Tak ja teda zacnu, ale Misa bude muset asi dokoncit, protoze ja mam dve pulky dnu tak nejak v mlze :-( Takze patek rano - opet jsme si dali poradou snidani - jak jsme pozdeji zjistili, tak to asi na par dni bude posledni poradna snidane, pak jsme se sbalili a sli jeste naposledy na prochazku po Banos. Pokoupili jsme nejaky
svenyry, ja jsem si koupila krasny nausnice (kolikaty uz? a hlavne nevim, jak odolam tem dalsim, co tady maj...), zasli jsem na kafe a taky jsme sli okolo dvou grilu s napichanyma morcatama. Ale byli jsem jeste plny ze snidane a na obed bylo jeste brzo :-( Pak jsme se odhlasili z hotelu a kolem jedenacte se vydali na autobus do Riobamby. Podle napisu na oknech ruznych autobusovych spolecnosti by mel primy autobus do Riobamby jezdit priblizne kazdou pul hodinu. Mel by... Ale jak jsme zjistili, okna kancelare snesou vechno. Jeden jediny bus jel v jednu. Takze jsme si zasli do blizke restaurace na obed - jedine, co meli byla ryze, smazena kolecka brambrove kase, volska oka, par kolecek klobasy, avokado a salat. Ale bylo to dobry a stalo to 2,5USD. Jak jsme se na zacatku hor bali, tak na konci nam to tam pripadalo tak uzasny, ze se nam ani nechtelo odjizet.
svenyry, ja jsem si koupila krasny nausnice (kolikaty uz? a hlavne nevim, jak odolam tem dalsim, co tady maj...), zasli jsem na kafe a taky jsme sli okolo dvou grilu s napichanyma morcatama. Ale byli jsem jeste plny ze snidane a na obed bylo jeste brzo :-( Pak jsme se odhlasili z hotelu a kolem jedenacte se vydali na autobus do Riobamby. Podle napisu na oknech ruznych autobusovych spolecnosti by mel primy autobus do Riobamby jezdit priblizne kazdou pul hodinu. Mel by... Ale jak jsme zjistili, okna kancelare snesou vechno. Jeden jediny bus jel v jednu. Takze jsme si zasli do blizke restaurace na obed - jedine, co meli byla ryze, smazena kolecka brambrove kase, volska oka, par kolecek klobasy, avokado a salat. Ale bylo to dobry a stalo to 2,5USD. Jak jsme se na zacatku hor bali, tak na konci nam to tam pripadalo tak uzasny, ze se nam ani nechtelo odjizet.Cesta do Riobamby trvala necele 2 hodiny. Riobamba si rika "Sultam And" a podle pruvodce je to hezke mesto s uzasnou architekturou 19.stoleti. Kazdopadne my jsme se jen potrebovali dostat bliz k Guayaquil, jinak bychom druhy den nestlihli prejezd do Montanity. Jinak se odsud delaji uzadne vylety na nejvyssi horu Ekvadoru Chimborazo, ale to my bychom z netihali. A uzasne Riobambske achitektury se mi zacalo chtit uz chvili po prijezdu zvracet (bud jsem se priotravila nejakym jidlem, neb jsem toho splacala moc dohromady) a bohuzel mi to zustalo i cely druhy den a bylo mi tak spatne, ze si toho mo nepamatuju, takze zbytek dopise uz Misa...
Co, já? No tak dobře dopíšu :). Takže můžu potvdit, že Riobamba je fakt strašné město. Architekturu jsme hledali marně, takže já jsem úspěšně rozměnil 200USD v b
ance (to možná budou poslední peníze, jelikož, jak se zdá v Montanitě žádné banky nejsou) :( a cestou zpátky do hotelu jsme hledali restauraci, marně. V centru nic takového není. Po odpočinku v hotelu, kde koupelna byla naprosto celá zplesnivělá a hajzl pořád tekl, jsme se vydali do místní tržnice, kde byly otevřeny nějaké ty jídelny, ale k večeru byly všechny zavřený. Veru nebylo už nějak tou dobou dobře a měli jsme hlad a zrovna když jsme si říkal, že bych si dal KFC se před námi zjevil GUS, západní řetězec s kuřatama. Dali jsme si každej za 4,50 kuře, smaženej banán se sýrem, kukuřici (mají jí tady asi 2x tak větší, než u nás) a brambory. Velice dobré. Po hodině zpátky v hotelu Veru začalo bejt špatně. No proseděla celou noc na záchodě a téměř nespala. Myslel jsem, že ráno se z toho dostane, ale to byl omyl. N
emohla nic jíst ani pít, před náma 3 hodiny cesty jenom serpentýny a zklesání z 3500m do 0m a pak další 4 hodiny ve 30stupních na pobřeží v neklimatizovaným autobusem. Zachoval jsem se jako frajer a o těch serpentýnách jsem jí neřekl :)). K tomu jsem zapomněl přibalit sáček na blinkání. Po snídani, kde Verča si dala čaj z koky, kterej moc nepomohl jsme se taxikem za 1usd přesunuli na nádraží, kde autobus jel okamžitě. Cesta byla naprosto úžasná a nezapomenutelná, to mluvím o mě :)). Krajina byla spektakulární, řidič šílenec a nic podobného jsem ještě neviděl. Bylo to jako kdybychom si zaplatili nějkou tour. Teda, kdybych já si zaplatil tourt. Veru ty serpentýny moc nedávala a já jsem měl lehké obavy, že vrhne. Nebyla jediná, kdo by vrhl. Každopádně jsem byl všímavý a viděl jse
m že stevard rozdává těm co potřebujou pytlíky. Takže ve slovníku jsem se naučil, jak se řekne pytlík a žalůdek, a kdyby se Veru, chtělo opravdu rychle zvracet, měl jsem pytlík křupek v baťohu, které bych vysypal. No nebudete tomu věřit, ale Veru ty Andy přežila bez ztráty květinky. Pak se rozhodla napít vody na rovince a nejednou, že bude rychle zvracet. Použil jsem oba plány, ale nic. (dneska jsem baťoh od křupek vyčistil). Veru se udělalo v Guayaquil dobře na nádraží, všichni nám říkali, jak strašný to tam je, ale bylo pěkný i celý město se nám zdálo hezký, asi máme jiné vnímání krásy. Kámen úrazu bylo, že byla sobota a všichni z města se jeli 
koupat naším směrem. Na nádraží jsme dorazili v 12.45. Všechny autobusy do Montanity byly vyknihovaný a nejdřív jel v 16.30. Takže otázka, zůstat na nádraží a přije někdy ve 20.00 ve tmě nebo si vzít taxíka za 80USD po smlouvání? Okolnosti mluvili jasně, já jsem byl lehce nervozní, Verča celou noc nespala a na nádraží se všema zavazadlama se mi trávit 3,5hodiny nechtělo. V 15.30 jsem dorazili do Montanity, taxík byl asi první typ v Ecuadoru, protože to byla opravdu strášná rachotina. Celý vyčerpaný z cesty, z rozdílu teploty z +15 do +30 a změnou tlaku jsme se ubytovali v hostelu Kundalini. Město Montanita je vyhlášeno svým nočním životem a i když hotel Kundalini 55USD je přímo u moře nakraji města bordel byl tu noc slušnej. Po rychlém vykoupání, půjčení prken 120,-USD NA 6 DNÍ a večeři jsme si nasadili opět špunty do uší a šli spát celý v depresi, že jsem si všechno představoval trochu jinak.
ance (to možná budou poslední peníze, jelikož, jak se zdá v Montanitě žádné banky nejsou) :( a cestou zpátky do hotelu jsme hledali restauraci, marně. V centru nic takového není. Po odpočinku v hotelu, kde koupelna byla naprosto celá zplesnivělá a hajzl pořád tekl, jsme se vydali do místní tržnice, kde byly otevřeny nějaké ty jídelny, ale k večeru byly všechny zavřený. Veru nebylo už nějak tou dobou dobře a měli jsme hlad a zrovna když jsme si říkal, že bych si dal KFC se před námi zjevil GUS, západní řetězec s kuřatama. Dali jsme si každej za 4,50 kuře, smaženej banán se sýrem, kukuřici (mají jí tady asi 2x tak větší, než u nás) a brambory. Velice dobré. Po hodině zpátky v hotelu Veru začalo bejt špatně. No proseděla celou noc na záchodě a téměř nespala. Myslel jsem, že ráno se z toho dostane, ale to byl omyl. N
emohla nic jíst ani pít, před náma 3 hodiny cesty jenom serpentýny a zklesání z 3500m do 0m a pak další 4 hodiny ve 30stupních na pobřeží v neklimatizovaným autobusem. Zachoval jsem se jako frajer a o těch serpentýnách jsem jí neřekl :)). K tomu jsem zapomněl přibalit sáček na blinkání. Po snídani, kde Verča si dala čaj z koky, kterej moc nepomohl jsme se taxikem za 1usd přesunuli na nádraží, kde autobus jel okamžitě. Cesta byla naprosto úžasná a nezapomenutelná, to mluvím o mě :)). Krajina byla spektakulární, řidič šílenec a nic podobného jsem ještě neviděl. Bylo to jako kdybychom si zaplatili nějkou tour. Teda, kdybych já si zaplatil tourt. Veru ty serpentýny moc nedávala a já jsem měl lehké obavy, že vrhne. Nebyla jediná, kdo by vrhl. Každopádně jsem byl všímavý a viděl jse
m že stevard rozdává těm co potřebujou pytlíky. Takže ve slovníku jsem se naučil, jak se řekne pytlík a žalůdek, a kdyby se Veru, chtělo opravdu rychle zvracet, měl jsem pytlík křupek v baťohu, které bych vysypal. No nebudete tomu věřit, ale Veru ty Andy přežila bez ztráty květinky. Pak se rozhodla napít vody na rovince a nejednou, že bude rychle zvracet. Použil jsem oba plány, ale nic. (dneska jsem baťoh od křupek vyčistil). Veru se udělalo v Guayaquil dobře na nádraží, všichni nám říkali, jak strašný to tam je, ale bylo pěkný i celý město se nám zdálo hezký, asi máme jiné vnímání krásy. Kámen úrazu bylo, že byla sobota a všichni z města se jeli 
koupat naším směrem. Na nádraží jsme dorazili v 12.45. Všechny autobusy do Montanity byly vyknihovaný a nejdřív jel v 16.30. Takže otázka, zůstat na nádraží a přije někdy ve 20.00 ve tmě nebo si vzít taxíka za 80USD po smlouvání? Okolnosti mluvili jasně, já jsem byl lehce nervozní, Verča celou noc nespala a na nádraží se všema zavazadlama se mi trávit 3,5hodiny nechtělo. V 15.30 jsem dorazili do Montanity, taxík byl asi první typ v Ecuadoru, protože to byla opravdu strášná rachotina. Celý vyčerpaný z cesty, z rozdílu teploty z +15 do +30 a změnou tlaku jsme se ubytovali v hostelu Kundalini. Město Montanita je vyhlášeno svým nočním životem a i když hotel Kundalini 55USD je přímo u moře nakraji města bordel byl tu noc slušnej. Po rychlém vykoupání, půjčení prken 120,-USD NA 6 DNÍ a večeři jsme si nasadili opět špunty do uší a šli spát celý v depresi, že jsem si všechno představoval trochu jinak.Montanita, následující den ráno... Po 12hod. spánku, jsme se šli nasnídat. Hostel je opravdu trochu 
divnej, ne že není wifi na pokoji, což je tu standardem, ale personál ani nepozdraví na Vaše buenos dias. Snídaně toto jenom podtrhla, kdy cedule, že si můžu natočit jenom jeden hrníček kafe a 1 džus mi přišla trochu moc. Navíc, žádný výběr dva tousty a vajíčka. Hostel je druhým nejlépe hodnoceným hotelem v Montanite přitom. Při tucání v 9.00 asi 5min. vzdálený disco jsem se rozhodli, že se podíváme po dvou hotelých, které jsme našli na Tripadviser
u. První byl Swiss point, výhoda byla, že tu byla klimatizace a majitel mluvil anglicky, měl pokoj za 60,-USD, ale nebyl u moře. Po vynaloženým úsilí jsem našli i nejlépe hodnocený hotel Balsa v Montanitě. Ano, tady to vypadalo jako hotel Banana Asul v Costa Rica. Balsu vlastní místní surfařský legendy, páreček francouzů. Hotel je přímo nad Pointem, to je nejlepší surfařský spot v celém Equadoru. No zkrátím to, hotel je dál od města asi 15min. chůze po pláži, noc stojí 90,-USD, to je jedna z nejvýšších cen v Montanitě, ale v Banánkovi jsem tuhle cenu platili taky. Takže jsme se rozhodli, že dalších 5 nocí, to znamená od zítra strávíme zde. Jak říká, moje maminka :)), je vždy důležité vrátit se do pěkného a v kundě pokoj 2x2metry celý v bílých dlaždičkách není. Skutečnost, že odcházíme jsme zdělili na recepci a šli surfovat. Vlny jsou zde obroský, neskutečně rychlý ve velkých rozestupech. Je to ráj. Po sježdění první vlny jsme věděli, že se nám tady fakt líbí. A už se nemůžeme dočkat zítřka...
divnej, ne že není wifi na pokoji, což je tu standardem, ale personál ani nepozdraví na Vaše buenos dias. Snídaně toto jenom podtrhla, kdy cedule, že si můžu natočit jenom jeden hrníček kafe a 1 džus mi přišla trochu moc. Navíc, žádný výběr dva tousty a vajíčka. Hostel je druhým nejlépe hodnoceným hotelem v Montanite přitom. Při tucání v 9.00 asi 5min. vzdálený disco jsem se rozhodli, že se podíváme po dvou hotelých, které jsme našli na Tripadviser
u. První byl Swiss point, výhoda byla, že tu byla klimatizace a majitel mluvil anglicky, měl pokoj za 60,-USD, ale nebyl u moře. Po vynaloženým úsilí jsem našli i nejlépe hodnocený hotel Balsa v Montanitě. Ano, tady to vypadalo jako hotel Banana Asul v Costa Rica. Balsu vlastní místní surfařský legendy, páreček francouzů. Hotel je přímo nad Pointem, to je nejlepší surfařský spot v celém Equadoru. No zkrátím to, hotel je dál od města asi 15min. chůze po pláži, noc stojí 90,-USD, to je jedna z nejvýšších cen v Montanitě, ale v Banánkovi jsem tuhle cenu platili taky. Takže jsme se rozhodli, že dalších 5 nocí, to znamená od zítra strávíme zde. Jak říká, moje maminka :)), je vždy důležité vrátit se do pěkného a v kundě pokoj 2x2metry celý v bílých dlaždičkách není. Skutečnost, že odcházíme jsme zdělili na recepci a šli surfovat. Vlny jsou zde obroský, neskutečně rychlý ve velkých rozestupech. Je to ráj. Po sježdění první vlny jsme věděli, že se nám tady fakt líbí. A už se nemůžeme dočkat zítřka...
No comments:
Post a Comment