Indie - Dilli

Tak prosim Vas, jeste jsem Vam zapomnela napsat, ze po ceste z Dilli do Agry jsme nic a nikoho nesrazili, coz si myslim, ze je fakt umeni, protoze jsme na dalnici potkali spoustu psu, krav, lidi behajicich po krajnici (fakt, v pul paty rano Indaci jogguji podel dalcice), nekolik voziku tazenych oslem nebo buvolem... A vsechno se nam to vyhlo! Az kdyz jsme parkovali pred Taj Mahalem a zajizdeli ke krajnici, tak nam z cesty neuhlo jedno stene a nas ridic ho chudaka prejel :-( Asi si tim hodne pokazil karmu! Je mi toho stenete sice lito, ale stejne si myslim, ze jen jedno prejety stene za techto podminek je dobry skore!!!

Tak dal... Druhy den jsme se nasnidali (snidane v hotelu byla fakt chuda, hlavne bez sunky nebo klobasek, jenom marmelada, vajicka na tvrdo a neco indickyho a hnusny kafe) a v devet jsme vyrazili zpatky do Dilli. Vzhledem v hodne velkemu provozu behem dne nam cesta (195km) trvala celych 6 hodin, ale dalo se to celkem v pohode prezit, protoze se bylo porad na co koukat. Jednak na krasne pomalovany nakladaky, potom na lidi podel dalnice a pokazdy, kdyz dalnice prochazela nejakym mestem, tak tam byla krizovatka a na ni nejaky trh... Do hotelu v dillijske ctvrti Karol Bagh jsme dorazili kolem treti odpoledne, cestou jsme videli moderni, upravenou a hlavne cistou cast Noveho Dilli a nejake pamatky, treba Branu Indie, tak jsme si rikali, ze to neni zas tak strasny mesto. Karol Bagh se sice uz podoba vic tomu, co jsme si predstavovali - hodne lidi, chodniky bud zadny nebo zastaveny, neopravovany budovy, stanky se vsim, zebraci..., ale porad je to celkem civilizovana cast mesta. Hodili jsme si veci na pokoj a zeptali se na recepci, jak se nejlip dostaneme k Red Fort - Cervene pevnosti, kde je vecer Sound and Light Show, na kterou jsme chteli jit. Tak ze pry nejlip metrem, ktery je hned za rohem. Dosli jsme teda do stanice metra, ale kdyz jsme videli ty davy a vudepritomne policajty, kteri na nas neustale mirili nejakejma kulometama, tak jsme to vzdali a radsi si chysli taxika. Zastavil nam snad osmdesatilety pan v aute, ktere vlastnil snad od ty doby, co mohl zacit ridit. Cervena pevnost je hodne podobna te v Agre, taky je pod ochranou UNESCO a lezi ve Starem Dilli, coz jsme samozrejme nevedeli, takze jsme byli malinko prekvapeny, jak dlouho se tam jede. Stare Dilli se od toho noveho docela lisi - mrte hlucnych a spinavych lidi, ulice preplnene tuk-tuky a riksami, zebraci, prodavaci vseho, mesity,... No kazdopadne cestu jsme prezili a protoze uz byl skoro vecer a my jsme od snidane nic nejedli, sli jsme si ze vseho nejdriv sehnat nejake jidlo. Nastesti jsme narazili na McDonalds, kde jsme si vystali snad pulhodinovou frontu, z nepreberne nabidky - chicken burger, fish burger, chicken mcnuggets nebo zmrzlina (krava je tady postatna, takze hoveziho hambace tady fakt nehledejte) jsme si vybrali nugety a protoze si nebylo fakt kam sednout, tak jsme si je odnesli pred pevnost, kde jsme se relativne klidne najedli (kdyz nepocitam ty cumily, kteri se dvema belochum zeroucim mcdonalds pre narodni pamatkou bud smaly nebo divili).

Pak nastal pro nas tezkej a temer nesplnitelnej ukol - koupit vstupenky na show. Klasicky mame opet 2 okenka - pro Indy a pro turisty, ovsem protoze show v anglictine je az po show v hindu, je zatim otevrene pouze okenko pro Indy. Misa si tedy stoupa do fronty, pul kroku za posledniho Inda (nebudeme preci nikomu narusovat jeho intimni zonu). A to udelal strasnou chybu - v tu chvili to predbehne dalsich asi 10 Indaku a odstrci ho uplne stranou, misto fronty utvori jeden velkej chumel pred pokladnou, predbihaji se navzajem vsichni najednou do okynka strkaji ruce s penezma. Pro normalniho Evropana proste neni mozny se civilizovane dostat k okynku a koupit si vstupenku. Jsme v soku a nevime, co mame delat. My na tu show prece taky chceme. Nastesti se najde dobra duse - jeden civilizovany, evidentne na zapade studovane indicky navstenvik se Misi ujme, okrikne vsechny ostatni Indy, placne po rukou dalsi, kteri se pred nas cpou a objedna nam nase vstupenky. Ufff, konecne! Bez nej bychom se na show asi nedostali. I kdyz... Nakonec jsme stejne zjistili, ze neni moc o co stat :-(

Pevnost jsme si uz prohlidnout nestihli, protoze jsme prisli moc pozde a hradby byly zavreny. Tak jsme si pres hodinku pockali na lavicce, nez skonci show v hindu, divili jsme se tomu, ze spousta Indu behem predstaveni odchazi a rikali si, ze si asi nevazi vlastni historie (ma to byt svetelna show oslavujici historii Dilli a Indie celkove). Nooo, bylo hodne sound (nadrany dramaticky prednasejici hlas, sem tam jiny zvuk) i light (na stridacku ruzne osvetlovane budovy), ale nejak tomu chybela ta show :-( Takze nuda a do toho nam byla pekna kosa (prece jen Dilli je dost na severu a v noci tady je chladno). Takze jsme premysleli, jak se co nejrychleji zdejchnout, ale bohuzel jsme si velmi netakticky sedli daleko od vychodu a museli bychom projit pred zraky vsech ostatnich divaku. Po hodine a pul byla Indie konecne osvobozena od britske nadvlady, zahrala indicka hymna a my mohli vypadnout. A Misa mezitim stihnul pekne nastydnout, 5 dni porad jenom smrkal a do ted kasle :-(

Dostat se zpatky do hotelu byl taky docela zazitek. Pred pevnosti sen am porad nabizeli riksove, ale nevim nevim, jestli by se jim ve finale chtelo tahnou se s nama na kole asi 6 km :-) Chteli jsme si zase chytnout taxika, ale jako na potvoru zadnej nejel. Tak jsem vyzkouseli par tuk-tuku, ale bud nam nerozumeli, nebo neumeli cist (strkali jsme jim vizitku hotelu) nebo se jim tak daleko taky nechtelo. Nakonec se nam podarilo jednoho umluvit, aby nas hodil ke stanici metra Karol Bagh (i kdyz skoro za cenu, za kterou by nas mohl vozit cely den po Dilli, ale my byli radi, ze nemusime pesky). Cesta byla zajimava, provoz porad velky, tuk-tuk porad chcipal, jednou jsme jednim zadnik kolem vjeli na obrubnim a malem jsme se prevratili. V tu chvili jsem premyslela, jestli by nas ty za nama objeli, ale spis si myslim, ze by nas proste prevalcovali :-) Kazdopadne na hotel jsme se dostali v poradku a uz jsme se tesili, jak se krasne vyspime. Nastesti jsme v letadle dostali spunty do usi, takze nakonec jsme se i vyspali, jinak bychom asi nemeli sanci - ve svetliku porad neco bouchalo a litali tam holubi, v restauraci nad nama zurive myli nadobi a v pokoji vedle nas bydlel asi uplne hluchej clovek, protoze umet hindu, tak rozumime kazdymu slovu z jeho televize.

Rano jsme si v hotelu dali dalsi hnusnou snidani s hnusnym kafem a nechali si na hotelu zavolat taxika na letiste. Prijel fakt smradlavej chlapek v pidi auticku, po ceste si porad chtel povidal, ale bohuzel neumel anglicky skoro nic, ale nastesti nas bezpecne odvezl na domestic terminal, kde jsme si konecne mohli dat poradny kafe (radsi rovnou 2) a neco k jidlu, navoneli se v parfumerii a nasedli do Airbusu A320 nizkonakladove spolecnosti IndiGo. Letadlo bylo krasny, novy, cisty, letusky moderni a upravene, kapitan beloch,... Cesta do statu Goa, priblizne 500 km jizne od Bombaye byla prijemna a my se mooooc tesili, az se budem konecne flakat u more a pojidat vsechen ten sea-food! :-)

Indie - Agra

No tak to Vam teda povim, vazeni pratele, tohle pocasi je fakt hnus!!! Jeste v sobotu jsem byla v Indii, krasnych 35 stupnu, slunicko, plaz... A ted minus 5, vichr a snih??? V Indii to sice strasne smrdi, ale to pocasi... Aaaach jo, o tom si tady muzem nechat jenom zdat!

Ale od zacatku...

Plan naseho vyletu jsem Vam uz nastinila a v podstate jsme se ho i drzeli... Odleteli jsme ve stredu 16.listopadu vecer do Parize, tak jsme prespali v hotelu u letiste a dopoledne hura Boeingem 747 do Dilli. Puvodne jsme meli mista dole v dobytcaku v economy, na check-inu se nas kolega zeptal, jestli by nam nevadila zmena mist sice stale do eco, ale do upper-decku k nouzovemu vychodu - tak to teda fakt nevadila :-) a na gatu se nam zase omlouvali, ze nam museli zmenit mista, protoze let je preknihovany a museli nas upgradovat do businessu :-))) Tak to nam uz vubec nevadilo teda!!! Takze let byl velmi prijemny, kdyz se clovek muze krasne natahnout, ma prisun kvalitniho sampanskeho a neustale mu nekdo cpe neco k jidlu na porcelanovem servisu, tak se i tech 9.5 hodiny da v pohode prezit :-) Ovsem tesne pred pristanim, tak 20 metru nad zemi, zacalo v letadle neco stracne pachnout, az jsme pojali podezreni, ze nam chytl motor, jaky to byl smrad. Az v gatu jsme si uvedomili, ze to nic nehorelo, jen klimatizace nasala pravy dillijsky smog vytvoreny kombinaci vyfukovych plynu, palenim vseho, co lidem prijde pod ruku, kalenim vsude, kde je misto, a odhazovanim odpadku vsude, kam vas to napadne. Smrad, ktereho se jen tak nezbavite :-(

Do Dilli jsme dorazili s mirnym zpozdenim kolem pulnoci, prevlikli jsme se ze spolecenskeho outfitu do sortek, tricka a sandalu, smenili par dolaru za rupie, dali si v kavarne kaficku a ve tri hodiny vyrazili hledat naseho domluveneho taxikare. I pres nase obavy, jak to v Indii funguje a jestli Indove opravsu splni to, co po e-mailu slibili, vsechno dopadlo dobre, taxikar opravdu cekal pred vychodem s cedulkou, na ktere bylo moje jmeno a odvedl nas do sveho auta - TATA Indica - ktere opravdu melo finkcni klimatizaci a odvezl nas nocnim Dilli do mesta Agra.

Cesta taxikem byla pravdu zajimava, trvala asi 4 hodiny a je se strasne bala :-) Zaprve jsme jeli v noci, ale auta, ktera jsme mijeli bud nesvitila vubec, nebo naopak svitila jen dalkovyma. Mijeli jsme hlavne krasne pomalovane nakladaky TATA, skoro kazde auto melo vzadu vymalovany napis BLOW HORN PLEASE a brzo jsme pochopili proc - indicka uta totiz vetsinou nemaji zrcatka, takze pokud nekoho predjizdite, tak nema cenu blikat (taky se to nedela), ale ridice, ktereho mijite, upozornujete na svou pritomnost tim, ze zatroubite :-) Funguje to fakt skvele, ani jednou jsme se s nikym nesrazili a i kdyz to nekolikrat vypadalo, ze uz k tomu dojde, tak to vdycky dobre dopadlo :-) Taky jsem moc nepochopila vyznam prerusovane a plne cary na silnici, auta proste jezdi tam, kde se jim to nejvic libi, vetsinou nekde uprostred, v pripade vetsiho provozu se pak vytvori tolik pruhu, kolik se na silnici vejde vedle sebe aut a motorek (pripadne taky krav a psu) - nekde treba 5 misto puvodne planovanych 2 :-) No kazdopadne do mesta Agra, ktere ma kolem 3 milionu obyvatel a kde se nachazi jeden ze sedmi divu sveta a dalsi 2 pamatky UNESCO, jsme dorazili tesne po rozedneni - kolem 7 hodiny rano a cekal nas opravdovy kulturni sok!

Agra je jedno velke smetiste, silnice je spis jen udusana hlina, po ktere se prochazi kravy, psy, opice, strasne mnozstvi tuk-tuku a aut, lidi spi na ulicich, bordel... A takle vypadala i prijezdova cesta k Taj Mahalu, jednomu ze sedmi divu sveta. Indove proste neumi vyuzit potencial, ktery tady maji, zadny centrum pro turisty, kde si koupite vstupenku, kde by byly velke, ciste zachody a obchod se suvenyrama a info brozurama - jen 2 okynka (jedno pro Indy - vstup 20 rupii a jedno pro turity - vstup 750 rupii :-)), 2 zachody, na kterych zrovna netece voda (bleee) a misto, kde Vam jako turistovi predaji tasticku s pullitrem vody a navlekama na boty. V okoli cca 500 metru od monumentu smi jezdit jen schvalena motorova vozidla, aby se zamezilo hromadeni vyfukovych plynu a zloutnuti Taj Mahalu.

Ale Taj Mahal je nadherny, slovy nepopsatelny, mega monument, mistrovske dilo architektury, naprosto soumerny. Bily mramor zdobeny barevnymi drahymi kameny do kvetinovych obrazcu, arabske napisy, perfektni simetrie a kazdy detail promysleny. Do tesne blizkosti mauzolea musite bud naboso nebo s navlekama na botach, nesmite mit zadne ostre predmety (aby Vas treba nenapadlo vyryt sve jmeno nebo milostny vzkaz do mramoru), zadne jidlo, zvykacky a k piti jen vodu (nas treba donutili vypit Red Bully, ktere jsme meli na pripravene pro pripad velkem unavy). Od agentury, ktera nam sprostredkovala taxi a ubytovani jsme dostali jako pozornost zdarma pruvodce - rozumej ziveho cloveka, ne knihu (lidska prace je tady porad jeste levnejsi, nez papir :-)), ktery nam byl cely den k dispozici a provedl nas i Taj Mahalem. Byl to opravdu mlady Ind, usmevany chlapec, ktery nam velmi zajimave vypravel o historii i soucasnosti (akorat skoda, ze jsem mu tak pulku v jeho indicke anglictine nerozumela a v tech vladcich, jejich detech, manzelkach a vsech bozich jsem se uplne ztratila).

Po te, co jsem si prosli Taj Mahal nas zavezli do dilny, kde stale jeste puvodni metodou vyrabi krasne predmety z mramoru, do ktereho vlepuji drahe kameny do tvaru ruznych ornamentu, stejnou technikou, jaka byla pouzita na Taj Mahalu. Bohuzel jsme byli hodne unaveny na to, abychom smlouvali o cene, tak jsme radsi odmitli si cokoliv koupit a tim jsme majitele malinko nastvali.

Pak jsme se presunuli na Agra Fort - ohromnou pevnost z cerveneho kamene, ktera vypada jako z nejake orientalni pohadky a je pod ochranou UNESCO. I tady jsme zasli nad umenim architektu a stavitelu, protoze pevnost je jak z venku, tak zevnitr proste pohadkova. V soucasne dobe je velka cast (pry ale ta osklivejsi) turistum nepristupna, protoze je obsazena indickou armadou. Z pevnosti je vyhled na posvatnou reku (spis stoku) a na Taj.

Odmitli jsme navstevu dilny, kde se pry vysivaji krasne latky, lehky obed v nejake restauraci (ne, indicke jidlo v tomhle meste fakt jist nebudem) i vecerny navstevu Baby Taj (neco jako puvodni kopie velkeho Taje) s tim, ze uz jsem hodne unaveny a po poledni jsme se ubytovali v hotelu a sli si na chvili lehnout.

Vecer jsme si vzali tuk-tuk (coz je pro ty, co to neznaji, motorka, na ktere je nasazena takova kabinka, kde je misto pro 2 cestujici vedle sebe = asi pro 5-6 Indu) a nechali se dovest do neceho jako centrum, kde jsme smenili dalsi penize a najedli se (pro jistotu v Pizza Huttu). Celkem na s prekvapilo, ze ridic tuk-tuku po nas chtel jen 10 rupii (asi 4 koruny) za to, ze nas bude cely vecer vozit a opravdu na nas cekal pred restauraci, nez jsme se najedli. Asi jsme do hodne nastvali, kdyz jsme potom razantne odmisli navstevu obchodu jeho svagra i trznice a trvali na tom, aby nas odvezl zpatky do hotelu. To si teda chlapec fakt moc nevydelal... :-) Spat jsme sli brzo, preci jen jsme byli porad unaveny a rano nas cekala cesla do Dilli, ale o tom az priste...

plany na Indii...

Takze plan je nasledujici - v pondeli vyzvednout visa na indicke ambasade - do ty doby se modlit, aby je fakt stihli vystavit. V utery odlet do Parize a ve stredu rano do Dilli.

Pak nasleduje vylet taxikem do Agry a navsteva Taj Mahalu a Cervene pevnosti.









A zase zpatky do Dilli a musime tam byt dost brzo, abychom stihli vecerni sound and light show na tamni Cervene pevnosti.




A v sobotu prelet do provincie Goa a pak uz jen leharo na plazi, spousta sea-foodu a slunicka :-)

9 DAYS TO GO :-)

Jeste 9 dni... Teda samozrejme pokud se nestane nic zadadniho, jako ze by nam treba nestacili vystavit visa, to by asi byl pruser :-)