Universal Studios, Fort Lauderdale, Miami Beach, Miami

Posledni 3 dny na Floride byly celkem dost hekticky - rano vstat co nejdriv to jde, abychom toho co nejvic stihli, vecer planovani dalsiho dne... Tak treba v patek jsme vstali v sest, za staleho velmi vydatneho lijaku a vichrici se nasnidali a sedli do auta a jeli z Cape Canaveral na zapad do Orlanda. V zrcatku to vypadalo, ze za nama je konec sveta a my se docela bali, aby nam hurikan Sandy nenarusil nase plany a aby Universal Studios nebyly zavreny (v mnoha floridskych pobreznich okrscich v patek kvuli hurikanu a pripadne snadnejsi evakuaci dokonce zavreli skoly). Nastesti ale lehce pres 40 mil od pobrezi sice stale dost foukal vitr, ale jinak bylo krasne azuro, takze jsme mohli cely den radit v zabavnim parku. Z nabidky dvou parku (nebo i jejich kombinace) - Island of Adventure, coz jsou hlavne horske drahy a Universal Studios, kde jsou atrakce zalozene na filmech tohoto hollywoodskeho studia, jsme si vybrali Universal Studios, zaplatili jsme vstupne 90USD na den na osobu a pak uz si jen uzivali atrakce (3 jsme bohuzel nestihli :-().

Po pate jsme vyrazili smer nas hotel Days Inn asi 5 mil od Studii a tim, ze uz nemame skoro zadny benzin a na nejblizsi benzince musime nabrat. Zadna benzinka po ceste samozrejme nebyla (zakon schvalnosti, jinak je jich na Floride vsude jak nasr...), ale nastesti jsme tentokrat ani moc nebloudili, ubytovali se a recepcni nas navedla na benzinku, ktera byla necelou mili daleko. Tam jsme jeli snad uz fakt jen na vypary a na nasi vuli, ja byla samozrejme nervozni jak blazen (nesnasim, kdyz mi sviti benzin) a Michal byl tak netvozni ze me, ze chtel jednou slapnout na spojku, ktera tam samozrejme nebyla, takze dupnul na brzdu a na miste zastavil auto (nastesti jsme nejeli moc rychle). Nabrat benzin byla kapitola sama pro sebe, strasne jsme se nasmali, kdyz jsme nejdriv cuceli do motoru, jako bychom z toho my dva dokazali poznat, na co to jezdi, pak na tu divnou pumpu, kterou jsme vubec nechapali a pak konecne prijel velmi sympaticky pan a rikal, ze vypadame zmatene jako nejaky Evropani a vsechno nam vysvetlil a my mohli odjet s plnou nadrzi :-) Vyrazili jsme nakupovat do 2 mile vzdaleneho Florida Mall, co z je pry nejvetsi nakupni centrum ve stredni Floride. Nejdriv ze vsseho jsme si ve food courtu dali v japonskem fast foodu vyborne kure teryaki s ryzi a pak jsme se postupne ztraceli a nachazeli v centru. Ale celkove jsem byla zklamana vyberem i cenama a nekoupila si nic. Misa si koupil dvoje boty do prace (pekne, kozeny, za super cenu) a par tricek.

V sobotu rano jsem vyrazili na asi 500 km dlouha road trip po temer prazdne dalnici pred Fort Lauderdale na Miami Beach. Ve Fort Lauderdale jsem nabrali malinke, asi dvouhodinove zpozdeni v zacpe, protoze silnice na plaz byla zavrena, ale protoze byla sobota odpolende, tak vsichni chteli na plaz. I my jsme se tam nakonec oklikama probojovali, prosli jsme se kolem pobrezi, koukli se na prodejni vystavu jacht (slint) a hlavne na kanaly, kterymi je Fort Lauderdale vytvoreny. Mestu se rika Americke Benatky a to prave kvuli systemu kanalu. Mezi temito kanaly stoji haciendy jak z telenovely (a jeste jednou vetsi) a u kazdy ohrovna jachta. Jenom koukat na tyhle sidla byl opravdu zazitek. A pak je tady samozrejme nekolika kilometrova slavna Ocean Drive, silnice vedouci z podel pobrezi z Fort Lauderdale na Miami Beach. Z obou stran jsou milionarske residence, ktere normalni clovek neni schopnej ani pochopit. Cim bliz jste Miami Beach, tim vic pribyvaji i mrakodrapy (takoby bytecek s vyhledem na ocean treba z dvacateho patra, to taky nemusi bejt spatny).


kanaly ve Fort Lauderdale




boat show Fort Lauderdale




Art Deco District



Nas Hotel Beach Place byl hned na severnim konci Miami Beach a za 90USD to bylo nejlevnejsi slusne vypadajici ubytovani, ktere jsem v okoli nasli. Nicmene abychom se dostali do opravdoveho centra deni, museli jsme jet jeste dal na jih, asi 70 dalsich bloku. Tady je ta nejrusnejsi plaz, ochody (konecne jsme si kazdej za super cenu 80USD koupili ty Levi'sky), restaurace, moc prijemna atmosfera, spousta hezkych lidi... Stravili jsme taky cely vecer chozenim po ulicich, moc se mi libila Art Deco ctvrt s mensimi domky z pocatku 20. stoleti.  Vtipna historka - auto jsme zaparkovali v nadzemnich garazich, vedeli jsme, ze jsme ve tretim patre, ale fakt nas nenapadlo, ze na jedne strane parkovaci plochy je uplne jine patro, nez na hruhe strane (podlaha se svazovala), takze kdyz jsme kolem desate hodiny vecer uz radne unaveny po opravdu narocem dni vyjeli do tretiho patra jinym vytahem, nez jsme predtim sjizdeli, tak nam trvalo asi pul hodiny, nez jsme nasli auto.





Miami Beach



Posledni den rano jsme finalne sbalili kufry zaslijste podivat na plaz na severni casti Miami Beachm na ktere se hlavne surfuje, nasedli do auta a vyjeli smer Miami. Abych to osvetlila neznalym - Miami je neco uplne jineho, nez Miami Beach. Miami Beach je ostrov, spojeny s Miami nekolika mosty, je to samostatne mesto, ktere ma podle meho nazoru takovou hodne prazdninovou atmosferu. Miami jako takove je proste metropole se vsim vsudy, na me pusobilo uplne jinak, spis hodne business a to i presto, ze byla nedele. Ovsem dostat se z Miami Beach bylo celkem umeni - temer vsechny silnice byly zaplavene, nekde bylo vody az po kolena, auta i lidi se v tom brodili. Jak jsem se ted docetla, jedna se o problem, ktery se poslenich par let na podzim pravidelne vyskytuje a je zpusobeny velmi vysokym prilivem, ktery je zase zpusobeny velkou blizkosti mesice. Vsichni to chapeme, ne :-)



zatopene ulice na Miami Beach



Vzhledem k tomu, ze na prohlidu Miami jsme meli jen par hodin, museli jsme si vybrat jen malou cast mesta a to Miami Downtown. Samozrejme, jak to pri nasem stesti byva, pulka mesta byla zavrena kvuli triatlonovym zavodum, takz jsme asi po 15 minutach vzdali stani v zacpe a hledani parkoviste a jeli radsi vratit auto na letiste, pak dam kufry do uschovny a po dopravnimi prostredky: MIA Mover (automaticky vlacek, neco jako CDG Val, zdarma), Metrotrain (vypada to jako metro, ale jezdi to nad zemi, 2UDS/osoba/1cesta), Metromover (automaticky vlacek ktery jezdi dokola dolem centra Miami, zdarma), jsme dojeli na nabrezi, kde jsme si udelali moc prijemnou prochazku kolem mariny a more s tyrkysovou barvou. Perlicka - koupila jsme si tam po ceste kozacky :-)



Miami downtown



obed nad marinou v centru Miami



Universal Studios

Cesta domu byla narocna, ale dala se zvladnout, dokonce i ten jump seat z CDG do PRG jsme zvladla :-) A i to ceskou zimu jsme zatim zvladli.

Jako pokazde se nam domu nechtelo. Jako pokazde bychom potrebovali jeste dalsi dovolenou, abychom si odpocinuli. Treba jeste jednu odpocinkovou Nikaraguu, s krasnou plazi, kterou bychom meli jen sami pro sebe... I Florida byla samozrejme uzasna, plna novych zazitku a dobrodruzstvi, ktere si snad budu jeste dlouho pamatovat. Ale Florida se mi zda spis jako moc pekne misto pro zivot, Miami zase jako moc pekne misto pro vikendovy vylet. Zatimco poradne straveny dovolenkovy den, je den straveny na panenske plazi, se surfem, pivkem a kurecima kridlama.

Florida - Kennedy Space Center

Hlasime se z Floridy, kde nas chvili po priletu privital hurikan Sandy, který prinesl mraky, obcasny dest a vitr. Nemame na to počasí tentokrát moc stesti. Cesta sem byla nejak moc v pohode – v pet rano nas v hotelu opravdu vyzvedl taxik a dovezl nas (celkem blaznivym stylem, kdy ignoroval kazdou červenou na semaforu a proste jen bez zabrzdeni – a ono mozna lip, alespoň nas nemel kdo a jak prepadnout) asi za 10 minut a 20 dolaruna letiste. Tam jsme zjistili, ze letadlo je v podstate prazdny, takze jsme hned na check-inu dostali sedacky a sli jsme na snidani. Tohle je asi první letiste, který jsme videla, kde bylo v pet rano všechno otevreny – jidelny i stanky se suvenýry i duty free shopy. Do posledního centu jsme utratili všechny cordoby, nasedli na letadlo a za 2,5 hodiny (před danactou mistniho casu) jsem sedli v Miami. Tak jsem si v Avisu vyzvedli rezervovane auto – dali nam Nissan Verso, celkem pekna, ale i celkem cipacka masinka, se kterou nas samozrejme nikdo neseznamil (asi se to tady bere automaticky, ze kazdej umi ridit auto, ale nikdo nepocita s tim, ze někdo neumi ridit automat), takze prvních par kilometru jsme stravili ve stridavych záchvatech smichu a zdeseni, protože ani jeden z nas nemá tuseni, co ty písmenka na ty „radici pace“ znamenaj. A michalova snaha radit při kazdem zpomaleni byla hodne vtipna.




Cocoa Beach



Hned z letiste jsme vyrazili směr Space Coast (vesmirne pobrezi), tedy asi 350 km po mezistatni dalnici na sever od Miami. Po ceste jsme se stavili na vyborny obed (no vzhledem k tomu, ze uz byly 4 odpoledne i veceri) v bistru Denny’s. A hlavne jsme konecne měli Dr. Peppera a to dokonce v bezedne sklenici! Jelikoz jsme se ke Kennedyho Space Centeru blizili celkem rychle, tak jsme se po ceste zastavili ještě v Cocoa Beach – mestecku na brehu Atlantiku s (pry) vybornyma podminkama pro surfovani (když nepocitame ty žraloky) a bilym piskem a mistem, kde dřív spali astronauti při vycviku nebo před letem do vesmiru. A pak jsem se presunuli do asi 20 mil vzdáleného mestecka Titusville a 2 hodiny hledali hotel Quality Inn, kde jsme měli na 2 noci rezervovany pokoj. Titusville ma snad 10 majli na dylku a my ho projeli 3x, nez jsme se zeptali na pumpe a pan nas konecne navedl. Nastesti nas pokoj není zadna spinava kuca, takze to hnedani alespoň za něco stalo. Za 54USD a noc mame 2 manzelske postele, kavovar, mikrovlnku, lednici a snidani (televize a klimatizace je samozrejmost).

Jinak Florida… Musim si zvyknout. Je to docela sok, priletet z jedne z nejmene vyvynutych zemi na svete, nasednout do aumatickeho vlaku, videt mrakodrapy, spooooustu jidla, nejtlustsi lidi, který jsem kdy videla (at mi nikdo nerika, ze Americani nejsou tak tlusty, jak se o nich říká – jsou ještě tlustsi!), strasne plytvani energii, a hned druhy den něco tak mega moderního jako raketoplány! Ale na luxus se zvyka rychle, takze ja si urcite zvyknu.

Dneska jsme cely den stravili mezi raketoplanama v Kennedyho vesmirnem centru na Misu Canaveral. Byla jsem nadsena, ale všechno pro me bylo novy, protože jsem se o vesmir nikdy nijak nezajímala, takze v tom mam malinko zmatek, takze tuto část s radosti prenecham Misovi:

Ahoj všem, Veru mě pověřila napsání blogu pro dnešek jelikož jsme navštívili Kennedy’s space center a prý není tak zběhlá v kosmických letech. Takže popořadě, v motelu ráno jsme si dali pořádnou americkou snídani, která se skládala v mém případě jenom z donatů ve Verunčině případě s donatů a burákového másla a toustů a jednoho vajíčka a to mi nevěřila, že budeme mít k snídani donaty :-).

Po snídani jsme dorazili lehce po otevírače do Visiter space centra, vstupné 50,-USD/osoba, kde jsme si přikoupili za 25,-USD/osoba ještě dodatkovou prohlídku do vehicle assambly building, která začínala v 11.30. Popravdě nevěděl jsem co od celé tohoto výletu čekat, ale můžu říct, že očekávání bylo překonáno. Visiter space centrum je dá se říct zábavní park, kde polovinu parku tvoří žrádelny a suvenýry a polovina je interaktivní představení programu NASA.

 Ovšem to kvůli čemu sem jedete je dostat na území NASA, které zabírá přes 60tis.akrů floridské půdy a které je pod správou federální vlády. Právě zde je řídící středisko pro starty, assambly building (nevíme jak to dát do češtiny, takže tam, kde se sestavují rakety) a samozřejmě odpalovací rampy pro rakety. Jak jsem avizoval, tak jsme si přikoupili turu do assambly bulding, udělali jsme to hlavně z důvodu, že od 18.10. do 25.10 je tam urkytý nejslavnější vesmírný kočár všech dob, vesmírný raketoplán Atlantis, který bude přemístěn 2.listopadu do visitor centra a stane se součástí atrakce v létě příštího roku. Ale dnes tam stál, tak jak se vrátil z vesmíru v surovém stavu v jedné z největších budov na světě. A byl to zvláštní pocit, stát pod tak výjmečným strojem, který doslava psal historii kosmických a pozemských objevů.

Nebudu tady rozepisovat, co všechno jsme viděli, řeknu akorát, že asi nikdo kdo sem nepřijede si neumí představit, jak megalomanskej projekt jsou lety do vesmíru, jak když se chce se dokážou opravdu nadpozemské věci (Apollo program), ale i také to, že americký vesmírný program zrovna není úplně v dobré kondici.

Ještě dodám, že dnes 25.10. měla odstartovat raketa Atlas, ale kvůli počasí byl start odložen na listopad. Takže dnes jsme mohli vidět start rakety v přímém přenosu. No prostě s tím počasím máme fakt tentokrát pech :-(.

Takze asi takovy byl dnesni den. Ještě dodam, ze k obedu jsem si dali hot dog s hranolkama a jelikož jsme ještě vecer byli po tom prejedeny, tak jsme „jen“ zajeli do Walmartu a koupili si pivo Bud Light – chutna skoro jako voda a na pokladne jsme museli oba predlozit pasy a Misa musel (jako platici) ještě nahlásit datum narozeni, které si pokladni zapsala do pokladny a to vse kvůli sesti vodovatým pivum v pullitrovy petce. A taky jsme si koupili zmrazenou veceri do mikrovlnky jako pravy Americani a ohrali si ji na pokoji a snedli při koukani na telku. Strasne rychle se všude aklimatizujeme :-)

Adios Nicaragua :-(

Tak a jsme v Managua, nejprisernejsim meste na svete. Dostat se sem ze San Juan byl celkem zahul. Posledni expresni autobus jede v sedm rano. Ano, posledni a ano, rano. Predtim jede jeste v pet a v sest. Autobus je sice expresni, ale jinak je to normalni chicken bus, Misa trefne podotknul, ze ma ma snad motor z Boeingu, jakej dela bordel. Z kopce jede tak rychle, ze jsem malem Michalovi vyryla diry do stehna nehtama, jak jsem ho strachy svirala a do kopce jede krokem. Pruvodci v autobuse nas 100% okradli o nekolik dolaru, pac za prve nemame ani tuseni, kolik ta cesta mela stat a za druhe nevime, kolik cordob nam meli vratit na deseti dolarovku. A jeste chteli zaplatit navic za kufr - v San Juan nam rikal, ze chce 50 cordob za jeden, to jsme mu nejak nestihli dat, tak prisel asi v pulce cesta a chtel 30 za jeden. Pak nas chteli z autobusu vykopnout uz na kraji msta, ze prej pojedem taxikem. No to vis ze jo... Jeli jsem az na konecnou, zadny prihravani kseftu kamaradickum. Na Mercado Huembes jsme si vzali taxika do hotelu, prej za sest dolaru nas tam doveze oba (chacha), tak my teda ze jo, tak k nam nastoupili jeste dalsi 2 chlapi (bylo to evidentne colectivo - sdileny taxik), nastesti nas nikdo neprepadl a vystupovali jsme prvni, ale taxikar nam vratil misto ctyr dolaru dva a nez jsme to prepocitali a uvedomili si to (ty prepocty z dolaru na vraceny cordoby), tak byl pryc. Takze dalsi, kdo nas dneska okradl.

Hotel je v hezke (na mistni managske pomery samozrejme) ctvrti, v okoli jsou drahe hotely jako Hilton a Intercontinental, klasicke zapadni nakupni centrum, kde jsem se byli najist a nakoupit nejaky jidlo na vecer a okolo byli sami hezky obleceny a upraveny lidi, na kterych bylo videt, ze maj (opet na mistni pomery) dobre placenou praci a pak je tady kousek superhypermoderni katedrala, ktere se rika Metropolitni nebo Nova, ale mistni ji rikaji La Chichona, podle spanelskeho slova "chiches" (slangovy vyraz pro prsa - podivejte se na fotku a bude vam to jasny :-)).

Catedral Metropolitana de Managua aka La Chichona

90% Managuy bylo v roce 1972 uplne srovnano se zemi po velmi silnem zemetreseni a kvuli nedostatku financi nevznikla nova moderni Managua, ale jeden velky novy slum. Nicmene jak jsme rikala, nas hotel - El Almendro - je v celkem slusne casti. I presto z venku vypada jak vezeni nebo alespon nedobitna pevnost. Vevnitr je to ale takova oaza klidu a zelene, pokoj je krasny, moderni, bazen prijemny a dokonce tece tepla voda - dneska tedy bude pred cestou do Ameriky vekla ocista :-). Taky stoji s dani pres 70USD a taxik na letiste zitra bude stat zase 20USD. Bohuzel nam nezbyva nic jinyho, nez vyuzit transport zprostredkovany hotelem, protoze musime vypadnout v pet, abychom stihli AA let do Miami v sedm. A v pet fakt nebudem chytat taxika na ulici.

A ted zpatky k tem trem dnum, ktery jsem jeste preskocila. Sobota - krasny pocasi, vylet na Hermosu, pomaly zlepsovani naseho surfarskyho umeni.Vecer mel Misa moc dobry krevety a uz uz to vypadalo, ze bude klidna noc, kdyz se ped desatou rozdunely basy z diskoteky Crazy Crab, ktera je asi 100 metru pres reku. Basy zase otrasaly celym nasim hotelem a dunely az do bzkeho rana. Tezka noc.

Nedele - pres noc strasne prselo, takze kdyz jsme vstali, tak byla reka az uplne pod plotem naseho hotelu. Evidentne to zpusobovalo vic problemu, protoza plazi uz bylo asi 20 chlapu s lopatama a kopali kanal mezi rekou a oceanem, aby mohla voda odtect. Misa dostal nejuzasnejsi napad. Vynechali jsme snidani v hotelu, protoze po sedme za sebou by nase travici ustroji to gallo pinto proste nedalo. Pri odchodu z hotelu na plaz uz prijizdel bagr. V Barrio Cafe jsme si dali uplne nejuzasnejsi snidani - velky hrnek cerne kavy, mangovy dzus, ovocny talir a bananove livance s nutelou. Kdyz se nas cisnik na koncil ptal, jaka byla snidane, tak jsem mela na jazyku, ze jsem u jejiho jedene mela orgasmus, ale udrzela jsem se a jen jsem rekla, ze to bylo opravdu uzasny.

Pote opet vylet na Hermosu, opet bylo krasne pocasi. Moc prijemny den. V San Juan mezitim bagr vybagroval asi desetimetrovy kanal z reky do oceanu, takze po plazi se uz nedalo prejit a z mesta do hotelu se muselo chodit jen po mostu (ktery byl celkem preplneny, protoze se vsichni chodili z mesta koukat na ten kanal). Vecer (jako kazdou nedeli vecer) meli v Barrio Cafe vsechny hamburgery za polovicni cenu a treti pivo zdarma, takze nas vecere stala pouze 12 dolacu. Tesili jsme se na nedelni vecerni klid, ale to jsme se spletli - v teto casti sveta se pari i v nedeli a krab dunel asi do tri do rana.

V pondeli rano kotvila v sanjuanskem zalivu vyletni zaocenska lod, jedna z Pricezen. Ten kolos v tom malem, klidnem zalivu vypadal tak nepatricne, jako by priletelo ufo. Kamkoliv jste se hli, ufo bylo videt. Stejne nepatricne pusobily stovky americkych duchodcu, kteri zaplavili San Juan. Se svyma "Princes Cruises" taskama byli neprehlidnutelni. Proste jako by do naseho sveta prileteli ufoni. Takova priprava na Floridu, chachaaaaa :-) Vecer Princezna zase nabrala vsechny seniory, rozsvitila se jak vanocni stromek (jeji spotreba energie musi byt srovnatelna se spotrebou cele Nikaraguy) a odletela (pardon, odplula) zase na jinou planetu.

Posledni den na Hermosu nikdo nejel, tak jsem jeli na Remanso. Podminky pro surfovani byli nejlepsi z celyho tydne, temer celou dobu uz jsme byli za vlnama a nekolik opravdovych vln sjeli. Trochu me vydesilo, kdyz jedna holka vysla z vody s kravou patou s tim, ze ji bodl rejnok (alespon ona to rikala, ale Misa si mysli, ze to rejnok nebyl). Asi po hodine jsme videla dalsi holku, ktera si pri vylejzani z vody porad kontrolovala chodidlo a pak kulhala , tak to uz jsme jen padlovala a pak jsem ze strachu, ze me neco kousne, radsi vylezla uplne. Stejne me z toho padlovani i na melcine uz strasne bolely ruce a ramena. A v pondeli bylo v Krabovi konecne zavreno, takze konecne zase klidna noc!

Playa Remanso

Musim rict, ze to byl moc prijemnej posledni den. Vlastne celkove se nam tady moc libilo. Lidi byli vetsinou mily, priroda nedotcena, stuzby ve vetsine pripadu na vysoke urovni, ceny zase relativne nevysoke. Pivo pitne a jidlo moc dobre. Opet upadam do deprese, ze nemuzu na takovem miste zustat minimalne mesic, idealne pul roku. Pokud vsechno dobre vyjde, tak se vam zitra vecer ozvu z Floridy. Kdyz to nevyjde tak nevim... Pojedem zpatky do San Juan a budeme strasne spokojeny? :-)

adios :-(

Samý pláže

Takze… Kde bych zacla? Vlastne se toho za poslední 3 dny ani moc nestalo – ve stredu jsme chteli jet na playa Remanso, coz je plaz kousek od Hermosy, jeli s nama ještě 2 Svycari, kteří se chteli podivat na vlny na Remansu a pokud by se jim nelibily, tak jet na Hermosu. Slecna ze surf shopu nesehnala dzip, tak nas všechny 4 nalozila i s prknama do normálního taxiku a jeli jsme. Musim rict, ze na korbe se mi libilo vic. Dorazili jsme na Remanso a jako dobry, ale v porovnani s Hermosou – nic  moc. Takze jsme všichni zase nasedli do taxika a jeli na Hermosu, kde jsme stravili odpoledne. Surfovani je fakt blby, vlny jsou divny… Lepe receno, dela se celkem pekna pena, na který muzem porad dokola procvičovat zaklady, ale bohužel nejsou podmínky pro to, abychom se mohli konecne zlepšovat. Holt, matka priroda je nevyzpytatelna :-(

Playa Remanso

mistni kovbojove zenou kravy po Hermose

voskovani

flakarna v San Juan

vypousteni kraba do prirody

Ve čtvrtek to bylo s pocacim hodne blby – od rana prselo, ani se cloveku nikam moc  nechtělo. Byli jsme se surf shopem domluveny, ze tentokrát pojedem na Playa Maderas, nejoblibenejsi plaz v okoli, ale vzhledem k počasí a taky vzhledem k tomu, ze by to byl treti, cili kriticky den surfovani, jsem ve skrytu duse doufala, ze se nenajdou další 2 lidi na doplneni shuttelu. A taky ze nenasli, pac bylo fakt divne. Takze jsme se vratili relaxovat na hotel a když uz jsme se nudili, tak jsme si zahrali na kavarenske povalece a zasli si do kavarny Banana Hamacas na kureci wrap a pivko a do Barrio Cafe na frapuccino s panakem rumu. A zase zpatky na hotel… Zatimco první den me to bavilo, jen tak se flákat u bazenu, tentokrát jsem se dost nudila. Nastesti Misa objevil zase v bazenu kraba a provedl velmi složitou akci na jeho záchranu. Greenpeace by na nas byli hrdy, když jme kraba pousteli do přírody (a nesezrali ho :-)). Vecer jsme konecne objevili jednu tipickou mistni „restauraci“ u mestskyho trhu, kde jedi lokalove i turisti a cela vecere nas stala 10USD (jakoze 2 vecere, 1 pivo a 1 smoothie). Coz je min jak pulka ceny, kterou za veceri platíme v turitickych retauacich na plazi. A ještě ke vsemu bylo jidlo az prekvapive uspokojive dobry.

nejoblibenejsi "chicken busy"

Když uz jsme u toho placeni – oficialni mena tady je nicaragujska cordoba, 25 cordob je 1USD. Ale všude, uplne kdekoliv, vam vezmou normalne dolary, akorát většinou vracej v cordobach. Ale nekdy to taky nevyjde a něco vrati v cordobach a něco v dolarech. A když nemate v hlave (nebo v kapse) kalkulačku, tak vam nezbyva, nez verit ze je to spravne.

V patek jsme konecne vyrazili na tu Maderas. A musim rict, ze jsme moc radi, ze jsme se ubytovali dole v San Juan a ne na Maderas, jak jsme chvili měli v umyslu. Protože ve vzdalenosti asi 3 km v dzungli od plaze je několik hotelu a komplexu bongalovu, ale jinak je to totalni dira se dvěma predrazenyma bistrama (jako za 2 piva a 2 kureci bagely jsme dali 20USD, to je jako za 2 vecere pro 2 v mistni restauraci!) a mensi plazi. Ani nevim, proc je to tak strasne popularni.

Playa Maderas

Na veceri jsme zase zasli do jidelny a když jsme se vraceli domu, tak jsem ještě rikala, ze uz jsem tak unavena ze sotva pletu nohama a jak se tesim uz do postele (nj, chodíme spat kolem osme a vstavame mezi patou a sestou) a Misa ještě rikal, ze to asi bude tezsi, pac je patek a vypada to, ze v sousednim hostelu to zije (uz z dalky byly videt blikajici diskotekovy svetla na balkone), tak jsme se tomu ještě smali, ze konecne zase vyuzijem spunty do usi. Ale když jsme se priblizili, tak jsme doslova zkoprneli hruzou, pac svetylka nebyly od sousedu, ale z naší terasy, lepe receno primo před nasim pokojem byla postavena aparatura a cela zahrada hrala vsema barvama a nami stále nepochopena disko hudba duněla (vyslovene) celym hotelem, az se otrasal. Zapluli jsme teda do našeho pokoje, zamkli se a premysleli, co budem delat. Ale jelikož jsme neprisli na nic rozumného, tak jsme si vzali spunty, pustili naplno hlucnou klimatizaci a snazili se ignorovat to, jak se s nama otrasa postel. A svete div se, usnuli jsme. A pool party ve 12 (na mistni pomery hoooodne brzo) skončila.

Takze to bylo včera. Dneska byl moc prijemnej den, ale to vam napisu zase jindy… Zatím se mejte krasne. Paaaaaa

mate chut na opavdu cerstve a opravdu zrale ovoce? neni problem, dovazka az pred barak...

PS: Rada bych ubezpečila maminky, ze na sebe davame pozor a nedelame naprosto nic andrenalinovyho. Nejak na to nezbyva cas, ani energie :-)

Playa Hermosa

Musim vam to rychle rict - vcera jsme videli uplne zivy a uplne divoky opicky v dzungli a taky jsme jeli na korbe auta nepripoutany a strasne rychle a taky jsme byli na uplne nejuzasnejsi plazi v zivote a... no bylo toho hodne, tak poporade :-)



Barrio Cafe



Jak jsem rekla, tak jsem udelala - sla jsem si pred snidani zabehat na plaz. Uf, celkem narocnych 4,5 km v tomhle podnebi. Pak jsme se sli vykoupat do bazenu a zjistili jsme, za v nem plave mega krab, rekli jsme to zrizenci, on ho vytahl a misto, aby to uvaril, tak ho odnesl do more. No pochopite to??? K snidani bylo opet gallo pinto a michana vajicka a tentokrat se jim podarilo udelat dokonce i cerny kafe (poprve tady kafe bez cukru :-)). Jestli budeme mit stejnou snidani kazde rano, tak Misa asi presnane jist. Me to ale vyhovuje moc. Po snidani jsme se jeste chvili flakali na terase a pak jsme vyrazili smer surf shop, odkud mel byt v 11 odjezd na nekterou z okolnich plazi. Odjezd se samozrejme posunul na 11:30, takze jsme jeste skocili do kavarny naproti na uplne uzasny frappuccino, mangovy dzus a Misa mel ovocne smoothie.

Pak prijel takovej ten velkej dzip s korbou, nalozil na strechu surfy nas a dalsich deviti lidi, my si sedli na lavicku stlucenou z drevenych lati na korbe a kolem dvanacte jsme vyrazili smer Playa Hermosa. Playa Hermosa je asi 4 km dlouha panenska plaz s bilym piskem, uprostred jeden hotel s barem, pujcovnou surfu, lehatkama, sprchou, zamikatelnejma skrinkama, proste vsim, co clovek potrebuje pro prijemne stravene odpoledne. A taky je znama tim, ze se tady asi pred dvema lety natacel americky Survival. Cesta trvala asi pul hodky, museli jsme zaplatit 3USD vstup na plaz (za vsechny ty sluzby a za tu krasu to stalo) a v dzungli jsme videli ty opice - asi to byli vrestani, pac teda poradne vresteli. Skalali ve stromech a byli super roztomily :-) A pak uz jsme si jen uzivali, surfovali,... Jeste k tomu surfovani... V Nice jsou 330 dni v roce idealni podminky hlavne kvuli tomu, ze od Nicaragujskeho jezera fouka vitr k oceanu a tim se delaji krasne vlny. No a co myslite? Prvni den, co jsme prijeli se vitr otocil a od oceanu na pevninu by mel foukat ted tak 14 dni... Ale i tak tady jsou jedny z nejlepsich podminek, ktery jsme kde zazili - vcetne toho, ze na plazi nas bylo maximalne 20 a z toho jen tak 12 lidi surfovalo - na pisecne plazi s veskerym zazemim, ktere potrebujete je na nekolika km ve vode 12 lidi (!). To je opravdu paradox, kdyz porovnate prelidnene plaze v Evrope, Americe nebo i treba v Asii.

Playa Hermosa

Oj, pekne se zatahlo, fouka brutalni vitr, asi bude bourka. Kdyz uz jsme u toho pocasi - vcera se taky odpoledne zatahlo, az do vecera bylo pod mrakem a parkrat sprchlo. Holt destne obdobi konci az v listopadu... Ale ma to jasnou vyhodu - jeste nevypadame jak raci :-)

pozdni odpoledne na Playa Hermosa

Jo, jeste vam povim co jsme meli k veceri - ja mela spagety s rajcatovou omackou a asi tunou krevet a Michal mel hovezi steak (ho nepoznate, az prijedem domu - po takovem mnozstvi kvalitniho hoveziho masa a pravidelnem treninku padlovani bude mit svaly jak Rambo :-D).

zapad slunce v San Juan del Sur

Nicaragua

Juchuuu, zase jsme se vydali na cesty :-) A zase do Latinske Ameriky, no kdo by to byl cekal :-) Plan je takovy, ze budem asi 10 dni ve vesnici San Juan del Sur skoro u hranic Nikaraguy a Kostariky a budem surfovat a surfovat a surfovat a pak se presunem za trochou civilizace na 5 dni na Floridu.

Cesta byla zase lehce vzrusujici, ale nastesti vsechno vyslo. Ranni CSA let do Parize mel asi 40 minut zpozdeni, tim padem jsme meli na prestup na let do Atlanty (na druhe strane letiste, protoze jsme samozrejme misto na efko zase prileteli na decko) lehce pres hodinu (s odbavenim kufru a cekanim na pasovou kontrolu), ale s vyplazenym jazykem jsme to zvladli. Let Pariz - Atlanta nabral asi hodinu zpozdeni, pak jsme hodinu cekali ve fronte na celnici a na presup na let do Managuy nam vseho vsudy zbyla necela hodina. Ale i let do Managuy byl nastesti zpozdenej o 30 minut, takze jsme na nej dokonce i cekali :-) Pohodicka... Teda az na to, ze v Manague jsme uz unavou sotva chodila, preci jen jsme vstavali ve 4 rano a v 8 vecer mistniho casu (coz jsou zase 4 rano naseho) jsme byli na miste. V Nicarague jsme zaplatili 10USD za osobu za vstup, vzali si hned prvniho taxika, kterej se nam nabizel (20USD, vydriduch jeden) a nechali se odvest do hotelu Pachelly v Manague, abychom rano za svetla mohli pokracovat do San Juan del Sur. Hotel Pachelly byl sice za 36USD i se snidani, ale jinak byl dost prisernej, takova divna, vlhka, tmava dira a jeste ke vsemu s velmi hlasitou diskotekou vedle. Ale my byli tak unaveny, za nam nic nevadilo, vzali jsme si spunty do usi a ihned usnuli.

Rano nam dali kafe - cerny rozpustny se snad kilem cukru na salek a k snidani bylo nase z Kostariky zname Gallo Pinto - ryze s fazolema, osmahly syr, ktery se nerozpousti, smazeny banan (ten mi od Ekvadoru uz moc nejede) a zakysana smetana. Vsechno na jednom taliri a jedlo se to lzici. Michala tato snidane moc neuspokojila, me naopak hodne bodla - bylo to teply, slany, zaroven v kafi jsem do sebe dostala dost cukru... Po snidani jsme sbalili veci, vratili na recepci klice - slecna na recepci se nas porad na neco ptala spanelsky a my ji nerozumeli vubec, tak nastartovala Google translator a vyslo ji z toho "you are removed" :-) Kdyz jsme ani to nepochopili, tak rekla good bye, my jsme vzali svy kufry a vydali se na autobusovy "nadrazi" Mercado Huembes. Uz z nazvu vyplyva, ze nadrazi je vlastne trznice (velka zmet obchudku se vsim a stanku) a uprostred teto trznice stavej autobusy. Autobusy tady jsou kapitola sama pro sebe - jezdi tady bezne autobusy, ktere stejne jako kdekoli v teto casti sveta zastavi vsude po ceste, kde si na ne mavnete nebo kde chcete vystoupit. Tem se tady rika "chicken bus", vetsinou jsou hodne narvany lidma a jsou to stare americke skolni autobusy, nekdy premalovane a nekdy nechane tak, jak je sem privezli, i s napisem School bus. Pak tady jsou Expess busy, ktere by meli mit pevne dane zastavky (o tom dost pochybuju), klimatizaci, jsou malinko drasi, pohodlnejsi a rychlejsi. A pak nejdrazsi a celkem luxusni mezinarodni autobusy jezdici casto pres celou Stredni Ameriku, nejcasteji spojujici Nikaraguu, Kostariku a Panamu.

No, takze my jsme prosli velmi sympatickou trznici (ach, to nakrajene ovoce a ach, ty kolace vystavene) a dosli k autobusum. Hned se na nas vrhli nahaneci a zacali Rivas Rivas a my ze ne a oni San Juan, express, directo, tak my teda ze jdem s nima, po ceste jsem se jeste nekolikrat ptala, jestli fakt directo a prej ze jasny a ze express a pak nas privedli pred normalni chicken bus. Nase no no no, si vysvetlili tak, ze nechceme dat kufry na strechu k ostatni zavazadlum - kosum se vsim moznym, slepicim a tak - a nez jsme se nadali, tak jsme sedeli vevnitr a kufry jsme meli nad hlavama. Takze cesta byla zajimava. Ani se neda rict, ze by autobus byl nepohodlnej, jen byl dost narvanej (my nastesti sedeli) a porad nekomu zastavoval. Po asi trech hodinach cesty, kdy jsme 2x rekli ruznejm zrizencum, ze jedem do San Juan del Sur a oni nam to jen odkyvali, za nama prisel treti chlapek a ze prej jestli jedem do San Juan, tak za chvili musime vystoupit, pac tehle autobus nejede do San Juan ale na kostaricky hranice. Tak to jsme se museli smat tomu, jak jsme hezky naleteli. No kazdopadne vystoupili jsme z autobusu a nase kufry uz mel v rukach asi stolej mile vypadajici, usmivajici se taxikar, nalozil nas do asi stoletyho auta a za 20 USD (pro srovnani - 3hodinova cesta do Rivas busem stala 2USD na osobu) nas odvezl tech poslednich asi 30 minut do San Juan.

San Juan je takova ospala vesnice, ktera nas ale hodne prijemne prekvapila. Vypada to tady mnohem lip, nez jsme si predstavovali - je tady relativne cisto, modrej ocean a strasna spousta restauraci, bud malinko drazsich hned na plazi, nebo typicky lokalnich v bocnich ulickach. Je videt, ze je uplna mimosezona, neni tady moc lidi, pulka restauraci je zavrena, ale i tak tady rozhodne mame velky vyber, kam se jit najist a co delat. Ubytovali jsme se v nasem hotelu HC Liri kousek od centra, hnedka u plaze. Za 46USD na noc mame ten luxus, ze jsme tady jediny hosti, mame nejlepsi pokoj se vstupem na terasu s vyhledem na bazen a na plaz, bazen jen pro sebe, klimatizaci, pohodlnou postel, snidani a uplne super prijemny personal. Takze jsme odhodili na pokoji kufry a vydali se rozkoumat mistni restaurace na obed a hlavne jsme meli opravdu oooohromnou chut vyzkouset mistni pivko :-) Zakotvili jsme tedy v jedne z hospudek hned na plazi, Misa si dal steak, kterej takhle krehkej, mekkej a proste vybornej umej jen ve Stredni Americe (dostal na steak chut po ceste z Managua, kdyz videl ty stada pasoucich se krav), ja si dala chobotnicovy ceviche, k tomu kazdej jedno mistni pivo Tona, zaplatili jsme 21USD i se spropitnym a odebrali jsme se k hotelovemu bazanu, kde jsme si s pivkem v ruce doprali zaslouzeny odpocinek po narocnem cestovani.

Navecer jsme opet vyrazili do centra, nasli jsme prijemnej surf shop, ve kterym jsem se domluvili, ze druhy den rano si pujcime surfy a nechame se odvest na celodenni vylet na jednu z okolnich plazi vhodnych pro vecne zacatecniky jako jsme my. Pak jsem si dali mojito a margaritu a Michal si dal grilovanou chobornici a ja hovezi steak s krevetama v houbovy omacce a v pul osmy jsme uplne nejvic spokojeny padli do postele a spali jsme az do rana (lehce pred pul patou uz je rano ne? :-)). A noc byla prijemna - ani jsme nemohli verit, ze jsme na dovoleny a nemusime mit na spani spunty do usi!

Tak a ted je lehce po sesty rano. Na snidani mame prijit v osm. Ja si asi pujdu zabehat po plazi, pak bude a snidane, pak vam sem nataham fotky a v 11 jedem surfovat. Tak hezky slunecny den do Cech, prejem :-)