Conimbriga a Montemor-o-Velho

Vcera jsme meli tak narocny den, ze jsme prisli na hotel, roztridila jsem fotky a padla jsem. Porad jeste jsme byli v Coimbre, ale protoze mesto jsme si uz celkem detailne prohlidli prvni odpoledne, byl cas na vylety po okoli.

Rano jsme dosli na autobusovy nadrazi a sedli na autobus do vesnice Conimbriga. Puvodce slibuje njlepre zachovale rimske pamatky v Portugalsku a jedny z nelepe zachovalych rimskych zricenin tohoto typu na celem Iberske poloostrove. Tak po pravde - je to hromada kameni, kterou jsme meli projitou v jedenact a nejdrivejsi autobus zpatky jel v jednu. Nejzajimavejsi byly pomerancovniky obsypane pomeranci pred muzeem. Mel jsme uz celkem hlad, tak jsme se rozhodi zajit do vesnice, jestli tam treba nebude otevrena nejaka hospoda. Byl tam jen kavarna a naproti neco jako mistni Jednota. Zasli jsme do Jednoty pro vodu a zeptali se, jestli maj housky. Ano, husky maj naproti v kavarne. Zasli jsme do kavarny a zeptali se, jestli nam udelaj sendvic. Jasny, muze to byt hoska se syrem a sunkou? Jojo, to by bylo super (cela tato komunikace probihala cesko-anglicko-portugalsko-francouzsky). Tak se pani sebrala a sla koupit do Jednoty syr :-) Udelalo na radost, ze jsme nemchali vydelat vsem mistnim obchodnikum a jeste se levne naobedvali.

V Coimbre jsme prestoupili s busu rovnou na vlak. Pani v pokladne se na nas divala s udivem, ze chceme listky d Montemoru a jeste ke vemu zpatecni, nakonec ale pokrcila rameny, na nic se neptala a prodala nam je. Ve stanici Montemor-o-Velho jsme vystupovali sami. Prislo na to malinko divny, ale byl vsedni den celkem brzo odpoledne, kdo by jezdil na pamatky. Dle naseho uzasneho pruvodce Lonely Planet, jehoz autora podezrivam, ze v Portuglsku byl asi tak dlouho, jako my a o vetsine pamatek si jen precetl na internetu, se trosky hradu Montemor majestatne tyci na kopci nad bazinatou kajinou a jsou videt na kilometry daleko. Z Coimbry se k hradu dostaneme vlakem, ktery do stanice Montemor-o-Velho jezdi priblizne kazdou hodinu. Konec citace. Nemelo by to tedy byt tezky. Prijedeme do vesnice, rozhlidneme se, uvidime hrad, pujdem tim smerem. Vystoupili jsme z vlaku, rozhlidli se, nikde nic. Ani zadny ukazatel. Tak jsme se vydali smerem do vesnice a na kopec, tam nekde to preci musi byt. Po par set metrech jsme nastesti potkali dve pani, ktere sice neumely ani slovo anglicky, ale nakonec pochopily, ze hledame hrad. Malinko se zarazily a pak se zeptaly, kde mame auto. Nemame auto, jsme pesky. To jsme jim vyrazili dech - hrad je pry daaaleko, tak 7km. Ufff, no tak to se asi projdem. Starsi pani nam ochotne ukazala cestu, dokonce jsme i pochopili, kudy mame jit, pani porad neco vypravela a na konci nas objala. Asi byla presvedcena, ze cestu neprezijem a ze je poledni clovek, ktery nas vidi zive.

Takze jsme se podle instrukci vratili zpatky k nadrazi, presli most pres reku a nadavali svorne na pruvodce. Navrhla jsem, ze tenhle vylet muzeme proste brat jako prochazku portugalskou krajinou - ktera mimochodem kolem Coimbry hodne pripomina krajinu ceskou, nebyt semtam nejakeho pomerancovniku, tak si pripadam jako doma, i vesnice jsou hodne podobny. Michal sice chvili remcal, ze ale na prochazku jit nechtel, ze chtel na hrat, ale nakonec se podvolil :-) No a kdyz jsme presli most,tak jsme ho uvideli! Byl opravdu majestatny, ohromny, hrozivy a trcel nad nejakou vesnici. A prekvapive nebyl ani tak daleko, odhadem tak 3km vzdusnou carou. A tim smerem dokonce vedla polni cesta, takze jsme nemuseli po silnici, po ktery jezdily auta. No zkratka netrvalo dlouho a tech par km (mozna to mohly byt 4) jsme urazili, vysplhali jsme asi po milionu schodu k hradu a shodli jsme se, ze tento vylet opravdu stal za to. Hrad byl pry postaven Maury a Rimany a v 14. stoleti slouzil jako utociste portugalskych kralu. Ma dvojite opevneni a celkove je velmi zachovaly, udrzovany a neplati se sem zadne vstupne. Interier byl proste bozi - vypadalo to tam jako opevneny park s kostelem uprostred, s kvetoucima stromama a olivovnikama. Celkem nas prekvapilo, ze nikdo nechce zadne vtupne a hlavne ze jsme tam byli skoro sami.

Kdyz jsme si te nadhery uzili dostecne a dali si kolacy a sloficka na trave ve stinu olivovniku, sesli jsme zase dolu do vesnice, nasli kavarno-snack bar na namesti a dali si kafe a Misa si dal cheesburger (musim na nej prasknout, ze tady ji minimalne jeden hambac denne :-)) a zkusili jsme zdejsi limonadu Sumol, ktera chutna uplne jako Orangina, zaplatili za vsechno dohromady asi 4 eur a pokacovali v ceste na vlak. Svitilo slunicko, ale zaroven foukal celkem sludeny vitr, takze jsme si ani nevsimli, ze jsme se cestou pekne pripekli a vecer jsme zjistili, ze oba vypdame jako prasatka. Slunicko,unava a trocha portskeho udelaly sve a po veceri jsme padli vycerpanim.