Kuala Lumpur

Zdravime ze Singapuru od bazenu hotelu Parkroyal na Beach Road. Po trech dnech jsme se na chvili zastavili, polozili na lehatko a s vyhledem na Marina Bay Sands hotel a slavny Singapore Flyer (ruske kolo) relaxujeme. Zacatek dovolene byl jako vzdy v mirnem poklusu, i kdyz tentokrat absolutne bez nervu.

Vyrazili jsme v sobotu pres Pariz do Kuala Lumpur, hlavniho mesta Malajsie. Destinace jiho-vychodni Asie jako KUL, SIN, BKK byvaji v 90% pripadu natriskane, ale ten je nejake mezi obdobi a v B777 jsme meli 150 volnych mist. Vam povim, je to peklo, kdyz si na self-checkinu muzete vybrat, kde budete sedet. To pak stojite u toho zatracenyho automatu  premyslit, jestli kdyz se posadite na 4 sedacku uprostred, k vam nahodou nekoho neposadi, jestli je mensi sance, ze k vam nekoho posadi, kdyz si date trojsedacku u okna... No vzali jsme vetsi jistotu - okno - a nastesti na nem opravdu zustali sami. Tim padem se i temer 13-ti hodinovy let stal snesitelnym a temer celou dobu jsme prospali a do KUL dorazili v nedeli v pul teti odpoledne temer svezi :-)

Jako zkuseni cestovatele :-) jsme na letisti odmitli nasednout do taxiku a vyrazili jsme do hotelu Ibis Styles kousek od centra mistni hromadnou dopravou. MHD je tady vymakany - letiste, ktere je od centra vzdalene 75 km (skoro jako byste chteli do Prahy a pristali v Pardubicich), je s mestem spojene vlakem KL Ekspres, ktery jede nonstop do centra (za pulhodiny tam jste), nebo KL Transit, ktery ma po ceste 3 zastavky. A potom tady fungue spletita sit rychlo vlaku, metra a nadzemni jednokolejky, ktera vas doveze temer kamkoliv. Cele mesto vcetrne MHD je hodne tourist friendly - vse v anglictine a kazdy anglicky mluvi,temer vsude jsou ukazatele. Coz nam ovsem nezabranilo pravidelne bloudit a zejmena ja jsem s prekvapenim nachazela budovy vetsinoun a uplne druhe strane nez jsem je cekala :-) Nicmene ale do hotelu Ibis Styles par zastavek od centra jsme se jeste dostali bez problemu, shodili jsme ze sebe uniformu zamestnance letecke spolecnosti na stand-by letenkach (jak rada bych si nekdy chtela zkusit cestovat pohodlne v teplakach :-)), navlikli obleceni vhodnejsi pro nadchazenici tropicky vecer a vyrazili do casti Bukit Bintang, kterou nam poradil velmi mily pan recepcni, jako nejlepsi misto na veceri.

Vam povim, holka ze stredni Evropy, zvykla na historicka centra mest, si na stanici Bukit Bintang pripada jak v sci-fi filmu. Znate ty obvykle zacatky, tak se tak hrnou ty davy naklonovanych, skoro stejnych lidi jednim smerem, nejake dopravni prostredky se pohybuji par metru nad zemi a vsude do tech klonu husti propagandu z ohromnych obrazovek? Tak takhle to tady vypada - davy stejnych Asiatu, nad hlavou vam svisti jednokolejka a okolo vsechno blika, jak na Times Square.

Bukit Bintang

No, pak jsme teda se chvili prochazeli (tajny kod pro hodinu jsme bloudili a hledali tu ulici, kde jsou ty restaurace, ale vubec nam to nevadilo :-)), sli jsme kolem super moderniho nakupniho centra Pavillion a luxusni butikovou ulici, kde je jeden vede druheho tolik ohromnych haute couture salonu, ze jsem to nikdy nevidela, mezi mrakodrapama, az jsme teda nakonec dorazili na tu slanvou ulici Jin Along, nad kterou sviti retezy zlutych a cervenych lampionu a podel cele ulice jsou restaurace se stolkama venku a vsude maji smes malajsko-cinske kuchyne, nekde je kousek Thajska a vam uz tecou sliny proudem (pokud milujete asijskou kuchyni jako my a proste jidlo jako ja, ze?) a musit si vybrat tek stolek a pak prijde to nejtezsi - z asi 50-ti strankoveho obrazkoveho menu si vybrat, co vlastne budete jist. Zladli jsme to se cti, naobjednali i strasne jidla a vsechno to snedli :-) Nejlepsi je, jak tady chutna to cinsky jidlo uplne jinak, nez u nas - neni tak mastny, omacky nejsou tak skrobovity a celkove to proste lip voni. Akorat to pivo... Achjo - za litr Tigeru chteji 17 ringitu a 1 ringit je 6 korun! Draha opice!

prvni vecere v Jin Along

Po jidle jsme se uz jen odkodrcali zpatky na hotel a i pres casovy posun uz nekdy o pulnoci usnuli.

Druhy den jsme tudiz dokazali vstat celkem brzo - uz kolem devate a nase obzerstvi mohlo pokracovat u snidane - nandali jsme si poradnou anglickou, k tomu nejake cerstve ovoce a trochu z chuti Asie (v Asii se normlne na snidani podava to samy, co k obedu, takze vegetariaske curry a smazene nudle, to je zaklad + si kazdy Asiat vzdycky nandal mega talir cerstve zeleniny). Neni divu, ze jsme po snidani jeste chvili museli relaxovat, nez jsme mohli vyrazit na vylet do Batu Caves, coz jsou ohromne jeskyne asi 15 km za KL (dostanete se tam celkem pohodlne a levne vlakem). V jeskynich byla vybudoana hinduisticka svatyne, vede k nim 272 schodu a pred schodama stoji ohrona zlata socha Murugy. Ovsem co kazdeho turistu upoutalo jako prvni byly opice,
ktere poskakovaly okolo a dokud mely co zrat, tak byly OK, ale jakmile pridel ovoce dosel, tak zacly bejt pekne drzy (jako opice) a jedna dokonce servala jedny pani obetni venec z hlavy pred nasima ocima a Misovou kamerou. Nicmene nebyt opic, tak jsme z celych slavnych Batu Caves asi docela zklamany - j osobne jsme cekala mnohem vetsi spiritualni nadech, dusevno, ale to se jaksi bohuzel nekonalo. Sotva jsme sesli schody a koupili cerstvy kokos na osvezni a spustil se neskutecnej slejvak a bourka a blesky litaly okolo takze jsme stali pod strisku a asi hodinu cekali, ale pak nas to uz fakt nebavilo a taky uz prselo trochu min, tak jsme zuli boty a prebehli tech par set metru na nadrazi (jj, zmokli jsme) a nasedli do klimatizovanyho vlaku. Jak jsme byli radi, ze jsme pak z vlaku mohli vylest do 30ti stupnovyho tepla a tam chvili pobyt.

Batu Caves

Cestou zpatky jsme prosli nejdriv ctvrt, kde jeden obchod vedle druheho prodaval latky (krasny), pak to samy s kobercema, pak nejaky arabsky bazaar, dostali jsme se na namesti Merdeka, kde byla vyhasena malajska nezavislost v r. 1957 a pak jsem se asi hodinu prochazeli (tajny kod :-)) az jsme konecne nasli, co jsme hledali - Restoran Yosoof and Zakhir (teda my nehledali tudle konkretni jidelnu, ale proste nejakou, idealne tipickou mistnackou a tahle to plne splnovala) a tam jsem si dala jidlo, ktere se jenovalo rojak a byla to takova zvlastni smes vseho a ani nevim, jestli to bylo dobry nebo ne, ale s chuti jsme to snedla (ale asi bych si to znovala nedala) a k tomu teh tarik, coz je koreneny sladky caj s mlikem, na kterem jsme si postupne vytvorila zavislost (pila jsem ho vzdycky jen s ledem). Misa sel do indicke klasiky - masala a garlic naan - a k tomu melounovy dzus.

No a pak jsme meli uz dost sil projit si celkem divokou trznici plnou fejku v Chinatown a pesky jsme se dostali do obr nakupaku kousek od naseho znameho Bukit Bintang. Hned v prvnim krame jsme si lae vybrali veskere nakupni stesti, kdyz jsme kazdy ukoristil po dvou parech bezeckych ponozek a pak nekolik hodin nic. Zjistili jsme, ze znackove obleceneni (hlavne sportovni), je v KL uplne stejne drahe jako u nas a nevyplati se tim padem s nim tahat domu. Nicmene jine "zapadni" znacky typu HaM vyjdou oprvdu o dost levneji. No, v nakupaku jsme se jeste najedli (Misa si dal nejake tipicke korejske jidlo a ja neco z thajskeho vyberu) a na hotelu jsme opet byli po jedenacte vecer.

A pac ted uz je taky po jedenacte vecer, tak vam popreju dobrou noc, deti. a konec majasijskeho pribehu odvypravim zase jindy... Sweet dreams!
 

Chinatown