Sedime na kresikach pred pokojem a travime veceri. Objednali jsme si u pana domaciho na stresni terase sea food, rekli jsme si treba o krevety, kalamary, nebo nejaky mix... a pan domaci dojel nekam na trh a privezl tac plny cerstvych langust. Rekli jsme si tedy o tri, k tomu dostali misu ryze se zeleninou a vybornou sladko-kyselo-lehcepalivou salsu, pivko a neskutecne jsme se prezrali. A celkove jsme za celou veceri pro dva zaplatili v prepoctu necelych pet stovek! Sea food celkove se tady v okoli bohuzel moc nedela, asi ze tady neni jeste tak moc rozvynuty turisticky ruch. Zitra bychom ale meli jit jezdit do Weligamy, coz je hodne oblibene turisticke mestecko, kde by mel byt velky vyber sea food restauraci. A na vecer pojedem do Mirissy, kde jsou pry dokonce i bary s alkoholem (!), ve kterych maji dokonce i happy hours (!!!) a samozrejme tam i delaji sea food. Konecne. Trikrat za sebou sea food.
Vcera jsme jeli na veceri do Matary, protoze kluci objevili restauraci, ve ktere maji cele grilovane kure (naji se z nej 2 lidi) za 800 rupii, coz je neco malo pres stovku. A je to maso. Ktere lidem, kteri tady jsou delsi dobu, docela chybi. My tady jsme jen kratkou dobu a kurata doma jime celkem casto, takze jsme si objednali nekolik misek - kureci, rybi a zeleninove curry, nejakou placku (neco jako omeleta), ryzi, a kokos s chilli paprickama. Dost nam to vypalilo vsechny trubky. A stalo to i s pitim asi stovku pro oba. Cesta tuktukem ve ctyrech (tuktuk je delanej pro 3 indy) zpatky z Matary byla taky docela vyzivna, do kopce uz se pan tuktukat musel skoro odrazet, aby nas to vozitko vyvezlo. Zato ale z kopce to samozrejme poradne rozpalil, az jsem byla rada, ze sedim Michalovi na kline a nevidim tudiz moc dobre ven. Vecer jsme jen tak sedeli pred pokojem, vetrali jsme na balkonek, Misa si vzpomnel, ze by neco potreboval prinest z pokoje, tak jsem mu pro to sla a najednou vidim, jak se prede mnou smerem pod postel mihl nejaky stin. Vubec jsme nevedela, jestli se mi to jen nezdalo a doufala jsem, ze jestli se mi to nezdalo, tak to bude jen mega svab, ktereho mely na pokoji treba holky naproti. Misa posvitil pod postel bleskem od fotaku a bohuzel potvrdil nase nejhorsi obavy - byl to ohromnej pavouk. Takze si Misa pujcil koste, botu a sprej na hmyz a vydal se pavouka lovit. Bohuzel ale zjistil, ze pro cloveka, ktery pavouku boji, neexistuje zadna bezpecna cesta, jak dostat pavouka z pod postele. Zavolali jsme tedy Otika, ktery pavouka kostetem vystoural pred pokoj, kam uz se mezitim sebehli vsichni obyvatele baraku, pavouka si prohlidli, kazdy rekl svuj nazor, jak by se s nim melo nalozit a nakonec ho Otik zabalil do uterky a odnesl pry na plaz. Byl zpatky ale moc rychle, takze pavouka hodil maximalne k sousedum pres ulici a my cekame, kdy nas opet pocti svou navstavou.
Ted uz je patek vecer, 2 dny nam skoro nefungovala wi-fi, protoze jsme pro tento mesic uz vycerpali datovy limit. A taky jsem mela celkem dost "prace". To zajiste chapete, na dovolene ma clovek vetsinou spoustu "prace". Takze jsem nic nepsala. Koukam ted na fotky a snazim se vzpomenout, co jsem to mela za praci. Asi surfovani, jidlo, surfovani (chodime vetsinou dvakrat denne, ale jen treba na dve hodiny, pak je moc vedro a vitr dela osklivy vlny, takze pak zase cekame na vecer, az zajde slunicko a uklidni se vitr. No a vzhledem k tomu, ze datovy limit obnovi zase az v nedeli, tak jsme si dneska sli koupit srilanckou simkartu, ktera nejen, ze nestoji skoro nic, ale jeste pry jsou data hodne levna. Nabili jsme ji na 300 rupek (asi 50 korun), tak uvidime, jak dlouho nam kredit vydrzi. Internet z ni je ale fakt mega rychlej, rychlejsi, nez nase erarni wi-fi, kdyz jeste fungovala
Taky jsme ve stredu byli na trhu v Matare, kde prodavali nekutecny hromady bananu a ananasu a mang a jinyho ovoce, ktery ani nezname, a pak zeleninu, kterou jsme nikdy nevideli, a nejaky ryby a koreni... Krasny to bylo. Vcera jsme zavolali 2 tuktuky a nalozili jim na strechu surfy (foto na Instagramu) a vyrazili do te Weligamy, coz je vesnice, ktera uz je prolezla bilejma turistama. Plaz byla krasna, v restauraci na plazi jsme si dali obed, i pivko tam meli, vlny byly prijemne... Ale predstavte si, ze tam ve spicce bylo ve vode najednou urcite tak 30 lidi! Na to tady teda opravdu nejsme zvykli :-)
A dneska jsme vstavali uz ve 4, nasedli jsme do auta a jeli necele 2 hodiny do narodniho parku Yala na safari. Ridic byl takovej zavodnik, ze nas ani nenechal dospat. Vtipne bylo, ze jsme nekolik kilometru jeli po dalnici, po ktere ale ridic evidentne vubec neumel jezdit, porad pridaval a ubiral plyn, na vsechny porad blikal a neustale najizdel do pripojovaciho pruhu. Jeste, ze bylo tak brzo a nebyl skoro zadnej provoz. Pred safari jsme presedli do dzipu s jinym ridicem, kterej podle me jeste ani nemohl mit ridical, ale rychlejsiho ridice jsme tady snad jeste nemeli. Pribrali jsme do auta i pruvodce a asi 3 hodiny jsme hledali zviratka. Ani to hledani nedalo moc prace. Videli jsme asi milion pavu (uz nechci videt zadny pavy), vodni buvoly, specialni srilancke kohouty - to je kohout ktery na zluty hrebinek, zije jen na Sri Lance a je proto i jejim narodnim ptakem, pak nejake orly, mangusty, prasata, varany, krokodyly samozrejme, sakaly, spoustu ruznych ptaku, opicky, srnky Bambi, kolibriky, termity a hlavne slony - ty jsme videli i s mladatkama asi ze dvou metru. Co jsme fakt chteli videt, ale nevideli, byly leopardi. Ty se pred nama bohuzel schovavaly :-( Krome zvirat jsme obdivovali i nadhernou krajinu na vychodnim pobrezi (bohuzel i park byl zatopeny pri tsunami a zemrelo v nem 47 lidi) ryzova pole po ceste a spoustu budhistickych chramu.
A jeste vecere - dneska jsme meli taky v restauraci ryby s ryzi, udelane v takove zajimave cervene omacce. Vcera jsme na veceri jeli do Mirissy, coz je dalsi turisticke mestecko za Matarou, kde je na plazi jedna restaurace vedle druhe (hodne mi to pripominalo indickou Gou), na vecer hodne prijemne misto, ale dovolenou mezi tema pupkatejma paprdama bych teda travit nechtela. Ale dali jsme si kazdej jedn tiger fish ogrilovanou se salatem a hranolkama a hlavne - meli tam alkohol a na nej dokonce i happy hours. Takze kazdej jeste 3 mojita. Celkove jsme v prepoctu zaplatili necelych sest stovek, takze cenu, za kterou bychom si doma nedali ani ty mojita :-)
No a ve stredu jsme meli vubec mnamku, ale o langustach jsem uz psala...
Jinak je tady, vzhledem k tomu, ze jsou mistni tak mili a jakz takz se vsichni domluvi anglicky, celkem lehky zit ne jen turisticky. Celkem dost jime tam, kde jedi i mistni a hodne (skoro denne) jezdime autobusem a tuktukem.
Tak dobrou... :-)
Friday, November 29, 2013
Tuesday, November 26, 2013
Sri Lanka - zatim nic pro nesurfaře :-)
Dobre rano, hlasi se vam Sri Lanka. Pocasi je jako z katalogu cestovni kancelare - azuro, v plavkach je horko, voda ma asi 30 stupnu, od oceanu fouka lehky vetrik, no proste kousek raje :-)
Vcera jsme po odpolednim pivku nasedli s ostatnima na autobus smer Matara na prohlidku mesta. Autobusy tady jsou fakt to nejhorsi, co si jako autobus umite predstavit. Vyhoda je, ze jsou levny - za cestu do Matary (asi 10 minut) jsme platili 13 rupii na osobu, coz je asi 2 koruny. A dalsi vyhoda je, ze jezdi opravdu casto. Vlastne porad, nekdy nekolik za sebou. Zasli jsme jen vymenit penize, koupit Misovi slunecni bryle a nove zabky, protoze zakopl a svoje si znicil. Je tady Bata na kazdych asi 200 metrech, ale boty tam maj sice levny, ale fakt priserny - jak vzhledove, tak zpracovanim. Nic, co by si clovek chtel privest do Evropy a tam to nosit. Ve meste byl ruch, vsichni na sebe troubili, ale lidi jsou tady napriklad proti Indii takovy klidny a opravdu mily. Jinak v Matare neni nic zajimavyho, jen jedna ulice, kde to vypada, ze by se dalo neco koupit a pry tam nekde je trh s ovocem a korenim, na ktery se snad jeste podivame.
Po prijezdu zpatky jsme hned popadli surfy a sli si zajezdit pri zapadu slunce. Uz bylo videt, jak se od vnitrozemi zatahuje, vypadalo to na destik, ale nakonec z toho byla poradna bourka a neskutecnej slejvak. Nastesti to vsechno zacalo az za tmy, kdy uz jsme byli s ostatnima na strese v restauraci (jako ze ta strecha ma jeste jednu strechu, takze na nas neprselo :-)). Vlastne nakonec byli vsichni radi, ze se trohu ochladilo a procistil se vzduch.
Rano jsme se vzbudili hodne brzo - uz pred sedmou. Hned pote, co se rozedni, tady totiz zacina vsechno zit - veverky se zacnou prohanet po strese a delat bordel, mistnaci zacnou s nikdy nekoncicim zametanim ulice (ano, doma maj bordel, ale ulice se zameta nekolikrat denne), decko od vedle, ktery breci, jako kdyz kocku taha za ocas, zacne vyvadet... Takze vetsina osazenstva hotelu taky vstava, bere prkna a jde vyuzit dopoledne, kdy jeste nefouka vitr a vlny jsou krasne cisty. Chvili jsme taky koketovali s predstavou ranniho surfovani, ale pak jsme to zavrhli, ze druhy den je jeste brzy vydavat se do oceanu bez snidane :-) Takze jsme se chvili valeli a pred osmou jsme vyrazili na snidani (ktera asi bude porad stejna - jedno bulici voko, 4 toasty, maslo a dzem, kafe nebo caj. Jedine, co se meni je ovoce - vcera jsme meli smoothie ze smesi tropickeho ovoce a na konci jeste pro kazdeho pulku passion fruit. Dneska asi nefungoval mixer, takze jsme dostali ovoce jen nakrajeny. Kdyz uz jsme u toho ovoce, tak musim rict, ze za ty 3 dny, co jsme odjeli, jsemjeste nezavrela pusu - porad do sebe neco cpu. A jeste ani na chvilinku mi nebylo spatne. Takze moje teorie, ze mi je blbe jen z toho nechutnyho ceskyho podzimu a z prace (nechci rikat, jestli je chutna nebo nechutna), se potvrzuje. Ted jeste vymyslet, co s tim.
No takze po snidani jsme sli zkusit teplotu vody, ktera byla fakt tepla jako vzdy, tak jsme se v ni zustali 2 hodiny placat. No a po obede jsme si sli do obchodu kouoit zase nejakou tu housku - tentokrat nepalila a chutnala jako 2 dny stara veka, kokosy a jine ovoce, vazene chipsy z yuky a ted to vsechno travime u pivka na terase a koukame na ocean.
Jinak wi-fi, kdyz uz nekdy funguje, tak je fakt slaba. Proto nebudu nahravat fotky na blog, kam by se stejne nikdy nenauploadovaly. Hodne fotek davam ale na Instagram http://instagram.com/nikaot
Vcera jsme po odpolednim pivku nasedli s ostatnima na autobus smer Matara na prohlidku mesta. Autobusy tady jsou fakt to nejhorsi, co si jako autobus umite predstavit. Vyhoda je, ze jsou levny - za cestu do Matary (asi 10 minut) jsme platili 13 rupii na osobu, coz je asi 2 koruny. A dalsi vyhoda je, ze jezdi opravdu casto. Vlastne porad, nekdy nekolik za sebou. Zasli jsme jen vymenit penize, koupit Misovi slunecni bryle a nove zabky, protoze zakopl a svoje si znicil. Je tady Bata na kazdych asi 200 metrech, ale boty tam maj sice levny, ale fakt priserny - jak vzhledove, tak zpracovanim. Nic, co by si clovek chtel privest do Evropy a tam to nosit. Ve meste byl ruch, vsichni na sebe troubili, ale lidi jsou tady napriklad proti Indii takovy klidny a opravdu mily. Jinak v Matare neni nic zajimavyho, jen jedna ulice, kde to vypada, ze by se dalo neco koupit a pry tam nekde je trh s ovocem a korenim, na ktery se snad jeste podivame.
Po prijezdu zpatky jsme hned popadli surfy a sli si zajezdit pri zapadu slunce. Uz bylo videt, jak se od vnitrozemi zatahuje, vypadalo to na destik, ale nakonec z toho byla poradna bourka a neskutecnej slejvak. Nastesti to vsechno zacalo az za tmy, kdy uz jsme byli s ostatnima na strese v restauraci (jako ze ta strecha ma jeste jednu strechu, takze na nas neprselo :-)). Vlastne nakonec byli vsichni radi, ze se trohu ochladilo a procistil se vzduch.
Rano jsme se vzbudili hodne brzo - uz pred sedmou. Hned pote, co se rozedni, tady totiz zacina vsechno zit - veverky se zacnou prohanet po strese a delat bordel, mistnaci zacnou s nikdy nekoncicim zametanim ulice (ano, doma maj bordel, ale ulice se zameta nekolikrat denne), decko od vedle, ktery breci, jako kdyz kocku taha za ocas, zacne vyvadet... Takze vetsina osazenstva hotelu taky vstava, bere prkna a jde vyuzit dopoledne, kdy jeste nefouka vitr a vlny jsou krasne cisty. Chvili jsme taky koketovali s predstavou ranniho surfovani, ale pak jsme to zavrhli, ze druhy den je jeste brzy vydavat se do oceanu bez snidane :-) Takze jsme se chvili valeli a pred osmou jsme vyrazili na snidani (ktera asi bude porad stejna - jedno bulici voko, 4 toasty, maslo a dzem, kafe nebo caj. Jedine, co se meni je ovoce - vcera jsme meli smoothie ze smesi tropickeho ovoce a na konci jeste pro kazdeho pulku passion fruit. Dneska asi nefungoval mixer, takze jsme dostali ovoce jen nakrajeny. Kdyz uz jsme u toho ovoce, tak musim rict, ze za ty 3 dny, co jsme odjeli, jsemjeste nezavrela pusu - porad do sebe neco cpu. A jeste ani na chvilinku mi nebylo spatne. Takze moje teorie, ze mi je blbe jen z toho nechutnyho ceskyho podzimu a z prace (nechci rikat, jestli je chutna nebo nechutna), se potvrzuje. Ted jeste vymyslet, co s tim.
No takze po snidani jsme sli zkusit teplotu vody, ktera byla fakt tepla jako vzdy, tak jsme se v ni zustali 2 hodiny placat. No a po obede jsme si sli do obchodu kouoit zase nejakou tu housku - tentokrat nepalila a chutnala jako 2 dny stara veka, kokosy a jine ovoce, vazene chipsy z yuky a ted to vsechno travime u pivka na terase a koukame na ocean.
Jinak wi-fi, kdyz uz nekdy funguje, tak je fakt slaba. Proto nebudu nahravat fotky na blog, kam by se stejne nikdy nenauploadovaly. Hodne fotek davam ale na Instagram http://instagram.com/nikaot
Monday, November 25, 2013
Cesta na Sri Lanku
Sedime ve stresni restauraci naseho "hotelu", popijime pivo Lion, koukame na vlny, relaxujeme. Jsme na Sri Lance.
Po nekolika mesicnim rozmysleni a nekolika dennim planovani padla voba na dalsi cesky surfcamp, tentokrat organizovany surf-tripem.cz. Rozhodovani nebylo jednoduche - predstava, ze pojedem pres pulku sveta a budeme travit 14 dni s ceskym "zajezdem" na jedne misce vah a ubytovani na nejlepsim srilanckem surfspotu na druhe misce. S prihlednutim k tomu, ze surfari preci jen nejsou klacicky koupaci, nakonec vyhral surfspot. Uvidime, jakych bude pristich 14 dni :-) Kazdopadne ale spot jsme uz dopolede vyzkuseli a nemuzeme si rozhodne stezovat - vlasne t byly ty nejhezci vlny a nejlepsi podminky, jaky jsem kdy kde zazila! Byl odliv, jeste tolik nefoukal vitr, vlny byly cisty, s dlouhou frekvenci, mensi, ale nadherne se lamaly... Michala jsem ja osobne videla sjet 2 ndherny vlny a ja jsem se taky hode snazila :-) Je teda pravda, ze po hodine jsme byli uz dost unaveny (meli jsme za sebou sice dost hodin velice kvalitniho spanku, ale jeste predtim bylo nekolik desitek hodin cestovani), tak jsme si rekli, ze to nebudeme prehanet a radsi jsme si sli koupit obed - 4 kusy mistniho peciva, kazde iny druh, vypadalo opravdu nevinne, ale po prvnim zakousnuti jsme zjistili, ze je velmi vinne - lepe receno vlmi palive. Chte nechte jsme se tedy nakonec dostali sem, na strechu naseho "hotelu", kde jsme si proste museli dat pivo, abychom netralizovali chute :-)
Kdyz uz jsme nakousla to cestovani, tak vam teda musim rict, jak prekvapeny jsme byli ze servisu Emirates, se kteryma jsme leteli - rozhodne to totiz neni nic, co bychom taky nedokazali predvest! I Misa rekl, ze jak KLM, tak dokonce i AF (nema je rad, jako vsechno, co je francouzske) jsou lepsi!!! Jidlo bylo OK, ale nic zavratnyho a na AF i KLM letech jsem uz urcite jedla lepsi, mnozstevne toho bylo asi stejne jako u nas... Ale treba na Misu nezbylo jehneci a kure mu moc nechutnalo a hned po priletu do Dubaje jsme proto museli zamirit do Burger Kinga na veceri. A mista v B777 bylo uple stejne (malo), jako u kterekoliv jine spolecnosti. Vyhoda byla, ze meli volnou kapacitu, takze hned po priletu do Dubaje jsme dostali palubky s mistama na let, ktery letel za 8 hodin, sli se najist (protoze jsme netusili, co za jidlo bude v salonku a vetsinou tam byvaji jen oschle sendvice, koupili jsme v bezcelce adapter, protoze ten nas, ktery jsme kupovali ve Wallmartu v Mexiku pred peti lety uz definitivne odesel do vecnych lovist a pomalu jsme se presunuli do salonku. To bylo 3 rano, 2 hodiny po priletu a 6 hodin do odletu. V salonku jsme zjistili, ze tam maji na vyber z asi peti druhu tepleho jidla (prvni salonek na svete, kde jsem neco takoveho videla - skoda, mohli jsme usetrit asi dve stovky), nalili jsme si piti, pohodle se usadili do kresilek v pritmi, ja jsem kontrolovala na mobilu Facebook a Instagram, Misovi nesel mobil pripojit na wi-fi, tak si vyndaval z batohu notebook... Problem ovsem nastal ve chvili, kdy zjistil, ze notebook v batohu neni. Vam povim, celkem sok takhle ve tri rano zjistit, ze jsme zapomneli notebook za dvacet tisic pred dvema hodinama na bepecnostni kontrole v transitu. No nic, tak jsme se teda zvedli z pohodlnych vyhratych kresilek, opustili jsme salonek a bezeli
jsme zpatky k bezpecnostni kontrole. Tam nikde nikdo, vsechny brany zavreny, jen v koutku sedeli 2 mladici a primo pred sebou meli Misuv laptop! Vuhuuuuu, dostali jsme laptop, ja se malem rozbrecela radosti, byli jsme upozorneni, ze uz ho priste nemame nikde zapominat a vralili jsme se zpatky do salonku. V prubehu casneho rana jeste Misa zjistil, ze ten adapter, ktery jsme kupili, je sice kompatabilni se vsema systemama "all aroud the world", ale ze to neplati pro Evropu :-), ale to se taky vyresilo tim, ze jsme adapter (i v te krabici, kterou se Misovi porarilo velmi neesteticky rozervat pri otevirani) pozdeji vymenili za jiny, malicko drazsi.
V salonku jsme si jeste dali poradnou anglickou snidani a v devet rano jsme odlitali smer Colombo, kde jsme pristali kolem treti odpoledne mistniho casu (po 4 hodinach letu) a kde na nas uz cekal nas "vedouci zajezdu" Otik Oliva a zbytek lidi, kteri dorazili do Colomba chvili pred nama s Turkama. Celekm 6 a ridic jsme se naskladali do minitransitu a vyrazili pres velmi rusne mesno velmi indickym stylem (na silnici se udelal tolik pruhu, kolik se tam vejde vozidel (osobaku, autobusu, tuktuku, kol, nakladaku, motorek, povozu, chodcu atd). Ridic jel uplne uzasne, cesta (do mesta Matara, kde bydlime, mela trvat 4-5 hodin) celkem ubyhala... nez se zadrhla spojka nebo prevodovka nebo co a neslo zaradit nic jinyho, nez ctyrka a tim padem v zacpe auto neustale chcipalo... ale jeli jsme dal, co se dal delat, cesta daleka, uto plne nalozeny, ridic neustale telefonoval, my po ctyrech hodinach asi v pulce cesty... Pak jsme si nechali zatavit u supermarketu, protoze jsme vzdali nadeji, ze se budem po prijezdu moct neceho najist v restauraci a kdyz jsme nakoupili, tak uz na nas cekal ridicuv bratranec s jinym autem. Nastesti, protoze jsme zjistili, ze v nasem aute pobiha mensi tarantule, takye i kdyby nebylo porouchany, tak bychom jim nemohli pokracovat dal.
Pak uz to jelo celkem rychle a v 10 vecer jsme byli v Matare, lepe rceno kousem od ni ve vesticce Maddawatta, kde bydlime. Ubytovani je OK, hodne jednoduchej pokojik s jedte jednodussi koupelnou, vetrak, moskitiera a tot vse. Akorat uklizeno by mohlo byt trochu lip. Ale svuj ucel to plni - jsme opravdu asi 100 metru od krasny plaze, v noci se nam naaaadherne spalo, nic nas nebudilo a tece tady voda. Nic vic nepotrebujeme.
Rano jsme si zasli na snidani do stresni restaurace, koukli odtamtud na vlny, pak si sli zasurfovat na chvili, pak sli obhlidnout mistni obchody - koupili tam to palivy pecivo a vodu a kokosovy orech plny vynikajici stavy, tedy iontaku, ktery nase tela potrebovala jako sul (teda sul ani moc nepotrebovala, protoze ty jsme z oceanu meli az az), vypili jsme kokos, snedli housky a zjistili jsme, ze fakt musime na pivo, jinak nam shori pusa a tak jsme se dostali do restaurace :-) Pivo tady v obchode totiz nekoupite, jen ve specializovanych liquer shopech a hlavne byste ho ani jinde, nez v restauraci (ktera ma na jeho prodej licenci) ani nemeli pit. Majitel nasi restaurece pry licenci nema, ale je domluvenej s policajtama, ze kdyz bude prodavat jen jednu konkretni znacku, tak jednou za rok zaplati pokotu a tim to je vyreseny. Asi vyhodne pro vsechny strany. Jo a jeste na majitel restaurace vypravel, jaky to taky bylo, kdyt byla v roce 2004 tsunami. Pra akorat byli na plazi a koukali, tak ustoupila voda a poprve v zivote vydeli na dne skaly. Bylo to very funny. A pak kolem prosla vlna, ktere totalne znicila nekolik okolnich vesnic, ale protoze nase plaz je chranena nejjiznejsim mysem Sri Lanky, tak tady se nic nestalo. Al vlna byla very nice :-D Tot srilancky pristup k zivotu :-)
Ted uz zase ubehla nejaka doba, mame za sebou vylet busem do mesta a veceni surfovani a spolecnou veceri... A strasne ted leje, ale to neva, pac pres den bylo fakt vedro a na noc se alespon ochladi vzduch. Ale o tom vsem zase jindy, ted uz jdeme spat, at jsme cili na zitrejsi den :-)
(Teda jeste predtim jdu nekam ven do deste chytat wi-fi, abych to cely mohla uploadovat. Bez fotek zatim, ty by trvaly dalsich nekolik hodin :-) Nejake fotky z cesty jsou na Instagramu a Facebooku...)
Po nekolika mesicnim rozmysleni a nekolika dennim planovani padla voba na dalsi cesky surfcamp, tentokrat organizovany surf-tripem.cz. Rozhodovani nebylo jednoduche - predstava, ze pojedem pres pulku sveta a budeme travit 14 dni s ceskym "zajezdem" na jedne misce vah a ubytovani na nejlepsim srilanckem surfspotu na druhe misce. S prihlednutim k tomu, ze surfari preci jen nejsou klacicky koupaci, nakonec vyhral surfspot. Uvidime, jakych bude pristich 14 dni :-) Kazdopadne ale spot jsme uz dopolede vyzkuseli a nemuzeme si rozhodne stezovat - vlasne t byly ty nejhezci vlny a nejlepsi podminky, jaky jsem kdy kde zazila! Byl odliv, jeste tolik nefoukal vitr, vlny byly cisty, s dlouhou frekvenci, mensi, ale nadherne se lamaly... Michala jsem ja osobne videla sjet 2 ndherny vlny a ja jsem se taky hode snazila :-) Je teda pravda, ze po hodine jsme byli uz dost unaveny (meli jsme za sebou sice dost hodin velice kvalitniho spanku, ale jeste predtim bylo nekolik desitek hodin cestovani), tak jsme si rekli, ze to nebudeme prehanet a radsi jsme si sli koupit obed - 4 kusy mistniho peciva, kazde iny druh, vypadalo opravdu nevinne, ale po prvnim zakousnuti jsme zjistili, ze je velmi vinne - lepe receno vlmi palive. Chte nechte jsme se tedy nakonec dostali sem, na strechu naseho "hotelu", kde jsme si proste museli dat pivo, abychom netralizovali chute :-)
Kdyz uz jsme nakousla to cestovani, tak vam teda musim rict, jak prekvapeny jsme byli ze servisu Emirates, se kteryma jsme leteli - rozhodne to totiz neni nic, co bychom taky nedokazali predvest! I Misa rekl, ze jak KLM, tak dokonce i AF (nema je rad, jako vsechno, co je francouzske) jsou lepsi!!! Jidlo bylo OK, ale nic zavratnyho a na AF i KLM letech jsem uz urcite jedla lepsi, mnozstevne toho bylo asi stejne jako u nas... Ale treba na Misu nezbylo jehneci a kure mu moc nechutnalo a hned po priletu do Dubaje jsme proto museli zamirit do Burger Kinga na veceri. A mista v B777 bylo uple stejne (malo), jako u kterekoliv jine spolecnosti. Vyhoda byla, ze meli volnou kapacitu, takze hned po priletu do Dubaje jsme dostali palubky s mistama na let, ktery letel za 8 hodin, sli se najist (protoze jsme netusili, co za jidlo bude v salonku a vetsinou tam byvaji jen oschle sendvice, koupili jsme v bezcelce adapter, protoze ten nas, ktery jsme kupovali ve Wallmartu v Mexiku pred peti lety uz definitivne odesel do vecnych lovist a pomalu jsme se presunuli do salonku. To bylo 3 rano, 2 hodiny po priletu a 6 hodin do odletu. V salonku jsme zjistili, ze tam maji na vyber z asi peti druhu tepleho jidla (prvni salonek na svete, kde jsem neco takoveho videla - skoda, mohli jsme usetrit asi dve stovky), nalili jsme si piti, pohodle se usadili do kresilek v pritmi, ja jsem kontrolovala na mobilu Facebook a Instagram, Misovi nesel mobil pripojit na wi-fi, tak si vyndaval z batohu notebook... Problem ovsem nastal ve chvili, kdy zjistil, ze notebook v batohu neni. Vam povim, celkem sok takhle ve tri rano zjistit, ze jsme zapomneli notebook za dvacet tisic pred dvema hodinama na bepecnostni kontrole v transitu. No nic, tak jsme se teda zvedli z pohodlnych vyhratych kresilek, opustili jsme salonek a bezeli
jsme zpatky k bezpecnostni kontrole. Tam nikde nikdo, vsechny brany zavreny, jen v koutku sedeli 2 mladici a primo pred sebou meli Misuv laptop! Vuhuuuuu, dostali jsme laptop, ja se malem rozbrecela radosti, byli jsme upozorneni, ze uz ho priste nemame nikde zapominat a vralili jsme se zpatky do salonku. V prubehu casneho rana jeste Misa zjistil, ze ten adapter, ktery jsme kupili, je sice kompatabilni se vsema systemama "all aroud the world", ale ze to neplati pro Evropu :-), ale to se taky vyresilo tim, ze jsme adapter (i v te krabici, kterou se Misovi porarilo velmi neesteticky rozervat pri otevirani) pozdeji vymenili za jiny, malicko drazsi.
V salonku jsme si jeste dali poradnou anglickou snidani a v devet rano jsme odlitali smer Colombo, kde jsme pristali kolem treti odpoledne mistniho casu (po 4 hodinach letu) a kde na nas uz cekal nas "vedouci zajezdu" Otik Oliva a zbytek lidi, kteri dorazili do Colomba chvili pred nama s Turkama. Celekm 6 a ridic jsme se naskladali do minitransitu a vyrazili pres velmi rusne mesno velmi indickym stylem (na silnici se udelal tolik pruhu, kolik se tam vejde vozidel (osobaku, autobusu, tuktuku, kol, nakladaku, motorek, povozu, chodcu atd). Ridic jel uplne uzasne, cesta (do mesta Matara, kde bydlime, mela trvat 4-5 hodin) celkem ubyhala... nez se zadrhla spojka nebo prevodovka nebo co a neslo zaradit nic jinyho, nez ctyrka a tim padem v zacpe auto neustale chcipalo... ale jeli jsme dal, co se dal delat, cesta daleka, uto plne nalozeny, ridic neustale telefonoval, my po ctyrech hodinach asi v pulce cesty... Pak jsme si nechali zatavit u supermarketu, protoze jsme vzdali nadeji, ze se budem po prijezdu moct neceho najist v restauraci a kdyz jsme nakoupili, tak uz na nas cekal ridicuv bratranec s jinym autem. Nastesti, protoze jsme zjistili, ze v nasem aute pobiha mensi tarantule, takye i kdyby nebylo porouchany, tak bychom jim nemohli pokracovat dal.
Pak uz to jelo celkem rychle a v 10 vecer jsme byli v Matare, lepe rceno kousem od ni ve vesticce Maddawatta, kde bydlime. Ubytovani je OK, hodne jednoduchej pokojik s jedte jednodussi koupelnou, vetrak, moskitiera a tot vse. Akorat uklizeno by mohlo byt trochu lip. Ale svuj ucel to plni - jsme opravdu asi 100 metru od krasny plaze, v noci se nam naaaadherne spalo, nic nas nebudilo a tece tady voda. Nic vic nepotrebujeme.
Rano jsme si zasli na snidani do stresni restaurace, koukli odtamtud na vlny, pak si sli zasurfovat na chvili, pak sli obhlidnout mistni obchody - koupili tam to palivy pecivo a vodu a kokosovy orech plny vynikajici stavy, tedy iontaku, ktery nase tela potrebovala jako sul (teda sul ani moc nepotrebovala, protoze ty jsme z oceanu meli az az), vypili jsme kokos, snedli housky a zjistili jsme, ze fakt musime na pivo, jinak nam shori pusa a tak jsme se dostali do restaurace :-) Pivo tady v obchode totiz nekoupite, jen ve specializovanych liquer shopech a hlavne byste ho ani jinde, nez v restauraci (ktera ma na jeho prodej licenci) ani nemeli pit. Majitel nasi restaurece pry licenci nema, ale je domluvenej s policajtama, ze kdyz bude prodavat jen jednu konkretni znacku, tak jednou za rok zaplati pokotu a tim to je vyreseny. Asi vyhodne pro vsechny strany. Jo a jeste na majitel restaurace vypravel, jaky to taky bylo, kdyt byla v roce 2004 tsunami. Pra akorat byli na plazi a koukali, tak ustoupila voda a poprve v zivote vydeli na dne skaly. Bylo to very funny. A pak kolem prosla vlna, ktere totalne znicila nekolik okolnich vesnic, ale protoze nase plaz je chranena nejjiznejsim mysem Sri Lanky, tak tady se nic nestalo. Al vlna byla very nice :-D Tot srilancky pristup k zivotu :-)
Ted uz zase ubehla nejaka doba, mame za sebou vylet busem do mesta a veceni surfovani a spolecnou veceri... A strasne ted leje, ale to neva, pac pres den bylo fakt vedro a na noc se alespon ochladi vzduch. Ale o tom vsem zase jindy, ted uz jdeme spat, at jsme cili na zitrejsi den :-)
(Teda jeste predtim jdu nekam ven do deste chytat wi-fi, abych to cely mohla uploadovat. Bez fotek zatim, ty by trvaly dalsich nekolik hodin :-) Nejake fotky z cesty jsou na Instagramu a Facebooku...)
Subscribe to:
Comments (Atom)