Cesta byla zase lehce vzrusujici, ale nastesti vsechno vyslo. Ranni CSA let do Parize mel asi 40 minut zpozdeni, tim padem jsme meli na prestup na let do Atlanty (na druhe strane letiste, protoze jsme samozrejme misto na efko zase prileteli na decko) lehce pres hodinu (s odbavenim kufru a cekanim na pasovou kontrolu), ale s vyplazenym jazykem jsme to zvladli. Let Pariz - Atlanta nabral asi hodinu zpozdeni, pak jsme hodinu cekali ve fronte na celnici a na presup na let do Managuy nam vseho vsudy zbyla necela hodina. Ale i let do Managuy byl nastesti zpozdenej o 30 minut, takze jsme na nej dokonce i cekali :-) Pohodicka... Teda az na to, ze v Manague jsme uz unavou sotva chodila, preci jen jsme vstavali ve 4 rano a v 8 vecer mistniho casu (coz jsou zase 4 rano naseho) jsme byli na miste. V Nicarague jsme zaplatili 10USD za osobu za vstup, vzali si hned prvniho taxika, kterej se nam nabizel (20USD, vydriduch jeden) a nechali se odvest do hotelu Pachelly v Manague, abychom rano za svetla mohli pokracovat do San Juan del Sur. Hotel Pachelly byl sice za 36USD i se snidani, ale jinak byl dost prisernej, takova divna, vlhka, tmava dira a jeste ke vsemu s velmi hlasitou diskotekou vedle. Ale my byli tak unaveny, za nam nic nevadilo, vzali jsme si spunty do usi a ihned usnuli.
Rano nam dali kafe - cerny rozpustny se snad kilem cukru na salek a k snidani bylo nase z Kostariky zname Gallo Pinto - ryze s fazolema, osmahly syr, ktery se nerozpousti, smazeny banan (ten mi od Ekvadoru uz moc nejede) a zakysana smetana. Vsechno na jednom taliri a jedlo se to lzici. Michala tato snidane moc neuspokojila, me naopak hodne bodla - bylo to teply, slany, zaroven v kafi jsem do sebe dostala dost cukru... Po snidani jsme sbalili veci, vratili na recepci klice - slecna na recepci se nas porad na neco ptala spanelsky a my ji nerozumeli vubec, tak nastartovala Google translator a vyslo ji z toho "you are removed" :-) Kdyz jsme ani to nepochopili, tak rekla good bye, my jsme vzali svy kufry a vydali se na autobusovy "nadrazi" Mercado Huembes. Uz z nazvu vyplyva, ze nadrazi je vlastne trznice (velka zmet obchudku se vsim a stanku) a uprostred teto trznice stavej autobusy. Autobusy tady jsou kapitola sama pro sebe - jezdi tady bezne autobusy, ktere stejne jako kdekoli v teto casti sveta zastavi vsude po ceste, kde si na ne mavnete nebo kde chcete vystoupit. Tem se tady rika "chicken bus", vetsinou jsou hodne narvany lidma a jsou to stare americke skolni autobusy, nekdy premalovane a nekdy nechane tak, jak je sem privezli, i s napisem School bus. Pak tady jsou Expess busy, ktere by meli mit pevne dane zastavky (o tom dost pochybuju), klimatizaci, jsou malinko drasi, pohodlnejsi a rychlejsi. A pak nejdrazsi a celkem luxusni mezinarodni autobusy jezdici casto pres celou Stredni Ameriku, nejcasteji spojujici Nikaraguu, Kostariku a Panamu.
No, takze my jsme prosli velmi sympatickou trznici (ach, to nakrajene ovoce a ach, ty kolace vystavene) a dosli k autobusum. Hned se na nas vrhli nahaneci a zacali Rivas Rivas a my ze ne a oni San Juan, express, directo, tak my teda ze jdem s nima, po ceste jsem se jeste nekolikrat ptala, jestli fakt directo a prej ze jasny a ze express a pak nas privedli pred normalni chicken bus. Nase no no no, si vysvetlili tak, ze nechceme dat kufry na strechu k ostatni zavazadlum - kosum se vsim moznym, slepicim a tak - a nez jsme se nadali, tak jsme sedeli vevnitr a kufry jsme meli nad hlavama. Takze cesta byla zajimava. Ani se neda rict, ze by autobus byl nepohodlnej, jen byl dost narvanej (my nastesti sedeli) a porad nekomu zastavoval. Po asi trech hodinach cesty, kdy jsme 2x rekli ruznejm zrizencum, ze jedem do San Juan del Sur a oni nam to jen odkyvali, za nama prisel treti chlapek a ze prej jestli jedem do San Juan, tak za chvili musime vystoupit, pac tehle autobus nejede do San Juan ale na kostaricky hranice. Tak to jsme se museli smat tomu, jak jsme hezky naleteli. No kazdopadne vystoupili jsme z autobusu a nase kufry uz mel v rukach asi stolej mile vypadajici, usmivajici se taxikar, nalozil nas do asi stoletyho auta a za 20 USD (pro srovnani - 3hodinova cesta do Rivas busem stala 2USD na osobu) nas odvezl tech poslednich asi 30 minut do San Juan.
San Juan je takova ospala vesnice, ktera nas ale hodne prijemne prekvapila. Vypada to tady mnohem lip, nez jsme si predstavovali - je tady relativne cisto, modrej ocean a strasna spousta restauraci, bud malinko drazsich hned na plazi, nebo typicky lokalnich v bocnich ulickach. Je videt, ze je uplna mimosezona, neni tady moc lidi, pulka restauraci je zavrena, ale i tak tady rozhodne mame velky vyber, kam se jit najist a co delat. Ubytovali jsme se v nasem hotelu HC Liri kousek od centra, hnedka u plaze. Za 46USD na noc mame ten luxus, ze jsme tady jediny hosti, mame nejlepsi pokoj se vstupem na terasu s vyhledem na bazen a na plaz, bazen jen pro sebe, klimatizaci, pohodlnou postel, snidani a uplne super prijemny personal. Takze jsme odhodili na pokoji kufry a vydali se rozkoumat mistni restaurace na obed a hlavne jsme meli opravdu oooohromnou chut vyzkouset mistni pivko :-) Zakotvili jsme tedy v jedne z hospudek hned na plazi, Misa si dal steak, kterej takhle krehkej, mekkej a proste vybornej umej jen ve Stredni Americe (dostal na steak chut po ceste z Managua, kdyz videl ty stada pasoucich se krav), ja si dala chobotnicovy ceviche, k tomu kazdej jedno mistni pivo Tona, zaplatili jsme 21USD i se spropitnym a odebrali jsme se k hotelovemu bazanu, kde jsme si s pivkem v ruce doprali zaslouzeny odpocinek po narocnem cestovani.
Navecer jsme opet vyrazili do centra, nasli jsme prijemnej surf shop, ve kterym jsem se domluvili, ze druhy den rano si pujcime surfy a nechame se odvest na celodenni vylet na jednu z okolnich plazi vhodnych pro vecne zacatecniky jako jsme my. Pak jsem si dali mojito a margaritu a Michal si dal grilovanou chobornici a ja hovezi steak s krevetama v houbovy omacce a v pul osmy jsme uplne nejvic spokojeny padli do postele a spali jsme az do rana (lehce pred pul patou uz je rano ne? :-)). A noc byla prijemna - ani jsme nemohli verit, ze jsme na dovoleny a nemusime mit na spani spunty do usi!
Tak a ted je lehce po sesty rano. Na snidani mame prijit v osm. Ja si asi pujdu zabehat po plazi, pak bude a snidane, pak vam sem nataham fotky a v 11 jedem surfovat. Tak hezky slunecny den do Cech, prejem :-)
No comments:
Post a Comment