Florida - Kennedy Space Center

Hlasime se z Floridy, kde nas chvili po priletu privital hurikan Sandy, který prinesl mraky, obcasny dest a vitr. Nemame na to počasí tentokrát moc stesti. Cesta sem byla nejak moc v pohode – v pet rano nas v hotelu opravdu vyzvedl taxik a dovezl nas (celkem blaznivym stylem, kdy ignoroval kazdou červenou na semaforu a proste jen bez zabrzdeni – a ono mozna lip, alespoň nas nemel kdo a jak prepadnout) asi za 10 minut a 20 dolaruna letiste. Tam jsme zjistili, ze letadlo je v podstate prazdny, takze jsme hned na check-inu dostali sedacky a sli jsme na snidani. Tohle je asi první letiste, který jsme videla, kde bylo v pet rano všechno otevreny – jidelny i stanky se suvenýry i duty free shopy. Do posledního centu jsme utratili všechny cordoby, nasedli na letadlo a za 2,5 hodiny (před danactou mistniho casu) jsem sedli v Miami. Tak jsem si v Avisu vyzvedli rezervovane auto – dali nam Nissan Verso, celkem pekna, ale i celkem cipacka masinka, se kterou nas samozrejme nikdo neseznamil (asi se to tady bere automaticky, ze kazdej umi ridit auto, ale nikdo nepocita s tim, ze někdo neumi ridit automat), takze prvních par kilometru jsme stravili ve stridavych záchvatech smichu a zdeseni, protože ani jeden z nas nemá tuseni, co ty písmenka na ty „radici pace“ znamenaj. A michalova snaha radit při kazdem zpomaleni byla hodne vtipna.




Cocoa Beach



Hned z letiste jsme vyrazili směr Space Coast (vesmirne pobrezi), tedy asi 350 km po mezistatni dalnici na sever od Miami. Po ceste jsme se stavili na vyborny obed (no vzhledem k tomu, ze uz byly 4 odpoledne i veceri) v bistru Denny’s. A hlavne jsme konecne měli Dr. Peppera a to dokonce v bezedne sklenici! Jelikoz jsme se ke Kennedyho Space Centeru blizili celkem rychle, tak jsme se po ceste zastavili ještě v Cocoa Beach – mestecku na brehu Atlantiku s (pry) vybornyma podminkama pro surfovani (když nepocitame ty žraloky) a bilym piskem a mistem, kde dřív spali astronauti při vycviku nebo před letem do vesmiru. A pak jsem se presunuli do asi 20 mil vzdáleného mestecka Titusville a 2 hodiny hledali hotel Quality Inn, kde jsme měli na 2 noci rezervovany pokoj. Titusville ma snad 10 majli na dylku a my ho projeli 3x, nez jsme se zeptali na pumpe a pan nas konecne navedl. Nastesti nas pokoj není zadna spinava kuca, takze to hnedani alespoň za něco stalo. Za 54USD a noc mame 2 manzelske postele, kavovar, mikrovlnku, lednici a snidani (televize a klimatizace je samozrejmost).

Jinak Florida… Musim si zvyknout. Je to docela sok, priletet z jedne z nejmene vyvynutych zemi na svete, nasednout do aumatickeho vlaku, videt mrakodrapy, spooooustu jidla, nejtlustsi lidi, který jsem kdy videla (at mi nikdo nerika, ze Americani nejsou tak tlusty, jak se o nich říká – jsou ještě tlustsi!), strasne plytvani energii, a hned druhy den něco tak mega moderního jako raketoplány! Ale na luxus se zvyka rychle, takze ja si urcite zvyknu.

Dneska jsme cely den stravili mezi raketoplanama v Kennedyho vesmirnem centru na Misu Canaveral. Byla jsem nadsena, ale všechno pro me bylo novy, protože jsem se o vesmir nikdy nijak nezajímala, takze v tom mam malinko zmatek, takze tuto část s radosti prenecham Misovi:

Ahoj všem, Veru mě pověřila napsání blogu pro dnešek jelikož jsme navštívili Kennedy’s space center a prý není tak zběhlá v kosmických letech. Takže popořadě, v motelu ráno jsme si dali pořádnou americkou snídani, která se skládala v mém případě jenom z donatů ve Verunčině případě s donatů a burákového másla a toustů a jednoho vajíčka a to mi nevěřila, že budeme mít k snídani donaty :-).

Po snídani jsme dorazili lehce po otevírače do Visiter space centra, vstupné 50,-USD/osoba, kde jsme si přikoupili za 25,-USD/osoba ještě dodatkovou prohlídku do vehicle assambly building, která začínala v 11.30. Popravdě nevěděl jsem co od celé tohoto výletu čekat, ale můžu říct, že očekávání bylo překonáno. Visiter space centrum je dá se říct zábavní park, kde polovinu parku tvoří žrádelny a suvenýry a polovina je interaktivní představení programu NASA.

 Ovšem to kvůli čemu sem jedete je dostat na území NASA, které zabírá přes 60tis.akrů floridské půdy a které je pod správou federální vlády. Právě zde je řídící středisko pro starty, assambly building (nevíme jak to dát do češtiny, takže tam, kde se sestavují rakety) a samozřejmě odpalovací rampy pro rakety. Jak jsem avizoval, tak jsme si přikoupili turu do assambly bulding, udělali jsme to hlavně z důvodu, že od 18.10. do 25.10 je tam urkytý nejslavnější vesmírný kočár všech dob, vesmírný raketoplán Atlantis, který bude přemístěn 2.listopadu do visitor centra a stane se součástí atrakce v létě příštího roku. Ale dnes tam stál, tak jak se vrátil z vesmíru v surovém stavu v jedné z největších budov na světě. A byl to zvláštní pocit, stát pod tak výjmečným strojem, který doslava psal historii kosmických a pozemských objevů.

Nebudu tady rozepisovat, co všechno jsme viděli, řeknu akorát, že asi nikdo kdo sem nepřijede si neumí představit, jak megalomanskej projekt jsou lety do vesmíru, jak když se chce se dokážou opravdu nadpozemské věci (Apollo program), ale i také to, že americký vesmírný program zrovna není úplně v dobré kondici.

Ještě dodám, že dnes 25.10. měla odstartovat raketa Atlas, ale kvůli počasí byl start odložen na listopad. Takže dnes jsme mohli vidět start rakety v přímém přenosu. No prostě s tím počasím máme fakt tentokrát pech :-(.

Takze asi takovy byl dnesni den. Ještě dodam, ze k obedu jsem si dali hot dog s hranolkama a jelikož jsme ještě vecer byli po tom prejedeny, tak jsme „jen“ zajeli do Walmartu a koupili si pivo Bud Light – chutna skoro jako voda a na pokladne jsme museli oba predlozit pasy a Misa musel (jako platici) ještě nahlásit datum narozeni, které si pokladni zapsala do pokladny a to vse kvůli sesti vodovatým pivum v pullitrovy petce. A taky jsme si koupili zmrazenou veceri do mikrovlnky jako pravy Americani a ohrali si ji na pokoji a snedli při koukani na telku. Strasne rychle se všude aklimatizujeme :-)