Po nekolika mesicnim rozmysleni a nekolika dennim planovani padla voba na dalsi cesky surfcamp, tentokrat organizovany surf-tripem.cz. Rozhodovani nebylo jednoduche - predstava, ze pojedem pres pulku sveta a budeme travit 14 dni s ceskym "zajezdem" na jedne misce vah a ubytovani na nejlepsim srilanckem surfspotu na druhe misce. S prihlednutim k tomu, ze surfari preci jen nejsou klacicky koupaci, nakonec vyhral surfspot. Uvidime, jakych bude pristich 14 dni :-) Kazdopadne ale spot jsme uz dopolede vyzkuseli a nemuzeme si rozhodne stezovat - vlasne t byly ty nejhezci vlny a nejlepsi podminky, jaky jsem kdy kde zazila! Byl odliv, jeste tolik nefoukal vitr, vlny byly cisty, s dlouhou frekvenci, mensi, ale nadherne se lamaly... Michala jsem ja osobne videla sjet 2 ndherny vlny a ja jsem se taky hode snazila :-) Je teda pravda, ze po hodine jsme byli uz dost unaveny (meli jsme za sebou sice dost hodin velice kvalitniho spanku, ale jeste predtim bylo nekolik desitek hodin cestovani), tak jsme si rekli, ze to nebudeme prehanet a radsi jsme si sli koupit obed - 4 kusy mistniho peciva, kazde iny druh, vypadalo opravdu nevinne, ale po prvnim zakousnuti jsme zjistili, ze je velmi vinne - lepe receno vlmi palive. Chte nechte jsme se tedy nakonec dostali sem, na strechu naseho "hotelu", kde jsme si proste museli dat pivo, abychom netralizovali chute :-)
Kdyz uz jsme nakousla to cestovani, tak vam teda musim rict, jak prekvapeny jsme byli ze servisu Emirates, se kteryma jsme leteli - rozhodne to totiz neni nic, co bychom taky nedokazali predvest! I Misa rekl, ze jak KLM, tak dokonce i AF (nema je rad, jako vsechno, co je francouzske) jsou lepsi!!! Jidlo bylo OK, ale nic zavratnyho a na AF i KLM letech jsem uz urcite jedla lepsi, mnozstevne toho bylo asi stejne jako u nas... Ale treba na Misu nezbylo jehneci a kure mu moc nechutnalo a hned po priletu do Dubaje jsme proto museli zamirit do Burger Kinga na veceri. A mista v B777 bylo uple stejne (malo), jako u kterekoliv jine spolecnosti. Vyhoda byla, ze meli volnou kapacitu, takze hned po priletu do Dubaje jsme dostali palubky s mistama na let, ktery letel za 8 hodin, sli se najist (protoze jsme netusili, co za jidlo bude v salonku a vetsinou tam byvaji jen oschle sendvice, koupili jsme v bezcelce adapter, protoze ten nas, ktery jsme kupovali ve Wallmartu v Mexiku pred peti lety uz definitivne odesel do vecnych lovist a pomalu jsme se presunuli do salonku. To bylo 3 rano, 2 hodiny po priletu a 6 hodin do odletu. V salonku jsme zjistili, ze tam maji na vyber z asi peti druhu tepleho jidla (prvni salonek na svete, kde jsem neco takoveho videla - skoda, mohli jsme usetrit asi dve stovky), nalili jsme si piti, pohodle se usadili do kresilek v pritmi, ja jsem kontrolovala na mobilu Facebook a Instagram, Misovi nesel mobil pripojit na wi-fi, tak si vyndaval z batohu notebook... Problem ovsem nastal ve chvili, kdy zjistil, ze notebook v batohu neni. Vam povim, celkem sok takhle ve tri rano zjistit, ze jsme zapomneli notebook za dvacet tisic pred dvema hodinama na bepecnostni kontrole v transitu. No nic, tak jsme se teda zvedli z pohodlnych vyhratych kresilek, opustili jsme salonek a bezeli
jsme zpatky k bezpecnostni kontrole. Tam nikde nikdo, vsechny brany zavreny, jen v koutku sedeli 2 mladici a primo pred sebou meli Misuv laptop! Vuhuuuuu, dostali jsme laptop, ja se malem rozbrecela radosti, byli jsme upozorneni, ze uz ho priste nemame nikde zapominat a vralili jsme se zpatky do salonku. V prubehu casneho rana jeste Misa zjistil, ze ten adapter, ktery jsme kupili, je sice kompatabilni se vsema systemama "all aroud the world", ale ze to neplati pro Evropu :-), ale to se taky vyresilo tim, ze jsme adapter (i v te krabici, kterou se Misovi porarilo velmi neesteticky rozervat pri otevirani) pozdeji vymenili za jiny, malicko drazsi.
V salonku jsme si jeste dali poradnou anglickou snidani a v devet rano jsme odlitali smer Colombo, kde jsme pristali kolem treti odpoledne mistniho casu (po 4 hodinach letu) a kde na nas uz cekal nas "vedouci zajezdu" Otik Oliva a zbytek lidi, kteri dorazili do Colomba chvili pred nama s Turkama. Celekm 6 a ridic jsme se naskladali do minitransitu a vyrazili pres velmi rusne mesno velmi indickym stylem (na silnici se udelal tolik pruhu, kolik se tam vejde vozidel (osobaku, autobusu, tuktuku, kol, nakladaku, motorek, povozu, chodcu atd). Ridic jel uplne uzasne, cesta (do mesta Matara, kde bydlime, mela trvat 4-5 hodin) celkem ubyhala... nez se zadrhla spojka nebo prevodovka nebo co a neslo zaradit nic jinyho, nez ctyrka a tim padem v zacpe auto neustale chcipalo... ale jeli jsme dal, co se dal delat, cesta daleka, uto plne nalozeny, ridic neustale telefonoval, my po ctyrech hodinach asi v pulce cesty... Pak jsme si nechali zatavit u supermarketu, protoze jsme vzdali nadeji, ze se budem po prijezdu moct neceho najist v restauraci a kdyz jsme nakoupili, tak uz na nas cekal ridicuv bratranec s jinym autem. Nastesti, protoze jsme zjistili, ze v nasem aute pobiha mensi tarantule, takye i kdyby nebylo porouchany, tak bychom jim nemohli pokracovat dal.
Pak uz to jelo celkem rychle a v 10 vecer jsme byli v Matare, lepe rceno kousem od ni ve vesticce Maddawatta, kde bydlime. Ubytovani je OK, hodne jednoduchej pokojik s jedte jednodussi koupelnou, vetrak, moskitiera a tot vse. Akorat uklizeno by mohlo byt trochu lip. Ale svuj ucel to plni - jsme opravdu asi 100 metru od krasny plaze, v noci se nam naaaadherne spalo, nic nas nebudilo a tece tady voda. Nic vic nepotrebujeme.
Rano jsme si zasli na snidani do stresni restaurace, koukli odtamtud na vlny, pak si sli zasurfovat na chvili, pak sli obhlidnout mistni obchody - koupili tam to palivy pecivo a vodu a kokosovy orech plny vynikajici stavy, tedy iontaku, ktery nase tela potrebovala jako sul (teda sul ani moc nepotrebovala, protoze ty jsme z oceanu meli az az), vypili jsme kokos, snedli housky a zjistili jsme, ze fakt musime na pivo, jinak nam shori pusa a tak jsme se dostali do restaurace :-) Pivo tady v obchode totiz nekoupite, jen ve specializovanych liquer shopech a hlavne byste ho ani jinde, nez v restauraci (ktera ma na jeho prodej licenci) ani nemeli pit. Majitel nasi restaurece pry licenci nema, ale je domluvenej s policajtama, ze kdyz bude prodavat jen jednu konkretni znacku, tak jednou za rok zaplati pokotu a tim to je vyreseny. Asi vyhodne pro vsechny strany. Jo a jeste na majitel restaurace vypravel, jaky to taky bylo, kdyt byla v roce 2004 tsunami. Pra akorat byli na plazi a koukali, tak ustoupila voda a poprve v zivote vydeli na dne skaly. Bylo to very funny. A pak kolem prosla vlna, ktere totalne znicila nekolik okolnich vesnic, ale protoze nase plaz je chranena nejjiznejsim mysem Sri Lanky, tak tady se nic nestalo. Al vlna byla very nice :-D Tot srilancky pristup k zivotu :-)
Ted uz zase ubehla nejaka doba, mame za sebou vylet busem do mesta a veceni surfovani a spolecnou veceri... A strasne ted leje, ale to neva, pac pres den bylo fakt vedro a na noc se alespon ochladi vzduch. Ale o tom vsem zase jindy, ted uz jdeme spat, at jsme cili na zitrejsi den :-)
(Teda jeste predtim jdu nekam ven do deste chytat wi-fi, abych to cely mohla uploadovat. Bez fotek zatim, ty by trvaly dalsich nekolik hodin :-) Nejake fotky z cesty jsou na Instagramu a Facebooku...)
No comments:
Post a Comment