou, nebyt semtam nejakeho pomerancovniku, tak si pripadam jako doma, i vesnice jsou hodne podobny. Michal sice chvili remcal, ze ale na prochazku jit nechtel, ze chtel na hrat, ale nakonec se podvolil :-) No a kdyz jsme presli most,tak jsme ho uvideli! Byl opravdu majestatny, ohromny, hrozivy a trcel nad nejakou vesnici. A prekvapive nebyl ani tak daleko, odhadem tak 3km vzdusnou carou. A tim smerem dokonce vedla polni cesta, takze jsme nemuseli po silnici, po ktery jezdily auta. No zkratka netrvalo dlouho a tech par km (mozna to mohly byt 4) jsme urazili, vysplhali jsme asi po milionu schodu k hradu a shodli jsme se, ze tento vylet opravdu stal za to. Hrad byl pry postaven Maury a Rimany a v 14. stoleti slouzil jako utociste portugalskych kralu. Ma dvojite opevneni a celkove je velmi zachovaly, udrzovany a neplati se sem zadne vstupne. Interier byl proste bozi - vypadalo to tam jako opevneny park s kostelem uprostred, s kvetoucima stromama a olivovnikama. Celkem nas prekvapilo, ze nikdo nechce zadne vtupne a hlavne ze jsme tam byli skoro sami.

Kdyz jsme si te nadhery uzili dostecne a dali si kolacy a sloficka na trave ve stinu olivovniku, sesli jsme zase dolu do vesnice, nasli kavarno-snack bar na namesti a dali si kafe a Misa si dal cheesburger (musim na nej prasknout, ze tady ji minimalne jeden hambac denne :-)) a zkusili jsme zdejsi limonadu Sumol, ktera chutna uplne jako Orangina, zaplatili za vsechno dohromady asi 4 eur a pokacovali v ceste na vlak. Svitilo slunicko, ale zaroven foukal celkem sludeny vitr, takze jsme si ani nevsimli, ze jsme se cestou pekne pripekli a vecer jsme zjistili, ze oba vypdame jako prasatka. Slunicko,unava a trocha portskeho udelaly sve a po veceri jsme padli vycerpanim.

Omluva Coimbre

Timto se verejne omlouvam mestu Coimbra, ze jsem mu ukrivdila. Pri vecerni prochazce jsme vzali mesto druhou stranou a nasli jsme minimalne 3 hezke parky a taky hezkou ctvrt se spoustou zelene a namesti se studentama. A nabrezi u reky (s parkem) je tady taky moc hezky. Takze jeste jednou promin Coimbro, nakonec jsi docela sympaticky mesto :-)

Coimbra

Tak jsme si vcera uzili posledni vecer v Portu, zasli jsme si na prochazku a na veceri na "zahradku" jesne restaurace na namesti, ktere je hodne podobne nasemu Vaclavaku. Michal si dal mecouna s bramborem a ja neco, co jsem si myslela, ze bude veprovy platek a byl to normalni rizek. Ale dobry :-) A k tomu samozrejme kazdy sklenicku portskeho. No, sklenicka byla docela velka, vypadala spis jak na pivo, ale vino bylo dobry.

Cestou na hotel jsme zjistili, ze pres ulici je velky supermarket, o kterem jsme nemeli ani tuseni, kdyz jsme vecer predtim hledali obchod s vodou. Chteli jsme si koupit jen dzus a skoncili jsme tak, ze jsme pul hodiny slintali tak mrazakama a chladakama s ruznyma morskyma potvorama - treba meli 1kg chapadel z chobotnice za 5eur, pak tam meli tuny krevet, mega krevet, humry, skeble, hromady podkov z lososa, cele chobotnice o velikosti krakena a vsechno za par supu! Je to strasne nefer, ze u nas tyhle mnamky bud nejsou vubec, nebo nejsou ani trochu cerstvy, a vzdycky stoji majlant! Moc bych chtela bydlet nekde u more :-(

Rano Porto plakalo nad tim, ze odjizdime. Jako vazne, hodne huste mrholilo a byla celkem zima. Koupili jsme si nejlevnejsi listky na vlak - opovrhli jsme rychlikama a intercity vlakama a zvolili jsme paradoxne jeste rychlejsi spojeni primestskymi a regionalnimi vlaky za asi 7eur (v porovnani s rychlikem za asi 20 eur fakt pohoda). Jizdu vlakem jsme zvladli v pohode i se dvema prestupy a ve meste Coimbra jsme byli asi v jedenact dopoledne. Nasli jsme hotel, kde nas nastesti nechali se ubytovat i presto, ze bylo tak brzo. Hotel je blizko nadrazi i centra mesta, pokojik je prijemne vybaveny starsim stylovym nabytkem a personal (teda alespon jedna pani z personalu) dokonce mluvi anglicky :-)

Uz v jedenact jsme meli desnej hlad, tal jsme skoncili v nejblizsi hospode a dali si poradny jidlo z kolonky "tradicni portugalske": Michal si dal kozu a ja sele. Oboje pecene a oboje opravdu moc dobre, i kdy zadna dietka a hlavne na mnozstvi toho byla pekna naloz. Zapijeli jsme to samozrejme portskym :-)

A s plnym zaludkem jsme se vydali na prodlidku mesta. Coimbra je univerzitni mesto, jehoz centrum lezi na vrcholku kopce, kam se dostanete krivolakymi uzkymi cestickami a hlavne po schodech. No, moc nas to tady po pravde nenadchlo. Predstavovali jsme si neco jako Oxford, starobyle fakulty, brectan, spoustu zelene a hlavne parky, kde budou vsichni ty studenti sedet a odpocivat a schazet se a pit portske. Tak parky ani zelen tady nehledejte. Co se univerzitni casti (tedy uplneho vrcholku kopce) tyka, misi se tady historicke budovy s novyma a celkove nejak nevim, jak to mam uchopit. Nemluve o tom, ze stale mate vyhled na nevabna predmesti, ktera vypadaji hodne industrialne a neupravovane. Kazdopadne centrum jsme prosli asi za hodinu.

Nejvic nas nadchl hrbitov, kterz jen a vrcholu druheho kopce a kam jsme se dostali uplnou nahodou, protoze to vypadalo, ze na tom kopci ne hodne stromu a ze by tam tudiz mohlo byt neco jako park. No byl tam nadherny ohromny hrbitov, jedna rodinna hrobka vedle druhe. Je to hodne divny, kdyz napisu, ze na hrobkach byly uzasny motivy? Jako treba lebky a hnaty na matka placici nad mrtvym ditetem a ruzne rostliny. Taky rakve nebyly pod zemi, ale byly ulozene v nekolika patrech v tech hrobkach a byly zvenku videt. No, zajimavy zazitek.

Po ceste zpatky na hotel jsem si vydupala, ze si koupime na pokoj lahev portskyho. Sice nemame sklenicky ani kelimky, ale kdyz ho budeme pit z lahve, tak alespon nebude videt, o kolik vic jsem ho vypila, ze tradicni abstinent Michal :-) Takze ted odpocivame na pokoji, poslouchame, jak nam pod oknem hraje nekdo na saxofon (nic proti, ale zni to, jako by uz hodinu ladil), tesime se na veceri. Zitra pojedeme autobusem podivat se na nejstarsi a nejlepe dochovane rimske pamatky (nejaky vykopavky ci co...) v Portugalsku.

Jo a btw, byli jsme se podivat v univerzitni menze a maj tak i jidlo, ve kterym byly krevety a musle. Vypadalo to jako spaneslka paella, ale misto ryze tam byly fazole. Tohle fakt neni fer!

Porto

Tak jsme opet vyrazili na vylet, tentokrat ale jen "za humna" :-)

Z Prahy jsme leteli vcera dopoledne do Madridu s CSA. Jelikoz nas pani na check-inu varovala, ze let je opravdu velmi plny a ze si neni jista, jestli nas vezmou. V zachvatu histerie, ze nikam neodletime, jsem dokonce slibila Michalovi, ze jestli nas CSA vezme, tak udelam cokoliv, treba s nim v Portugalsku i pujdu na corridu. A tak nas vzali :-( Snad po ceste zadnou corridu nepotkame :-) Letiste v Madridu nas opravdu prekvapilo, velky, novy, prijemny. Z Madridu do Porta jsme leteli s Iberii mini Bombardierem. Servis na palube se skladal z vody a peti mandli. Ani kafe nam nedali?! Zlata AF s vyberem nealko napoju, kavou a preclikama :-) (a to jsem si nemyslela, ze tohle nekdy reknu).

Ubytovani jsme meli zajistene primo v centru, kam jsme se dostali "metrem". Teda rika se tady tomu metro, ale jezdi to s frekvenci 20 minut, vetsinu casu nad zemi a je to takova pomalejsi tramvaj. Celou dobu jsem mela pocit, ze jsme jeste na predmesti a cekala jsem, kdy konecne uvidime to centrum, az jsme zajeli pod ze a byla nase stanice. Vystoupili jsme z metra a primo pred nama byl veliky, modre okachlickovany kostel, doprava pesi zona a celkem rusna musim rict a zakroucene uzke ulicky, okachlickovane domy, pradlo ze vsech balkonu, kostely, mak se clovek podiva. Tak tohle je Porto! Musim rict, ze me Porto nadchlo - prijemna atmosfera, vzhled mesta nemuzu prirovnat k zadnemu mestu, kde jsem zatim byla, stare domy, moderni infrastruktura.

Ubytovali jsme se v hotelu (starsi personal, zrejme mejitele, neumi ani slovo anglicky), prohlidli pokojik - nabytek jako po babicce, na zemi parkety, tvrda postel, ale neskutecne cisto a uzasna poloha hotelu - no neber to za 32EUR na noc! - a sli jsme hledat restauraci na veceri.

Prosli jsme centrem mesta, sesli po schodech k rece a najednou se ocitli primo pod slavnym mostem Luiz, ktery je dilem Eiffelova zaka a taky je konstrukcne Eiffelovce hodne podobny. Most ma 2 patra, po hornim patre se da chodit pesky a jezdi tam metro a dolni patro je urceno pro pesi a pro auta. Na nabrezi pod mostem je spousta utulnych restauraci, na zahradce jedne z nich jsme si konecne dali veceri a sklenicku portskeho. Verere nebyla zrovna nejlevnejsi, ale prvni den jsme meli narok si to uzit (a ja jsem se na tu chobotnici fakt tesila). Az na hotelu jsme zjistili, ze tuto restauraci doporucuji i v pruvodci Lonely Planet :-).

Po veceri jsme se opet prosli mestem, udelali mooooc fotek (tohle mesto je pro fotografy jako stvorene, na kazdem kroku je co fotit), a hledali jsme obchod kde bychom si mohli koupit vodu. V kazde ulici je asi 5 obchodu s vinem, ale samoobsluha zadna. Nakone jsme skoncili v McDonaldu, kde jsme si krome vody koupili i kafe za 60 centu :-). Na hotelu jsme uz jen padli vycerpanim.

Rano jsme si zasli na snidani do mistniho pekarstvi. Nejenze jsme meli vyborny kafe a ohromny mistni croissant, ale hlavne ucet delal dohromady jenom 3,20EUR! Uz dlouho jsme po snidani nemela tak prijemny pocit :-)

Podivali jsme se do katedrali na mestem a presli jsme po hornim patre mostu Luiz na druhousstranu reky Duoro do casti Vila Nova de Gaia. V teto casti jsou vsechna portska vinarstvi (je jich vic nez 60) a my samozrejme meli do jednoho z nich namireno :-) Vinarstvi Taylor's nabizi zdarma prohlidku i s ochutnavkou a to jsme si oravsu nemohli nechat ujit :-) Behem prohlidky jsme se konecne dozvedeli, jake druhy potrskeho vina existuji a jak je pozname. Dostali jsme na ochutnani kazdy sklenicku bileho a cerveneho vina a dokoupili jsme si jeste sklenicku ruzoveho (coz asi nebude presny cesky vyraz, tohle vino je spis hnede a vznikne oxidaci cerveneho portskeho) a to nam chutnalo nejvic. Vzhledem k tomu, ze portske ma opravdu velky obsah alkoholu, protoze se do nej pridava palenka z vina, dolu k rece jsme malem valeli sudy :-)

Behem obeda, ktery jsme si dali v kavarne blizko hotelu a ktery stal dohromady i s kavou a pitim asi 18EUR jsme zjistili, ze uz jsme vsechno zajimave v Portu videli pri vcerejsi prochazce a ze si tutiz pred veceri muzeme jit odpocinout do hotelu.

Zitra rano jedeme vlakem do mesta Coimbra, kde budeme 2 dny a pote pojeme dal po Portugalsku. Od zitrka by uz taky melo byt podstatne tepleji, ted je tady do dvaceti stupnu a fouka docela studeny vitr, zitra by uz melo byt pres 25. To je dobre, mame s sebou jen omezeny pocet tepleho obleceni :-)