Indie - Skutr a odlet

Asi jsme se uplne zblaznili!!! Rozhodli jsme se totiz ze si v hotelu pujcime skutr a pojedeme na plaz Ashvem, kde jsme uz byli predtim taxikem, sami. Cesta byla fakt jednoducha, akorat ta doprava v Indii... Ale protoze jsme videli hodne belochu na motorkach, rekli jsme si, ze to zas tak tezky nebude :-)

Nejak nam nedoslo, ze vetsina tech belochu na motorce budou asi Britove, kterym jezdeni vlevo asi nebude delat takovy problem. Pro nas to malinko nezvyk je. Takze, jedete vlevo, naprosto netusite, kdo ma na krizovatce prednost (nejake pravidlo tady asi bude, ale to my samozrejme nezname a znacky nejsou), jedete v houfu dalsich skutru, predjizdi vas auta, proti vam ve vasem pruhu se porad nekdo riti, helmu nemate a do toho poprve v zivote ridite jednostope motorove vozidlo :-) Fakt Michalovi museli rano ukazovat jak se takovy skutr startuje, jak se pridava plyn, brzdi (teda ono to moc nebrzdilo). A jeste vam to daji s prazdnou nadrzi. Strasne jsme se bali, jak budeme na benzince tankovat, ale nastesti nam bylo vysvetleno, ze tady se benzin kupuje v petkach normalne v obchode.

Takze jsme vyjeli z hotelu. Docukali jsme se takovou rychlosti, ze by nas i chodec predhonil, asi 50 metru k nejblizsimu obchodu, seskocila jsem z motorky a bezela koupit benzin. Pani prej ze ma ale jen jeden litr. V tu chvili nam doslo, ze vlastne nevime, kolik benzinu budeme potrebovat, respektive na kolik kilometru nam staci jeden litr. Michal porad zapasil se skutrem - nemohl ho postavit na stojanek, az konecne prisla nejaka Indka s ditetem v naruci a ukazala mu, jak to postavit :-) Nalili jsme litr benzinu do nadrze a cukali dal :-) Preskakali jsme Candolim a cestou videli nekolik obchodu s vystavenyma petkama s benzinem, ale nejak se nam u nich nepodarilo zastavit, protoze byl velkej provoz a brzdit u krajnice by asi bylo nebecpecny. Nakonec jsme preci jen nsli vhodny obcho na vhodnym miste, prodavacka nam benzin (dva litry) dokonce sama nalila a sdelila, ze jeden litr staci na 40 km. Super, mame vic nez dost. Jeli jsme dal, ficeli jsme si to s vetrem o zavod. Alespon jsme si to mysleli, nez nas predjel prodavac zmrzliny na kole :-))) A pak nam to na jednom zpomalovacim prahu chciplo a neslo to nastartovat! Misa s tim chudinka zapasil snad deset minut nez zjistil, ze se pri tom vlastne jeste musi drzet brzda nebo co. No a pak uz jsme jeli celou cestu bez problemu, jen jednou jsme malinko zapomneli odbocit, ale za to jsme alespon videli malinky mistni trh, cestou jsme zastavili u jednoho velkyho kostela a jednoho malilinkatyho vesnickyho hinduistickyho chramku, jednou jsme malem sjeli z cesty, kdyz proti nam jel autobus a nem pripadalo, ze nem nenechal zrovna moc mista, ale vsechno nakonec dobre dopadlo a ve zdravi jsme dorazili na "nasi" plaz, kde do sebe Michal ihned nalil jedno velky pivo a pak uz bylo jen dobre.

K obedu jsme si vybrali zase rybu z tacu a cele odpoledne relaxovali na lehatku. Asi ve 4 jsme vyrazili na zpatecni cestu, po ceste jsem se snazila filmovat mistni krajinu a provoz na silnici, coz se trochu nelibilo mistnim detem, ktere na nas hazeli kameny a rvali "white idiots". V Calnague byla samozrejme zrovna odpoledni spicka, vsichni troubili, autobusy se pletly nam, my se pletli uplne vsem, ale prezili jsme a ve zdravi a bez nehody, s vyplavenym adrenalinem jako po bungee jumpu jsme dorazili do hotelu. Chtelo to hnedka Heney Bee, samozrejme :-)

Vecer jsme dali posledni veceri, nakoupili posledni suvenyry a darky, s prodavacem sal z Kasmiru jsme pokecali o tom, jak je Goa predrazena a ze v lete mame urcite dorazit do Kasmiru, ze je tam nadherne a strasne levno. V hotelu nas ujistovali, ze muzeme platit kartou, takze jsme utratili skoro vsechen zbyly cash. Druhy den jsme meli hezky naplanovany - rano snidane, sbalit, v poledne se odcheckovat z hotelu, zajit na obed, v pul druhy nasednout do taxika a odjet na letiste v Goe. Preletet do Bombaye a v noci se snad dostat do letadla do Parize. Jak jednoduche. Az do ty snidane to slo skvele. Vaznout to zacalo pri baleni, kdy jsme se nejak nemohli dohodnout, kdo vlastne dela vsechnu tu praci a kdo se jen flaka a opravdovy problem nastal, kdyz na recepci hotelu museli vytahnout stoleny platebni terminal z trezoru a pripojit ho na telefonni linku. Terminal samozrejme nefungoval, telefonni spojeni vypadavalo. My bez penez. Takze jsme nasedli do taxika a jeli do bankomatu, museli jsme vybrat asi 13tis rupii. Bankomat vam ale da jen 10tis. Nastesti jsme meli jeste nejake dolary, takze jsme jeste prejeli do smenarny a smenili jsme zbytek. Zaplatili jsme hotel a pred jednou usedali v restauraci na obed. Priprava jidla samozrejme trochu trvala, takze jsme to do sebe pak narvali a presedli do taxika na letiste. Rozloucili jsme se s Goou a leteckou spolecnosti Air India IC preleteli do Bombaye.

V Bombayi teprve nastal ten pravy indicky horor! Pro pristavani jsme az na par modernejsich budov videli jen same slumy a dokonce nam i pripadalo, ze na nich snad pristanem. Dorazili jsme na domestic terminal, prevlikli se do outfitu dle dresscodu zamestnance letecke spolecnosti na cestach a nasedli do autobusu na mezinarodni terminal. Autobus jede pres plochu, takze vam kontroluji, jestli opravdu mate letenku na mezinarodni let. Takze videli, ze je sedm vecer a my letime az ve tri rano a presto nas nechali do busu nastoupit a odjet. Cesta byla zajimava, slumy jsou uplne nalepene na plot letiste, mate treba dvoupatrovou budovu a lidi z druheho patra by si mohli povesit pradlo na ostnaty drat plotu. Nebo klidne z okna skocit na plochu.

Letiste ma vchody rozdelene na jednotlive letecke spolecnosti, takze jsme zamirili s kuframa ke vchodu Air France, kde jsme ukazali letenku a byli poslani do pr.... :-( Ze pry nas dovnitr pusti az 3 hodiny pred odletem!!! WTF? A co ted jako mame delat? Mame si na 4 hodiny lehnout mezi ostatni spinavy Indy na ulici? Ne, muzeme zaplatit vstupny 60 rupii na osobu a jit si sednout do cekarny pro navstevniky. To me ale fakt rozcililo! Ja prece nejsem zadnej navstevnik, ja jsem cestujici, platim si letistni taxy a ani me nepusti na letiste??? No, fakt nemelo cenu se s nima dohadovat, straz s kanonem vam proste nustoupi. Koupili jsme teda vodu u jedinyho otevrenyho stanku, zaplatili vstup a sli cekat do cekatny. Kdyby tam alespon meli nejaky ochod s jidlem nebo kavarnu nebo neco, ale jediny stanek byl venku a uz se tam nedalo moc nic koupit (asi v deset Misa vybehl pro kafe a dva nejaky kolace, slo to, ale...). Reknu vam, kultura cestovani veskera zadna, clovek si pripada uplne nejvic ponizenej a do toho nad vama sviti billboard s napisem Building the future a vsude vam pisou, jak se snazi, aby bombayisky letiste bylo to nejlepsi na svete a jak poskytujou ty nejlepsi sluzby. Jako by si z vas jen delali srandu.

O pulnoci jsme se sebrali a konecne chteli jit k check-inu, ale! Air France vchod byl zatarasenej, pred nim vozik s kufrem, dodavka Bomb Squat, hora vojaku a policajtu, jeden clovek, kterej vypadal jako kosmonaut a natahoval kolem opustenyho zavazadla draty... Chvili jsme se koukali, pak si stoupli do nekonecny fronty k jinymu vchodu, kde nam dokonce ani letenku nezkontrolovali a hned nas pustili dovnitr. Tak to nastve.

Na check-inu nam oznamili, ze let je preknihovanej (to jsme vedeli uz predem) a ze maji i hodne zamestnancu a at pockame. Cekali jsme az do dvou, hodne trpelive, ale nervy to byly fakt strasny. Kreslili jsme scenare, co budem delat, kdyz tady budem muset zustat, a nikdy to nemelo moc dobrej konec. Minimalne nas nekde okradli, ale vetsinou rovnou zavrazdili. Nakonec se pro nas nastesni misto naslo, sice v eco a uplne vzadu, ale za to jsme meli tri sedacky jen pro sebe. Leteli bychom kdekoliv, treba i v kleci v cargu, jen abychom se odtud dostali!

Pri odletu jsme jeste zazili vzrusi, kdyz starsiho pana v prostredni rade vedle nas proste nemohli probudit, nakonec se jim to nejak podarilo, dali mu nejaky prasek pod jazyk a mokry hadr na hlavu a zase ho usadili zpatky na misto. Cekali jsme, ze dorolujem zase zpatky na gate a ze ho vysadej, ale ne, my jsme sli na start! Pak po startu samozrejme zase zkolaboval, tektokrat se uz i vyvolaval doktor na palube, no my jsme fakt mysleli, ze uz je po nem. Ale asi nebylo, na chcili se tam jeste po nejaky dobe mihnul a pak ho odvedli nekam dopredu. Jak to s nim nakonec dopadlo, nevime. Jinak let probihal klidne, dopoledne jsme byli v Parizi, dali si hovezi hamburger v McDonalds (nedokazete si predstavit, jaka je to slast!) a navecer jsme dorazili do Prahy. Cekala tady na nas snehova perina, coz byl docela sok, kdyz clovek prijede z 35 stupnu! Jeste ted se divim, ze ani jeden z nas neni nemocnej.

Suma sumarum: Indie je zajimava zeme, ktera urcite stoji za navstevu. Alespon jednou v zivote zazit neco uplne jineho - jine lidi, jiny zivotni styl, prostredi. Rika se, ze Indii bud milujete nebo nenavidite. V nas neprevlada ani jeden extrem. Nazor spis neutralni - dovolena to nebyla spatna, ale zazili jsme i lepsi. A hlavne, pokud se nekdy budete do Indii chystat, nejezdete tam jen na 10 dni jako my! Budete potrebovat delsi dobu, abyste si zvykli na jejich zpusob zivota a mysleni a teprve potom si zacnete dovolenou uzivat. Verim tomu, ze kdybychom tam jeli na 3 tydny, prevazovaly by u nas pozitivni dojmy. Tak snad nekdy priste, ale v nejblizsich letech asi ne!

Indie - Old Goa a slon

Takze po velkolepe snidani jsme v 11 hodin zase sedli do taxika a vyrazili na vylet do neznama. Vedeli jsme jen, ze nas taxikar vezme na nejake kosteli, na plantaz s korenim, kde budou i sloni a pak na hinduisticke chramy. To vsechno (pul dne) v prepostu asi ta 400 korun bez vstupnyho na plantaz a bez slonu). Nas taxikar byl prijemnej chlapik, akorat je u Indu problem, ze vsichni vypadaj stejne a delej se jen na ty s knirem a bez kniru. Tehle mel knir. A taxikari maji povinnou uniformu, bila kosile a bily kalhoty, takze se tezko poznavaj. Takze nas taxikar vzdycky nekde vysadil a pak na nas cekal a my jsme prisli a doufali jsme, ze se k nam prihlasi sam, protoze my bychom ho proste nepoznali a klidne bychom odjeli s jakymkoliv jinym chlapkem s knirem :-) Nas chlapek se k nam nastesti hlasil, vzdycky kricel na Michala "Hey Mike" (a vyslovoval to Hej Mak :-)), takze dobry...

Takze jsme vyrazili. Nejdriv jsme jeli pres okraj hlavniho mesta Panaji a kolem rybiho trhu, kde bylo hodne rusno (a smradlavo, ale nebylo to nic proti tomu, kdyz jsme kolem jeli odpoledne nazpatek - to se mi fakt zvedal kufr). Zajeli jsme do byvaleho hlavniho mesta Old Goa a hned na okraji jsme byli vysazeny pred jednou ruinou. Z byvaleho kostela zbyla jen jedna zed kostelni veze a par dalsich trosek, cely komplex byl ale ohromny a pusobilo to velkolepe. Udelali jsme par fotek a jeli jsme dal. Tentokrat jsme zastavili pred takovym komplexem a taxikar rika - tudy vejdete, pujdete do jednoho kostela, pak se date vlevo, pred sebou budete mit dalsi kostel, vedle nej dalsi a pak projdete kolem muzea zase ven z arealu a tam na vas budu cekat. Koukali jsme jak puci - 3 katolicky kostely na jednom miste, vsechny v perfektnim stavu na asi nejcistcim a nejupravenejsim miste v cely Indii. A ty kostely byly ohromny a mely nekolik nadhernych oltaru a krasny sochy,... Tak jsme je vsechny prosli, udelali zase nekolik (moc) fotek a vylezli na druhy strane komplexu. A popojeli jsme dalsich asi 200 metru a tam byl talsi velkej kostel, tentokrat s kopuli, ktera je napodobenina chramu sv. Pavla v Rime. Ptali jsme se taxikare, jak je mozny, ze maj tolik veljkejch a nadhernejch kostelu na tak malym miste a prej to je posvatny misto na brehu reky, kousek od usti do more, kam se prijizdeli modlit portugalsky namornici. Nebo tak neco, prece jen indicka anglictina... :-)

A pak jsme jeste vyjeli nahoru nad mesto, kde byl dalsi kostelik, ale ten nebyl tak dulezitej, dulezitejsi byl ten vyhled, kterej se nam naskytl. Mohli jsme videt reku, ktera vteka do more, ostrov, kam jezdi lidi pozorovat ptaky a kam nevede zadny most, dostanete se tam jen lodi a hlavne v dzungli pod nama byly videt vsechny ty kosteli, ktery jsme navstivili. Krasa :-)

No a pak jsme zase chvili jeli autem az jsme se dostali do vnitrozemi, kde se nachazi plantaze na pestovani koreni a konecne jsme videli i prvni slony hnedka po prijezdu! Zaplatili jsme vstupny 400 rupii za osobu a za to jsme dostali welcome drink, coz byl caj ze zazvoru a nejakyho dalsiho koreni, ktery nas mel v horkem pocasi ochladit a dodat nam energii, bufetovy obed, ktery jsme si nandali na talir vyrobeny z rakosu a bananoveho listu (obed byl dobrej, akorat misto kureciho curry byly kureci kosti na curry), asi dvacetiminutova prohlidka plantaze s pruvodcem, kde jsme videli, jak ve skutecnosti vypadaji ruzne druhy koreni a taky jednoho smrtelne jedovateho pavouka (ono jich tak teda bylo vic a byly strasne hnusny). Pak nam predvedl jeden pan Tarzana, kdyz vylezl na palmu, prehopnul se jeste pres dva dalsi stromy a zase se svezl dolu a nakonec nam nalili nejakou levandulovou vodu za krk - zase pro osvezeni. Me to steklo az ke kotnikum a vydala jsme jak pocurana :-)

A uplne nakonec prisel na radu ten slon! Zaplatili jsem 1200 rupii (Michal z toho do ted nespi, jako priznavam, bylo to fakt moc!) za to, ze jsme 10 minut sedeli na hrbetu leziciho slona a on na nas smrkal vodu z betonovyho bazenku s vodou, do ktery delal urcite i jiny veci. Nooo, cekala jsem neco prirodnejsiho a romantictejsiho, jako potucek, kam na tom slonovi dojedem ale betonovy brouzdalko fakt ne. Takze jsme si to jednou zazili a priste uz vime, co nedelat :-)

Po ceste zpatky do hotelu jsme se jeste stavili u dvou hinduistickych chramu, ktery bohuzel nevim, jak se jmenujou... Prvni byl pro turisty zavrenej, protoze tam zrovna neco slavili, tak jsme si ho vyfotili jen uplne z venku a druhej jsme mohli projit... Byl to jen takovej malej chramek se strasne tlustou pagodou a protoze jsem nikdy predtim v zadnym hinduistickym chramu nebyla, tak jsem byla docela prekvapena, jaky je to vevnitr chudy... Jen spousta sklenenych lustru a neco jako oltar, kde verici objetuji kytky, ktere si koupi od babek pred chramem, a za to dostanou asi neco jako pozehnani. A dovnitr se smi jen bez bot.

Do hotelu jsme se dostali pred setmenim, osprchovali jsme se od slonich smrkancu (museli jsme strasne pachnout) a pak uz jen dali veceri a zase neco malo nakoupili (treba nove kabinove zavazadlo pro Verunku a Misa si vyzvedl bundu), dali az moc Honey Bee se spritem a sli spat :-)

Indie - Ashvem

V noci jsme se konecne poradne vyspali - v pokoji nebylo vedro ani zima a diky klimatizaci jsme mohli mit zavreny okna, takze nas rano nebudili vyrvavajici ptaci a nikdo nam pred dverma neprobiral svuj sexualni zivot. Dokonce jsem Misu musela budit v pul desaty, abychom stihli snidani. Snidane byla taky super, az na to hnusny rozpustny kafe teda, dokonce meli i egg-mana, ktery nam udelal primo pred nama vajicka na zpusob, ktery jsme si rekli. A taky klobasky a slaninku a sunku - sice osmazenou, ale bylo to maso.

Hotel mel i vlastni taxi sluzbu, nebo neco takovyho, proste jen stacilo rict hlidaci, ze chceme taxika a on nam zavolal jednoho z tech, ktery stali na silnici. Takze po snidani jsme se oblikli do plavek a domluvili se s taxikarem, ze chceme na nejakou hezkou plaz. Cekali jsme, ze nas hodi tak 2 km daleko na Calangute, ale on ze hezky plaze jsou jeste vic na severu, treba Morjim nebo Ashvem. Nakonec nas dovezl do Ashvem, trvalo to asi tak 45 minut, protoze byl velkej provoz kvuli stredecnimu trhu ve vesnici Anjuna, ktera byla po ceste. My o trhu bohuzel nevedeli, jinak bych se tam chtela jet podivat, ale vzhledem k tomu, ze jsme vstali pozde, uz bychom se tam pry nemohli ani hnout, ani by nebylo kde zaparkova. Tak jsem se spokojila s vyletem na plaz.

Cesta do Ashvemu byla celkem jednoducha, porad rovne a pak dvakrat doleva, jeli jsme pres nekolik vescic, kolem nekolika kostylku a hinduistickych chramku a pres ryzova pole a palmove haje. A ta plaz, ta byla proste uzasna! Skoro byly pisek, trochu vlny, male bungalovy, kravy, par restauraci, chlapek, nabizejici marihuanu, hasis a kokain a nekolik malo lidi. Zabrali jsme si lehatka pred restauraci a a sli se vykoupat v mori a kdyz jsme vylezli, obchazel zrovna majitel restaurace hosty na lehatkach s tacem plnym ryb, krevet a lobsterem a ptal se, jestli si nekdo neda neco z toho k obedu. Scvili jsme se rozmysleli, pak Misa prepocital prachy (i kdz nam pan majitel rikal, ze money nejsou problem, ze mu to kdyztak dame zitra - a to nas nikdy predtim nevidel) a pak jsme ukazali na toho majestatne vyhlizejiciho lobstera (humra). A chybu jsme fakt neudelali. Hlavni maso nam udelali na oleji a cesneku, z nozicek a tykadel jsme si ho museli tahat sami (no byla trochu prace vzhledem k tomu, ze nam nedali kleste a humri skorapka je fakt tvrda). Dva jsme se krasne najedli cerstveho humra za v prepoctu cca 500 korun, to uz za to fakt stoji :-)))

Jinak jsme si den na plazi hezky uzili, valeli jsme se a koupali a cetli si a nedelali nic. Ale ja jsem porad videla jen asi 2 slony, ktery sli nastrojeny v nejakym pruvodu v Agre a to prece neni normali, ze je clovek v Indii a slona nepotka, tak jsme se taxikare po ceste zpatky zeptali, jestli je mozny jet nekam v Goe na slony a on na to ze samozrejme, ze to nas vezme na plantaz s korenim a tak budou sloni a budem na nich moct i jezdit nebo se s nima koupat. Je to vylet na pul dne, cestou se zastavime v byvalem hlavnim meste Old Goa, kde nam ukaze nejake krestanske kostely, pak na vydlidce nad mestem a nad rekou, na plantazi dostaneme obed a kratky vyklad a na ceste zpatky se stavime ve dvou hinduistickych chramech. Nemusel nas moc dlouho premlouvat, abychom na vylet kyvli a objednali si ho na dalsi den na 11 dopoledne.

Vecer jsme si uz jen dali veceri a tentokrat jsme uz i neco malo nakoupili suvenyry a Misa si nechal usit tu kozenou bundu. Vsude se musi smlouvat, coz opravdu nesnasim, takze jsem vzdycky jen ukazala, co chci a Michal mi ti koupil. A musim rict, ze smlouvani mu docela slo :-)

Indie - Candolim

Do Candolim jsme tentokrat nejeli cestickou kolem pobrezi pres male vesnicky s ohromnejma bilejma kostelama, ktery jsem si tak moc chtela vyfotit, ale po hlavni silnici pres mesto Margau. V jedne vesnici jsme potkali svatbu, akorat vychazeli z kaple a zapalili rachejtle. Vsechno jsem z auta poctive nafotila, ale stejne si nejsem jista, kdo byl zenich a kdo nevesta :-)

Pocasi nebylo nic moc, bylo zatazeno a sem tam sprchlo a do Candolim jsme dorazili po vic nez dvou hodinach kolem poledne. Chvili nam trvalo, nez jsme nasli hotel, ktery jsme si vecer predtim rezervovali pres booking.com, taxikar se musel ptat nekolika lidi a projeli jsme v podstate celou vesnici, nez jsme konecne narazili na Aldeia Santa Rita.
Candolim je vlaste jedna z vesnic na severnim pobrezi statu Goa, ktere na sebe navazuji - Siquerim, Candolim, Calangute a Baga. Nas hotel byl v podstate az v Siquerim, coz nebyla zrovna nejlepsi volba, jak jsme se pozdeji dozvedeli. Vsema vesnicema prochazi jedna hlavni trida, ktera je tady uz opravdu hlavni, jsou na ni restaurace nabizejici ruzne druhy jidla - goanske (prekvapive i hovezi, protoze tady zijou hlavne krestani a taky se tady prizpusobili turistum - prachy jsou proste prachy :-)), klasicke indicke kari a tandoori, kontinentalni kuchyni, pizzu... A pak je tady spousta obchodu se vsim moznym - obleceni vseho druhu, krejci (Misa si nechal za super cenu na miru usit kozenou bundu), drevene a kamenne suvenyry a hlavne sperky - zlato, stribto, polodrahokamy, nadherna prace za zlomek nasi ceny (a bohuzel bezne napisy v azbuce). A taky je tady spousta turistu - hlavne Britu a Rusu. A sem tam nejakej kostel.

Takze jsme dorazili do hotelu - jednalo se o takovy areal vilek v portugalskem stylu, v kazde vilce 4 pokoje, bazen, venkovni restaurace... Bohuzel meli nejaky bordel v rezervacich - no bordel, uvazime-li, ze jsem pokoj bookovali vecer a na recepci nemaj pocitac, ten maj jen nekde v hlavni kancelari, ktera nevim, kde je, ale predpokladam, ze v jinym meste a odtamtud jim kazdy den posilaj na recepci faxem rezervace, tak se ani nedivim, ze jsme se nekde pozdrzeli. Doba ledova je doba ledova (i kdyz trochu teplejsi) :-) No, nastesti meli jeste jeden posledni volnej pokoj, kam nas hodlali ubytovat, ale jeste nebyl uklizenej, takze nas pozadali, abychom 30 minut pockali. Neni problem, rikame, alespon se podivame v mezicase na plaz, kudy se tam jde? Cestickou za recepci a pak porad rovne, asi deset minut pesky (mimochodem, podle tyhle recepcni to bylo 10 minut pesky kamkoliv, kam nas posilala). Takze zkontrolujem bazen, u kteryho se tisni snas 40 britskych duchodcu (a v tyhle chvili opravdu vime, jak vypada vyvrzenej vorvan) a jdeme cestickou na plaz. Nebyla moc proslapana, ke vsemu tolik lidi u bazenu... Mohlo nas to trknout... Kdyz jsme totiz dosli na plaz, byli jsme lehce v soku - byli jsme na pisecnem navrsi, pod nama roztrhany pytle, ve kterych byl puvodne pisek a pred nama strasna zruda - vrak trajektu Moskva (jak priznacne)! Doleva uz nic, jen pevnost nas morem, doprava roztrhany pytle a kus dal restaurace, lehatka a spoooousta lidi. Jdem se tim smerem kousek projit a divime se turistum, ze lezi primo pred vrakem, koukaji na dalsi trajekty, tesni se s ostatnima vorvanema... A rozhodli jsme se, ze sem se uz nevratime. Zitra to vyresime nejak jinak - vezmeme si treba taxika a pojedeme na jinou plaz, daleko od vraku. A bude!

Lehce rozladeni jsme se vratili zpatky do hotelu a ubytovali se v pokoji. Ubytovani bylo hezke, klima fungovala, televize taky, cisto... Ale po tom soku z plaze jsme si proste museli dat panaka a taky neco k jidlu, takze jsme za chvili (Michal jeste porad strasne nasranej) vyrazili na hlavni tridu do nejblizsi restaurace na obed. Kure tandoori a dva panaky Honey Bee nam pomohly dostat se celkem do pohody, ale co s nacatym dnem, kdyz je teprve odpoledne a na plaz se nam nechce?

Tak jsme se sli projit, z plaze byla videt pevnost, tak k ni treba dojdem. Tak pevnost videt byla, ale jak jsme potom zjistili, tak jenom jeji spodek a my museli v prisernym vedru a dustu vyslapat sesti kilometrovy kopec :-) No ale cesta byla zajimava, sli jsme nejdriv kolem obchodu, pak kolem kostela a nekolika krizku a pak kolem pristavu na rece, ktera se vlivala do more a odtud vyjizdeli lode s turistama za delfinama. Nas tak lakali, ale pri predstave, ze bychom jeli na more mezi ty trajekty, nevim nevim, jak bychom si uzili nahaneni delfinu. Takze jsme slapali dal do kopce, potkali jsme jeste jeden maly moderni kostylek s velkym krizem a jeden velikansky stary a zchatraly kostel a konecne jsme dorazili k pevnosti (stanek s vodou prisel vhod).

Pevnost Aguada se sklada ze dvou casti - spodni, kterou jsme videli od more, coz jsou vlastne jen hradby a vrchni, u ktere jsme byli te, kde byl majak a sklad na strelny prach a zasobarna na strasny mnozstvi vody a samozrejme taky hradby. Tak jsme si prohlidli pevnost, vyfotili krasne vyhledy na more a do krajiny pak jsme premluvili jednu prodavacku od stanku, aby nas (za strasny prachy) hodila alespon dolu pod kopec (do vesnice se nikomu zajizdet nechtelo, nevime proc). I s odvozem jsme do hotelu dorazili uplne splaveny, takze jsme si pred zraky vsech vorvanu zaplavali v bazenu (myslim, ze nikdo z nich se v bazenu nikdy nekoupal), dali sprchu, zasli na veceri do vesnice do restaurace, odolali lakani obchodniku, abychom si neco koupili, dali si v hotelu Honey Bee se spritem za cenu, za kterou jsme druhy den koupili celou lahev Honey Bee, Spritu a dve lahve vody, koukli na telku (jaka vymozenost) a sli spat. Se smisenymi pocity - na jednu stranu jsme byli radi, ze jsme zase v civilizaci, na druhou stranu nam chybela romantika v Agonde. Ale od zitrka uz bylo vsechno jenom dobry :-)))

Indie - Agonda Beach

To Vam teda povim, psat o dovoleny, kdyz je za oknem uplne bilo a mrzne az prasti, je docela depresivni :-(

Uz ze vzduchu bylo videt, ze jizni Indie vypada mnohem prijemneji, nez severni. Zeleny lesy, reky, siroky delty a hlavne more :-) Na severu (kdyz teda bylo neco malo videt pres smog) byla jen hnedo-seda plan. Letiste Goa je malinkaty, z poloviny funguje jako vojenska letecka zakladna. Hned po priletu nas privitala svetelna reklama - Skoda: Obsessed With Quality. Since 1895. To je docela prijemny, v uplne cizim prostredi (i kdyz vsichni vime, ze skodovky se v Indii taky vyrabi). Po nasvteve toalet, ktera ve me zanechala hluboky zazitek (no nebylo to tak strasny, akorat cely letiste je proste stary a zachody taky), jsme si jeste v terminalu predplatili taxika (to tady celkem dobre funguje - prijdete k okynku, reknete, kam chcete jen, jestli chcete klimu nebo ne, zaplatite - z letiste strasne moc, na letiste mnohem min - dostanete potvrzeni a venku si Vas prevezme Vas taxikar) a vyrazili smerem na jih, do "letoviska" Agonda Beach. Nas taxikar byl super, umel celkem dobre anglicky a nevral nas pres mesto Margao, ale cestou kolem pobrezi, pres male vesnicky. Byli jsme celkem v soku - mezi palmama staly ohromne a krasne domy v portugalskem stylu, okolo celkem poradek, vsude hodne vody, dokonce i ryzova policka. Do toho svitilo slunicko a poprve v Indii jsme mohli videt oblohu (!), protoze nebyl smog. No krasa. A v kazde vesnici stal velky, byly krestansky kostel, po ceste kazdou chvili kaplicka nebo alespon krizek.

Goa je nejmensim a zaroven nejbohatsim statem Indie a celych 450 let, az do 60. let minuleho stoleti, byla portugalskou provincii. Portugalsky vliv je vsude znat - nejen, ze zeme vypada mnohem civilizovaneji, nez ostatni casti Indie, ale 90% obyvatelsta jsou krestane a zapadni clovek se tady proste citi pohodlneji. Taky se nam zdalo, ze Goani se moc jako Indove neciti - nikdo se Vas nepta, jestli jste poprve i Indii, ale jestli jste poprve v Goe, jak se Vam libi Goa, jestli se jeste vratite do Goy... O Indii ani slovo. A lidi tady jsou mnoooohem prijemnejsi nez na severu - ziji hlavne z turistu, takze jim nic jinyho ani nezbyva. Zemi si oblibili hlavne turisti z Britanie, Ruska (bohuzel napisy v azbuce jsou tady celkem bezne), Nemecka... A nejezdi sem jen na tyden, jako my, ale vetsinou na celou zimu.

Takze za dve hodiny jsme dorazili do Agonda Beach. Podle vsech materialu, ktere jsem cetla, se ma jednat o turistickou vesnici s hezkou plazi a na ni jeden bulgalov (no, bungalov je silny slovo, jsou to proste takovy chatrce) vedle druheho. Tak vesnice to je. Ale hooodne mala vesnice :-) Jedna hlinena cesta, podel ni obchudky (spis takovy stanky) pro turisty, velkej bilej kostel, kravy, restaurace, ale za to kazda ctvrta bouda je kombinace smenarny, cestovni agentury, verejneho telefonu a internetu. Ta cesta ma asi 2-3 km a na jedny strane jsou za tema obchudkama prave ty chatrce, vzdycky s nejakou restauraci a plaz. Plaz je tady celkem hezka, hlavne nepreplnena lidma, vlny tak akorat, svetle zlutej pisek...

Byli jsme rozhodnuty ubytovat se v jedne z tech chatrci (neberte to, za 20USD primo na plazi), nabidka byla nepreberna, ale bohuzel, i pres to, ze byl teprve zacatek sezony, bylo plno. Nakonec jsme vzali zavdek pokojem v cihlovem domecku, taky za 20USD s koupelnou (jedna mistnost s umyvadlem, zachodem a sprchou trcici ze zdi se studenou vodou) v komplexu bungalovu vlastneneho jednou nemkou a nepalskou obsluhou baru, kde byla celkem prijmena atmosfera... No, projemna... Kdyz jsem se prisla poprve na bar zeptat, jestli maji volno na prespani, prislo mi to tam uplne uzasny, mlady lidi posedavajici u baru nebo na polstarich s vyhledem na more, klidek... Pak jsme se s Michalem shodli, ze nam to tam pripada jako z filmu plaz - smesice ruznych narodnosti, vsichni uvolneny a az moc v pohode... Kazdopadne spatne jsme se tam necitili - hodili jsme si na pokoj veci, prevlikli se do sortek a sedli si do "restaurace" = nohy v pisku, za nama bar, pred nama more, nad nama lampiony... Dali jsme si mistni pivo Kingfisher a protoze jsme meli velkou zizen, objednali jsme si kazdej velky. Prekvapive velky pivo tady ma 650 ml :-) A meli jsme hlad a konecne jsme byli u more a mohli jsme si objednat tak vytouzenou rybicku... Dostali jsme snad pul metru dlouhou zubatou grilovanou tresku s ryzi a zeleninou a konecne jsme si poradne pochutnali :-) A hlavne nas cely to jidlo stalo v prepoctu asi 300 Kc!!!

Po veceri jsme se sli projit po hlavni tride :-) zjistili jsme, kde je jaka restaurace a obchod, pak jsme si zase dali pivko a sli brzo spat, protoze jsem ze vseho toho cestovani byli uplne vyflusany. Nejdriv jsme nemohli usnout, protoze nam bylo strasny vedro, vetrak nefungoval a mistnost nesla vyvetrat, protoze mela jen maly okynko. A kdyz jsme konecne zabrali... sla spat nase sousedka. Ale ona bohuzel nesla spat hned, ale nejdriv si musela dat nekoli cigaret na terase a pritom probrat velmi hlasite svuj sexualni zivot se sousedem z druhy strany - nejakym Britem. Vubec jim nevadilo, kdyz jsme si nakonec i rozsvitili, bavili se dal... Asi po dvou hodinach Brita konecne zavolala pritelkyne a my mohli usnout. Rano jsme se rozhodli, ze s takovyma sousedama a v takovym vedru, se spat fakt neda, dali jsme si super snidani (konecne poradny kafe, michany vajicka, Misa pravou anglickou...) a sli se zeptat vedle, jestli nemaji volno. A nastesti meli, sice taky jen pokoju a ne chatrc, ale vetsi pokoj, vetsi postel, 2 oteviraci okna, funkcni vetrak a hlavne silny zdi. Takze jsme si prenesli veci a ubytovali se na dve noci.

Nasledujici 2 dny probihaly podobne - valendo na plazi, prochazky, neco dobryho v restauraci, koupani v mori, opalovani, vecere, kravy... Proste pohoda. Ovsem protoze jsme taky meli v planu trochu nakupovat a v Agonde se to nedalo a taky uz bychom se tam asi delsi dobu nudili, zabookovali jsme si pres internet na dalsi 4 noci hotel (za velmi nekrestanskych 80 USD na noc ale za to se snidani, uklidem, klimatizaci, televizi a teplou vodou) v severni Goe, v mestecku Candolim, ktere je mhohem turistictejsi a v utery dopoledne jsme se rozloucili s Agondou a taxikem se presunuli na sever.