Sedime na kresikach pred pokojem a travime veceri. Objednali jsme si u pana domaciho na stresni terase sea food, rekli jsme si treba o krevety, kalamary, nebo nejaky mix... a pan domaci dojel nekam na trh a privezl tac plny cerstvych langust. Rekli jsme si tedy o tri, k tomu dostali misu ryze se zeleninou a vybornou sladko-kyselo-lehcepalivou salsu, pivko a neskutecne jsme se prezrali. A celkove jsme za celou veceri pro dva zaplatili v prepoctu necelych pet stovek! Sea food celkove se tady v okoli bohuzel moc nedela, asi ze tady neni jeste tak moc rozvynuty turisticky ruch. Zitra bychom ale meli jit jezdit do Weligamy, coz je hodne oblibene turisticke mestecko, kde by mel byt velky vyber sea food restauraci. A na vecer pojedem do Mirissy, kde jsou pry dokonce i bary s alkoholem (!), ve kterych maji dokonce i happy hours (!!!) a samozrejme tam i delaji sea food. Konecne. Trikrat za sebou sea food.
Vcera jsme jeli na veceri do Matary, protoze kluci objevili restauraci, ve ktere maji cele grilovane kure (naji se z nej 2 lidi) za 800 rupii, coz je neco malo pres stovku. A je to maso. Ktere lidem, kteri tady jsou delsi dobu, docela chybi. My tady jsme jen kratkou dobu a kurata doma jime celkem casto, takze jsme si objednali nekolik misek - kureci, rybi a zeleninove curry, nejakou placku (neco jako omeleta), ryzi, a kokos s chilli paprickama. Dost nam to vypalilo vsechny trubky. A stalo to i s pitim asi stovku pro oba. Cesta tuktukem ve ctyrech (tuktuk je delanej pro 3 indy) zpatky z Matary byla taky docela vyzivna, do kopce uz se pan tuktukat musel skoro odrazet, aby nas to vozitko vyvezlo. Zato ale z kopce to samozrejme poradne rozpalil, az jsem byla rada, ze sedim Michalovi na kline a nevidim tudiz moc dobre ven. Vecer jsme jen tak sedeli pred pokojem, vetrali jsme na balkonek, Misa si vzpomnel, ze by neco potreboval prinest z pokoje, tak jsem mu pro to sla a najednou vidim, jak se prede mnou smerem pod postel mihl nejaky stin. Vubec jsme nevedela, jestli se mi to jen nezdalo a doufala jsem, ze jestli se mi to nezdalo, tak to bude jen mega svab, ktereho mely na pokoji treba holky naproti. Misa posvitil pod postel bleskem od fotaku a bohuzel potvrdil nase nejhorsi obavy - byl to ohromnej pavouk. Takze si Misa pujcil koste, botu a sprej na hmyz a vydal se pavouka lovit. Bohuzel ale zjistil, ze pro cloveka, ktery pavouku boji, neexistuje zadna bezpecna cesta, jak dostat pavouka z pod postele. Zavolali jsme tedy Otika, ktery pavouka kostetem vystoural pred pokoj, kam uz se mezitim sebehli vsichni obyvatele baraku, pavouka si prohlidli, kazdy rekl svuj nazor, jak by se s nim melo nalozit a nakonec ho Otik zabalil do uterky a odnesl pry na plaz. Byl zpatky ale moc rychle, takze pavouka hodil maximalne k sousedum pres ulici a my cekame, kdy nas opet pocti svou navstavou.
Ted uz je patek vecer, 2 dny nam skoro nefungovala wi-fi, protoze jsme pro tento mesic uz vycerpali datovy limit. A taky jsem mela celkem dost "prace". To zajiste chapete, na dovolene ma clovek vetsinou spoustu "prace". Takze jsem nic nepsala. Koukam ted na fotky a snazim se vzpomenout, co jsem to mela za praci. Asi surfovani, jidlo, surfovani (chodime vetsinou dvakrat denne, ale jen treba na dve hodiny, pak je moc vedro a vitr dela osklivy vlny, takze pak zase cekame na vecer, az zajde slunicko a uklidni se vitr. No a vzhledem k tomu, ze datovy limit obnovi zase az v nedeli, tak jsme si dneska sli koupit srilanckou simkartu, ktera nejen, ze nestoji skoro nic, ale jeste pry jsou data hodne levna. Nabili jsme ji na 300 rupek (asi 50 korun), tak uvidime, jak dlouho nam kredit vydrzi. Internet z ni je ale fakt mega rychlej, rychlejsi, nez nase erarni wi-fi, kdyz jeste fungovala
Taky jsme ve stredu byli na trhu v Matare, kde prodavali nekutecny hromady bananu a ananasu a mang a jinyho ovoce, ktery ani nezname, a pak zeleninu, kterou jsme nikdy nevideli, a nejaky ryby a koreni... Krasny to bylo. Vcera jsme zavolali 2 tuktuky a nalozili jim na strechu surfy (foto na Instagramu) a vyrazili do te Weligamy, coz je vesnice, ktera uz je prolezla bilejma turistama. Plaz byla krasna, v restauraci na plazi jsme si dali obed, i pivko tam meli, vlny byly prijemne... Ale predstavte si, ze tam ve spicce bylo ve vode najednou urcite tak 30 lidi! Na to tady teda opravdu nejsme zvykli :-)
A dneska jsme vstavali uz ve 4, nasedli jsme do auta a jeli necele 2 hodiny do narodniho parku Yala na safari. Ridic byl takovej zavodnik, ze nas ani nenechal dospat. Vtipne bylo, ze jsme nekolik kilometru jeli po dalnici, po ktere ale ridic evidentne vubec neumel jezdit, porad pridaval a ubiral plyn, na vsechny porad blikal a neustale najizdel do pripojovaciho pruhu. Jeste, ze bylo tak brzo a nebyl skoro zadnej provoz. Pred safari jsme presedli do dzipu s jinym ridicem, kterej podle me jeste ani nemohl mit ridical, ale rychlejsiho ridice jsme tady snad jeste nemeli. Pribrali jsme do auta i pruvodce a asi 3 hodiny jsme hledali zviratka. Ani to hledani nedalo moc prace. Videli jsme asi milion pavu (uz nechci videt zadny pavy), vodni buvoly, specialni srilancke kohouty - to je kohout ktery na zluty hrebinek, zije jen na Sri Lance a je proto i jejim narodnim ptakem, pak nejake orly, mangusty, prasata, varany, krokodyly samozrejme, sakaly, spoustu ruznych ptaku, opicky, srnky Bambi, kolibriky, termity a hlavne slony - ty jsme videli i s mladatkama asi ze dvou metru. Co jsme fakt chteli videt, ale nevideli, byly leopardi. Ty se pred nama bohuzel schovavaly :-( Krome zvirat jsme obdivovali i nadhernou krajinu na vychodnim pobrezi (bohuzel i park byl zatopeny pri tsunami a zemrelo v nem 47 lidi) ryzova pole po ceste a spoustu budhistickych chramu.
A jeste vecere - dneska jsme meli taky v restauraci ryby s ryzi, udelane v takove zajimave cervene omacce. Vcera jsme na veceri jeli do Mirissy, coz je dalsi turisticke mestecko za Matarou, kde je na plazi jedna restaurace vedle druhe (hodne mi to pripominalo indickou Gou), na vecer hodne prijemne misto, ale dovolenou mezi tema pupkatejma paprdama bych teda travit nechtela. Ale dali jsme si kazdej jedn tiger fish ogrilovanou se salatem a hranolkama a hlavne - meli tam alkohol a na nej dokonce i happy hours. Takze kazdej jeste 3 mojita. Celkove jsme v prepoctu zaplatili necelych sest stovek, takze cenu, za kterou bychom si doma nedali ani ty mojita :-)
No a ve stredu jsme meli vubec mnamku, ale o langustach jsem uz psala...
Jinak je tady, vzhledem k tomu, ze jsou mistni tak mili a jakz takz se vsichni domluvi anglicky, celkem lehky zit ne jen turisticky. Celkem dost jime tam, kde jedi i mistni a hodne (skoro denne) jezdime autobusem a tuktukem.
Tak dobrou... :-)
No comments:
Post a Comment