Takze kde jsem ti skončila? Jo, v sobotu jsme poprvé surfovali a pak nas zacalo bolet cely telo, teda hlavne od pasu nahoru. V nedeli uz jsme jeli surfovat sami – to znamena, ze uz když jsme prijizdeli na parkoviste, tak jsme videli, jaky j
sou velky vlny a ja rovnou rekla, ze do toho nejdu. Pokazdy, nez vlezete do vody, mate alespoň 20 minut pozorovat more, abyste vedeli, jak se tvori vlny, v jake jdou periode, kde se lamou, kde jsou podmorske proudy, kolik vln je v jednom setu atd. To jsme chytre vyresili tak, ze jsme si dali anglickou snidani (se vsim vsudy, i s hranolkama, pekna prasecina :-)) na terase restaurace na plazi a přitom jsme koukali na vlny a na snad stovku surfaru ve vode. Vsichni ty lidi ve vode byli sakra dobry surfari a když tam nadodou vlezl někdo, kdo to zas tak dobře neovladal, tak během 10-ti minut zase vylezl. Shodli jsme se na tom, ze tohle fakt nebudou podmínky pro zacatecniky, nasedli jsme do auta a jeli se podivat na plaz Las Galletas, která je vzdalena asi 15 km a kde by vlny mely byt mensi. Nebyly tam vůbec zadny. Nakonec jsme se vratili zpatky do Las Americas, to uz zacinal odliv, takze vlny se malinko zlepsily a Michal to sel odvazne zkusit. Když jsem videla, ze to prezil (ačkoliv ho to hodne vysililo), tak jsem tam vlezla taky a bylo to fakt priserny – spousta lidi, ke kterym jsem se ale přes vlny nemohla dostat ani na polovinu cesty, když uz jsem nekam dopadlovala, tak prisla vlna, která me smetla zpatky na breh, a když jsem konecne nejakou chtěla sjet, tak nebyla dost silna. Takze nic moc, vecer jsme byli tak vycerpany, ze jsme sotva docapali na veceri :-)
V pondělí jsme
jeli na vylet – nalozili jsme surfy do auta a jeli se podivat na sevet na plaz El Socorro, která ma byt krasne pisecna a v lete idealni pro zacateckniky. Ted není leto, le presto jsme si rikali, ze to třeba vyjde. Když jedete po zapadni strane ostrova, tak tam není dalnice a jedete malinkyma silnickama, které se klikati do kopce a z kopce, občas se naskytne krasny vyhled do udoli nebo na ocean nebo na nejvyšší horu Spanelska – sopku El Teide. Taky priroda se s cestou na sever a s pribyvajici nadmořskou vyskou hodne meni – tady na jihu jsou prevazne vyprahle skalyporostle jen opunciemi a jinejma kaktusama, vic na sever jsou strane uz zelenejsi, porostle krovim a vic nahoru jsou dokonce opravdove lesy. A taky je tam pekna kosa. El Socorro byla pekna plaz s cernym sopecnym piskem, upravena, ale podmínky pro zacatecniky to fakt nebyly. Dali jsme si v kavarne s nazvem Surfar toast k obedu, pokecali jsme s pani která tam obsluhovala, ja jsem si za 5 eur koupila hand made nausnicde, které vyrabi jeli kamarádka a jeli jsme domu. Chteli jsme tentokrát objet ostrov z druhé strany, po vychode, kde je dalnice a stavit se podivat ještě ve meste Puerto 
de la Cruz na jednu plaz, kterou nam pani doporučila. Vyhodou pro nas turisty je, ze mistni silnice projektoval budto genius, nebo uplnej magor – kdy nestihnete zahnout na jednom kruhaku, mate jistotu, ze na dalším kruhaku cca za 100 metru bude opet odbočka tam, kam chcete jet a vy si ani nezajedete. Proste jsme dosli k zaveru, ze všechny silnice na Tenerife vedou presne tam, kam potrebujete, aby vedly. Ja jsem jen navigator a občas mi to prijde zmateny, ale Michal jako ridic si to tady chvali. Takze i po ceste do Puerto Cruz jsme neolikrat spatne odbocili, ale nakonec jsme cestu nasli, ale na plazi, kam jsme chteli, se nedalo zaparkovat, takze jsme se radsi vydali po dalnici zpatky domu. A dobře jsme udelali, protože jsme zjistili, ze v Las America jsou uplne idealni kookovsky vlny :-) Jo a dostali jsme v pujcovne Renault Kangoo Partner, coz je v podstate takovej malej nakladak. Alespon to vydava takovy zvuky a malokdy odhadneme, kam se s tim vejdeme a kam ne :-) Ale alespoň tam nacpeme prkna.
Za to v utery nebyly vlny zadny. Teda alespoň dopoledne – sedeli jsme na brehu asi 2 hodiny a cekali, jestli se to nezlepsi, a ono porad nic. Tak jsme se rozhodli, ze se pujdeme podivat na vodopády do vedlejšího mestecka Adeje. Uz samo mestecko bylo celkem pekny, měli tam stary kostel s moderni betonovou zvonici, fakt zajimavy. Zaparkovali jsem pobliz „centra“ a vydali se pesky do kopce po značkách k vodopadum. Když jsme se doskrabali asi o 1 km vys, tak jsme zlistili, ze ceska k vodopadum je z bezpečnostních d
uvodu zavrena, protože hrozi nebezpečí zraneni padajícími kameny. Skoda, mohla to byt hezka prochazka, vypadalo to fakt pekne :-(. Tak jsem alespoň udelali par fotek opuncii a jiny kaktusu a jeli zpatky do Las Americas zkontrolovat vlny a na obed. A svete div se, vlny se malinko zvedly (lepe receno s odlivem se zacaly lamat dal od brehu a dalo se na nich surfovat – teda teoreticky dalo). Dali jsme si obed, vratili se pro surfy, nasoukali se do neoprenu a sli to zkusit. Byl to des. Vůbec nam to neslo, vlny nas nebraly, nedokazali jsme se postavit. A vedle dve asi 10-ti lete holciciky s tatínkem nebo instruktorem na soft boardech a postavily se při kazdym pokusu a dojeli az kam to slo! Vzteky jsme to zavalili a vecer si dali na zlepseni nalady poradnej steak :-) Jo a Misovi je huste rozjela ryma (jelikož ji ma snad na každý dovoleny, tak me to ani neprekvapuje, ale lito mi ho je, to jo…) :-(
sou velky vlny a ja rovnou rekla, ze do toho nejdu. Pokazdy, nez vlezete do vody, mate alespoň 20 minut pozorovat more, abyste vedeli, jak se tvori vlny, v jake jdou periode, kde se lamou, kde jsou podmorske proudy, kolik vln je v jednom setu atd. To jsme chytre vyresili tak, ze jsme si dali anglickou snidani (se vsim vsudy, i s hranolkama, pekna prasecina :-)) na terase restaurace na plazi a přitom jsme koukali na vlny a na snad stovku surfaru ve vode. Vsichni ty lidi ve vode byli sakra dobry surfari a když tam nadodou vlezl někdo, kdo to zas tak dobře neovladal, tak během 10-ti minut zase vylezl. Shodli jsme se na tom, ze tohle fakt nebudou podmínky pro zacatecniky, nasedli jsme do auta a jeli se podivat na plaz Las Galletas, která je vzdalena asi 15 km a kde by vlny mely byt mensi. Nebyly tam vůbec zadny. Nakonec jsme se vratili zpatky do Las Americas, to uz zacinal odliv, takze vlny se malinko zlepsily a Michal to sel odvazne zkusit. Když jsem videla, ze to prezil (ačkoliv ho to hodne vysililo), tak jsem tam vlezla taky a bylo to fakt priserny – spousta lidi, ke kterym jsem se ale přes vlny nemohla dostat ani na polovinu cesty, když uz jsem nekam dopadlovala, tak prisla vlna, která me smetla zpatky na breh, a když jsem konecne nejakou chtěla sjet, tak nebyla dost silna. Takze nic moc, vecer jsme byli tak vycerpany, ze jsme sotva docapali na veceri :-)V pondělí jsme
jeli na vylet – nalozili jsme surfy do auta a jeli se podivat na sevet na plaz El Socorro, která ma byt krasne pisecna a v lete idealni pro zacateckniky. Ted není leto, le presto jsme si rikali, ze to třeba vyjde. Když jedete po zapadni strane ostrova, tak tam není dalnice a jedete malinkyma silnickama, které se klikati do kopce a z kopce, občas se naskytne krasny vyhled do udoli nebo na ocean nebo na nejvyšší horu Spanelska – sopku El Teide. Taky priroda se s cestou na sever a s pribyvajici nadmořskou vyskou hodne meni – tady na jihu jsou prevazne vyprahle skalyporostle jen opunciemi a jinejma kaktusama, vic na sever jsou strane uz zelenejsi, porostle krovim a vic nahoru jsou dokonce opravdove lesy. A taky je tam pekna kosa. El Socorro byla pekna plaz s cernym sopecnym piskem, upravena, ale podmínky pro zacatecniky to fakt nebyly. Dali jsme si v kavarne s nazvem Surfar toast k obedu, pokecali jsme s pani která tam obsluhovala, ja jsem si za 5 eur koupila hand made nausnicde, které vyrabi jeli kamarádka a jeli jsme domu. Chteli jsme tentokrát objet ostrov z druhé strany, po vychode, kde je dalnice a stavit se podivat ještě ve meste Puerto 
de la Cruz na jednu plaz, kterou nam pani doporučila. Vyhodou pro nas turisty je, ze mistni silnice projektoval budto genius, nebo uplnej magor – kdy nestihnete zahnout na jednom kruhaku, mate jistotu, ze na dalším kruhaku cca za 100 metru bude opet odbočka tam, kam chcete jet a vy si ani nezajedete. Proste jsme dosli k zaveru, ze všechny silnice na Tenerife vedou presne tam, kam potrebujete, aby vedly. Ja jsem jen navigator a občas mi to prijde zmateny, ale Michal jako ridic si to tady chvali. Takze i po ceste do Puerto Cruz jsme neolikrat spatne odbocili, ale nakonec jsme cestu nasli, ale na plazi, kam jsme chteli, se nedalo zaparkovat, takze jsme se radsi vydali po dalnici zpatky domu. A dobře jsme udelali, protože jsme zjistili, ze v Las America jsou uplne idealni kookovsky vlny :-) Jo a dostali jsme v pujcovne Renault Kangoo Partner, coz je v podstate takovej malej nakladak. Alespon to vydava takovy zvuky a malokdy odhadneme, kam se s tim vejdeme a kam ne :-) Ale alespoň tam nacpeme prkna.Za to v utery nebyly vlny zadny. Teda alespoň dopoledne – sedeli jsme na brehu asi 2 hodiny a cekali, jestli se to nezlepsi, a ono porad nic. Tak jsme se rozhodli, ze se pujdeme podivat na vodopády do vedlejšího mestecka Adeje. Uz samo mestecko bylo celkem pekny, měli tam stary kostel s moderni betonovou zvonici, fakt zajimavy. Zaparkovali jsem pobliz „centra“ a vydali se pesky do kopce po značkách k vodopadum. Když jsme se doskrabali asi o 1 km vys, tak jsme zlistili, ze ceska k vodopadum je z bezpečnostních d
uvodu zavrena, protože hrozi nebezpečí zraneni padajícími kameny. Skoda, mohla to byt hezka prochazka, vypadalo to fakt pekne :-(. Tak jsem alespoň udelali par fotek opuncii a jiny kaktusu a jeli zpatky do Las Americas zkontrolovat vlny a na obed. A svete div se, vlny se malinko zvedly (lepe receno s odlivem se zacaly lamat dal od brehu a dalo se na nich surfovat – teda teoreticky dalo). Dali jsme si obed, vratili se pro surfy, nasoukali se do neoprenu a sli to zkusit. Byl to des. Vůbec nam to neslo, vlny nas nebraly, nedokazali jsme se postavit. A vedle dve asi 10-ti lete holciciky s tatínkem nebo instruktorem na soft boardech a postavily se při kazdym pokusu a dojeli az kam to slo! Vzteky jsme to zavalili a vecer si dali na zlepseni nalady poradnej steak :-) Jo a Misovi je huste rozjela ryma (jelikož ji ma snad na každý dovoleny, tak me to ani neprekvapuje, ale lito mi ho je, to jo…) :-(
No comments:
Post a Comment