Indie - Candolim

Do Candolim jsme tentokrat nejeli cestickou kolem pobrezi pres male vesnicky s ohromnejma bilejma kostelama, ktery jsem si tak moc chtela vyfotit, ale po hlavni silnici pres mesto Margau. V jedne vesnici jsme potkali svatbu, akorat vychazeli z kaple a zapalili rachejtle. Vsechno jsem z auta poctive nafotila, ale stejne si nejsem jista, kdo byl zenich a kdo nevesta :-)

Pocasi nebylo nic moc, bylo zatazeno a sem tam sprchlo a do Candolim jsme dorazili po vic nez dvou hodinach kolem poledne. Chvili nam trvalo, nez jsme nasli hotel, ktery jsme si vecer predtim rezervovali pres booking.com, taxikar se musel ptat nekolika lidi a projeli jsme v podstate celou vesnici, nez jsme konecne narazili na Aldeia Santa Rita.
Candolim je vlaste jedna z vesnic na severnim pobrezi statu Goa, ktere na sebe navazuji - Siquerim, Candolim, Calangute a Baga. Nas hotel byl v podstate az v Siquerim, coz nebyla zrovna nejlepsi volba, jak jsme se pozdeji dozvedeli. Vsema vesnicema prochazi jedna hlavni trida, ktera je tady uz opravdu hlavni, jsou na ni restaurace nabizejici ruzne druhy jidla - goanske (prekvapive i hovezi, protoze tady zijou hlavne krestani a taky se tady prizpusobili turistum - prachy jsou proste prachy :-)), klasicke indicke kari a tandoori, kontinentalni kuchyni, pizzu... A pak je tady spousta obchodu se vsim moznym - obleceni vseho druhu, krejci (Misa si nechal za super cenu na miru usit kozenou bundu), drevene a kamenne suvenyry a hlavne sperky - zlato, stribto, polodrahokamy, nadherna prace za zlomek nasi ceny (a bohuzel bezne napisy v azbuce). A taky je tady spousta turistu - hlavne Britu a Rusu. A sem tam nejakej kostel.

Takze jsme dorazili do hotelu - jednalo se o takovy areal vilek v portugalskem stylu, v kazde vilce 4 pokoje, bazen, venkovni restaurace... Bohuzel meli nejaky bordel v rezervacich - no bordel, uvazime-li, ze jsem pokoj bookovali vecer a na recepci nemaj pocitac, ten maj jen nekde v hlavni kancelari, ktera nevim, kde je, ale predpokladam, ze v jinym meste a odtamtud jim kazdy den posilaj na recepci faxem rezervace, tak se ani nedivim, ze jsme se nekde pozdrzeli. Doba ledova je doba ledova (i kdyz trochu teplejsi) :-) No, nastesti meli jeste jeden posledni volnej pokoj, kam nas hodlali ubytovat, ale jeste nebyl uklizenej, takze nas pozadali, abychom 30 minut pockali. Neni problem, rikame, alespon se podivame v mezicase na plaz, kudy se tam jde? Cestickou za recepci a pak porad rovne, asi deset minut pesky (mimochodem, podle tyhle recepcni to bylo 10 minut pesky kamkoliv, kam nas posilala). Takze zkontrolujem bazen, u kteryho se tisni snas 40 britskych duchodcu (a v tyhle chvili opravdu vime, jak vypada vyvrzenej vorvan) a jdeme cestickou na plaz. Nebyla moc proslapana, ke vsemu tolik lidi u bazenu... Mohlo nas to trknout... Kdyz jsme totiz dosli na plaz, byli jsme lehce v soku - byli jsme na pisecnem navrsi, pod nama roztrhany pytle, ve kterych byl puvodne pisek a pred nama strasna zruda - vrak trajektu Moskva (jak priznacne)! Doleva uz nic, jen pevnost nas morem, doprava roztrhany pytle a kus dal restaurace, lehatka a spoooousta lidi. Jdem se tim smerem kousek projit a divime se turistum, ze lezi primo pred vrakem, koukaji na dalsi trajekty, tesni se s ostatnima vorvanema... A rozhodli jsme se, ze sem se uz nevratime. Zitra to vyresime nejak jinak - vezmeme si treba taxika a pojedeme na jinou plaz, daleko od vraku. A bude!

Lehce rozladeni jsme se vratili zpatky do hotelu a ubytovali se v pokoji. Ubytovani bylo hezke, klima fungovala, televize taky, cisto... Ale po tom soku z plaze jsme si proste museli dat panaka a taky neco k jidlu, takze jsme za chvili (Michal jeste porad strasne nasranej) vyrazili na hlavni tridu do nejblizsi restaurace na obed. Kure tandoori a dva panaky Honey Bee nam pomohly dostat se celkem do pohody, ale co s nacatym dnem, kdyz je teprve odpoledne a na plaz se nam nechce?

Tak jsme se sli projit, z plaze byla videt pevnost, tak k ni treba dojdem. Tak pevnost videt byla, ale jak jsme potom zjistili, tak jenom jeji spodek a my museli v prisernym vedru a dustu vyslapat sesti kilometrovy kopec :-) No ale cesta byla zajimava, sli jsme nejdriv kolem obchodu, pak kolem kostela a nekolika krizku a pak kolem pristavu na rece, ktera se vlivala do more a odtud vyjizdeli lode s turistama za delfinama. Nas tak lakali, ale pri predstave, ze bychom jeli na more mezi ty trajekty, nevim nevim, jak bychom si uzili nahaneni delfinu. Takze jsme slapali dal do kopce, potkali jsme jeste jeden maly moderni kostylek s velkym krizem a jeden velikansky stary a zchatraly kostel a konecne jsme dorazili k pevnosti (stanek s vodou prisel vhod).

Pevnost Aguada se sklada ze dvou casti - spodni, kterou jsme videli od more, coz jsou vlastne jen hradby a vrchni, u ktere jsme byli te, kde byl majak a sklad na strelny prach a zasobarna na strasny mnozstvi vody a samozrejme taky hradby. Tak jsme si prohlidli pevnost, vyfotili krasne vyhledy na more a do krajiny pak jsme premluvili jednu prodavacku od stanku, aby nas (za strasny prachy) hodila alespon dolu pod kopec (do vesnice se nikomu zajizdet nechtelo, nevime proc). I s odvozem jsme do hotelu dorazili uplne splaveny, takze jsme si pred zraky vsech vorvanu zaplavali v bazenu (myslim, ze nikdo z nich se v bazenu nikdy nekoupal), dali sprchu, zasli na veceri do vesnice do restaurace, odolali lakani obchodniku, abychom si neco koupili, dali si v hotelu Honey Bee se spritem za cenu, za kterou jsme druhy den koupili celou lahev Honey Bee, Spritu a dve lahve vody, koukli na telku (jaka vymozenost) a sli spat. Se smisenymi pocity - na jednu stranu jsme byli radi, ze jsme zase v civilizaci, na druhou stranu nam chybela romantika v Agonde. Ale od zitrka uz bylo vsechno jenom dobry :-)))