Konec a zvonec :-(

Tak nejdriv jeste par fotek z raftingu od mistnich fotografu:

A k poslednimu dni... Naridili jsme si budika na ctyri rano, sbalili vsechny ty - stale jeste promocene - veci a v pet vyrazili shuttle busem na letiste (docela prekvapeni - pred 14 dny byl busik zadarmo, ted stal 5USD na osobu, predtim jezdil kazdych 20 minut, ted kazdou hodinu - v Costa Rice proste clovek nikdy nevi). Hotel a prepravu jsme zaplatili cash poslednima dolarama, tak jsem se radovali, jak nam krasne vysly penize. Dalsi prekvapeni - na letisti se plati odletova taxa 26USD na osobu. A sakra, uz nemame dost penez. Platime teda kartou, ackoliv platba jde jako cash advance a poplatek pujde do stovek korun... :-(

V pul sesty nam na check-inu vystavuji stand-by boarding pass, ale kufry nam neodbavuji, protoze let je preknihovany - mame nekde pockat a prijit po seste. No jo, ale kde pockat??? Podobne letiste, jako v San Jose, jsme nikdy nevideli. V prizemi u priletu jsou asi tri lavicky venku a jeden kiosek, kde si muzete koupit vodu, kafe a smazeny kure, u odletu je celkem osm sedacek. Naprosto zadny prostor pro cekajici pasazery. Sedneme si teda na nejakou zidku a cekame. V sest se dozvidame, ze mista v letadle nejsou, ale na odpolednim letu jsou. Odbavovaci prepazka pro odpoledni let se otevira v deset. Do te doby mame nekde pockat. Tak cekame - na lavicce u priletu, na zidce, na (konecne uvolnenych) sedackach. V deset se jdeme odbavit. Mista jsou - uff, kufry nam vzali, ale na boarding passy mame zase pockat v prostoru pred check-inem do dvanacti hodin - WTF??? Chtelo se mi brecet, byla mi zima, protoze klimatizace snad mrazila, byla jsem unavena a nevyspala, chtela jsem kafe, mela jsem hlad. Nejhorsi bylo, ze jsme vedeli, ze za security jsou obchody se suvenyrama, ktere jsme nikde nestihli koupit, jeden velky food court, kde bychom se mohli najist - a my museli cekat venku. Ve dvanact jsme dostali palubky (do bussinesu, samozrejme :-)), prosli jsme standardni bezpecnostni kontrolou, a pred gatem jeste rychle vlitli do obchodu se suvenyrama, kde jsme asi behem dvou minut vybrali darky. Pak nas cekala jeste jedna bezpecnostni prohlidka, kdy nam americky bezpecnostni agenti prohledali tasky a batohy a osahali nas a mohli jsem do letadla, kde jsme konecne dostali najist :-) Vtipne je, ze Michal v batohu zapomnel svycarsky nozik, ktery pronesl scanem v San Jose a v Atlante a rucni kontrolou v San Jose a zabavili mu ho az v Amsterdamu :-)

V Atlante jsme samozrejme nestihli primy let do Prahy a museli jsme s KLM pres Amsterdam. Sice nam na check-inu rikali, ze tam je 20 volnych mist, ale my jsme si na prideleni sedacek museli pockat az do chvile, kdy byla polovina lidi v letadle - a to jsme meli 2 hodiny zpozdeni, protoze se nejdriv zasekla posadka v dopravni zacpe (takze si zapomneli naridit budika :-)) a kdyz uz byla cast letadla nalozena, tak byl boarding perusenej kvuli bource. A kdyz uz si vsichni nastoupili, tak pred nama cekalo 30 letadel na odlet a 36 na prilet :-(

No a v Amsterdamu uz bylo vsechno v pohode, teda az na to, ze mi priletel uplne promocenej kufr (asi ho v Atlante v ty bource nechali stat na plose) a jeste nemel kolecko (Julo, bude reklamace :-)). Do Prahy jsme dorazili asi v sest...

Takze zaverem - do Kostariky urcite nejezdete, pokud mate radi klidnou dovolenou, vse peclive naplanovane, kazdy vecer animacni program v all-inclusive resortu a nagelovane cisniky. Naopak se budete citit jako v raji, pokud vam nebude vadit, ze obcas musite prehodnotit plany bud kvuli spatnemu pocasi, nebo treba kvuli tomu, ze Kostaricani maji zrovna mananu. Jestli mate radi vetsi davku dobrodruzstvi, prirodu, zviratka, panenske plaze a mile lidi, mozna jsme vam dali inspiraci na dalsi dovolenou :-)))

PURA VIDA!!!

posledni den v Puerto Viejo a rafting na rece Pacuare

Tak aby bylo jasno - uz jsme doma :-( Mame za sebou zase asi tricetihodinovou cestu a potrebovali bychom dalsi dovolenou :-) A jeste vam musim povypravet o poslednich trech dnech v Costa Rice...

Ve stredu jsme meli posledni den v Puerto Viejo, tak jsme se rozhodli, ze si budem uzivat nic nedelani a valet se na plazi. Byly uplne nejvetsi vlny, ktere jsme v Puerto Viejo videli, tak jsme si na hotelu pujcili boogie boards (takovy ty maly prkna) a chvili blbli v mori, ale potom, co to se mnou seklo o zem jednou s prknem a jednou s fotakem, jsme se rozhodli, ze uz jsou vlny nebezpecne veliky a prkna zase vratili. Ja jsem se teda odpoledne bala byt ve vode i bez prken, vypadalo to, ze prijde bourka a vlny byly hooodne vysoky. Vecer jsme si dali posledni vybornou veceri a kazdej dve mojita, sbalili jsme a pripravili se na ranni odjezd.

Rano nas pred sedmou hodinou vyzvedl mikrobus i s kuframa odvezl nas asi na pul cesty mezi Puerto Viejo a San Jose, do mlzneho pralesa hor Talamanca. V planu jsme meli rafting na rece Pacuare, ktera je podle National Geographic jedna z Top 10 nejlepsich rek pro rafting na svete. Rafting na divoke rece je v Costa Rice hodne oblibena zabava, nabizi ho spousta spolecnosti na spouste rek, ale nikde nebudete sjizdet celych 30 km, 4 hodiny v lodi (s prestavkou na obed v pralese), jedny pereje za druhymi. Nejdriv nas dovezli na zakladnu, kde jsme si ulozili veci a dostali jsme poradnou snidani a pak nad zase mikrobusama vyvezli jeste vys do hor, kde jsme se oblikli do zachranych vest a prilb, dostali jsme padla a byli jsme rozdeleny do skupin po sesti (celkem sest lodi). Kazda lod mela sveho vedouciho, zkuseneho vodaka, ktery nam daval pokyny, kdy mame padlovat, kdy se mame schovat do lodi, kam mame zahybat, atd. My dostali seva vsech pruvodcu a jeli jsme jako prvni lod a to bylo super, protoze jsme pred sebou nevideli zadne jine rafty a meli jsme takovy panensky pocit, ze prozkoumavame nepoznane :-) Asi v polovine cesty jsme zastavili a nasi pruvodci vybalili z barelu obed, ktery nam bleskurychle pripravili primo v pralese - zeleninu, toasty, tortily, sunku a syry a ovoce... Mysleli jsme, ze rakf na vode proste bude drzet at se deje co se deje a cesta bude jen takove lazo plazo, ale to jsme se teda pekelne mylili - nekolikrat jsme meli co delat, abychom se v lodi udrzeli a jedna lod se dokonce dvakrat prevratila - a prvni prevraceni jeden z pasazeru odnesl docela osklivym zranenim - rozsekl si o kamen bradu, krev z nej tekla jak z vola, nakone mu to na zakladne museli sit.

Na mistech, kde nebyly pereje, jsme se mohli kochat krasnou prirodou okolo, videli jsme zase nekolik zviratek (hlavne ptaky), obcas jsme pluli v kanonu, jindy byl kolem jen prales a stromy... Spojeni adrenalinoveho zazitku z pereji, obeda v dzungli a nadherne prirody nas opravdo dostalo a bylo to uzasne zakonceni nasi dovolene!!!

Potom, co jsme se na zakladne prevlikli do sucheho obleceni a vyzvedli si zase veci jsme se mikrobusem presunuli opet do San Jose, opet do hotelu Best Western na posledni noc. Protoze jsme nikde nestihli nakoupit suvenyry, rozhodli jsme se zajit jeste do centra a po nejakych darkach se podivat (a najist se), ale asi jsme to nemeli delat. Opet jsme se presvedcili, ze San Jose je to nejhnusnejsi mesto, co jsme kdy videli, vubec nechapem, jak takova nadherna zeme muze mit tak odporny hlavni mesto. A hlavne ty lidi... Fakt jsme se bali, ze nas (jako jasny gringo - belochy = Americany) nekdo prepadne. A jeste ke vsemu zacla poradna tropicka bourka (my bez destniku) a v celym San Jose nemaj jedninej obchod se suvenyrama!!! Takze zpatky do hotelu jsme se dostali na kuzi promoceny, bez darku, vystraeny a nastvany. Dali jsme si welcome drink na ucet podniku a radsi jsme sli spat.

Jaguar Rescue Center (Centrum pro zachranena zvirata)

Tak za prve - dorazily fotky ze surfovani, takde je mala ukazka, jak nam to slo :-)

A za druhe - prsi :-) Ale dneska to ani nevadi, docela radi se trochu schladime, protoze dneska byl snad nejteplejsi den, co jsme v Costa Rice a my meli velky plan. Opet jsme vyrazili na kole, ale tentokrat ne jen tak na obycejny vylet, ale na navstevu centra pro zachranena zvirata (vetsinou byla zachranena po tom, co jim pes napadl matku, zabavena z obchodu s mazlicky, potom, co je strazilo auto,...). V materialech na hotelu jsme se docetli, ze abychom mohli sahat na zvirata, nezmime byt natreny opalovacim kremem nebo narepelentovany, takze jsme se v tom paraku na kole docela pripekli.

Centrum je kousek za Puerto Viejo, vcera jsem po ceste videli ukazatel, tak jsme jeli celkem na jisto, ale dneska jsme si nakonec uzakazele nejak nepsimli, prejeli jsme odbocku a dojeli jsme az na stejne misto, kam jsme dojeli vcera :-) Nj, stane se i tem nejlepsim :-D Vratili jsme se odbocku jsme nakonec nasli, i tak jsem ale meli jeste dost casu do zacatku prohlidky, tak jsem pred centrem zaparkovali kola a sli jsem se jeste podivat pres silnici na plaz, ktera byla fakt nadherna!

Za prohlidku centra s pruvodcem jsme zaplatili 12USD za osobu a byly opravdu hodne dobre investovany penize! Centrum nedostava zadne dotace od statu a pritom prijima vsechna opustena nebo tyrana zvirata, zije pouze ze vstupneho od navstevniku. Pruvodce byl zapaleny American, dobrovolnik, ktery v Costa Rice zije s manzelkou osm mesicu a ktery o zdejsich zviratech vedel snad vsechno. Ze vseho nejdri jsme sli do klece s mladaty opicky vrestana (howler monkey). Opicky byly nadsene, ze jim prisla navsteva a hned po nas zacaly lest, Misovi se hned za dverma usadila jedna za krkem :-) Bylo to asi poprve, co jsme so mohli pochovat opicku a byli jsme opravdu prekpapeny, jak moc nam jsoou podobny (az na ten ocas, ze :-)). Kazda zachranena opicka mela samozrejme svuj vlastni pribeh, napriklad Brad Pitt (ktereho jsem si pak chovala ja a krety pekne kouse) a jeho pritelkyne (vlastne sestra) Angelina Jolie byli zabaveny v obchodu se zviratky. V kleci jsme mohli zustat snad 20 minut a hrat az na to vedro jsme si to fakt uzivali.

Pak jsme se presunuli k mladatum lenochoda - juchuuuu!!! V centru maji celkem 4 mladata dvou druhu, ktere v Costa Rice ziji - lenochod triprsty (toho zname z Doby ledove) a lenochod dvouprsty. Dozvedeli jsme se, ze lenochodi na Zemi ziji uz 16 milionu (!) let (to je jasny, vzdyt taky jeden hral v ty Dobe ledovy), lenohod triprsty je strasi, ma schovane pohlavni organy v tele, takze se nepozna, jestli je to holka nebo kluk, misto usi ma diry do hlavy a je mnohem pomalejsi (a me se libi vic - vypada, jako by se porad smal). Lenochod dvouprsty ve vyvinutejsi druh, uz u nej pozname pohlavi a usi ma skoro jako clovek (akorat pod chlupama). Taky se umi poradne rozzurit a to je potom rychlejsi, nez si umime predstavit a seka drapama a kouse. A s lenochodama je to tezky, protoze jsoiu uplne pitomy, takze kdyz se dospelej zachranenej jedinec vypusti zpatky do prirody, tak vetsinou stejne moc dlouho neprezije :-(

Potom jsme videli dve mladata krokodyla (pry tady bezne zijou v rekach a Kostaricani jsou divny - radsi se budou koupat v rece s krokodylem, protoze se jich boji min, nez vln v mori), 3 uzasne roztomily tukany, jaguarundi (to je takova mala puma), margaye (to je zase malej ocelot), velke sovy,... a celou sbirku jedovatych hadu, nejake tarantrule... ja uz dal fakt nevim...

Kazdopadne prohlidka centra trvala hodinu a pul, ani chvili jsme se nenudili a moc jsme si to uzili! Pak uz jen cesta na kole zpatky do hotelu (to uz se nasim zadkum fakt moc nelibilo) a chvili po tom, co jsme dorazili, zaclo prset a prsi doted (uz asi tri hodiny). Takze zase relaxujeme na balkonku a popijime mistni pivo Imperial.

Jo a jeste vam nemam zapomenout rict, ze dneska rano z bazenu vylovili pro zmenu kraba :-)

Poradna tropicka bourka a vylet na kole

Na dnesek jsme meli v planu celodenni vylet na kole na jihm pres Puerto Viejo podel pobrezi do narodni rezervace Manzanillo, kde se nachazi mangrovniky, mokrady a koralove utesy s plazemi vhodnymi ke snorchlovani, az skoro k hranicim s Panamou, ale uz pri snidani se zaclo zatahovat, nad morem bylo uplne cerno a byla slyset bourka. Nicmene vsechny servery o pocasi hlasili v Puerto Viejo na cely den polojasno a minimalni pravdepodobnost spatneho pocasi, tak jsem se pripravili a kdyz jsme si sli pred devatou hodinou pro kola, zaclo prset. Klasika. Chvili prselo malo, pak vic, to jsme se shodli, ze to asi bude na dyl a vratili se zpatky na balkon a dobre jsme udelali, protoze behem deseti minut zacala poradna tropicka bourka se slejvakem a trvala asi 2,5 hodiny, pak jeste do jedny prselo, ze se na kole vyjet nedalo a po jedny hodine jsme konecne mohli vyrazit (sice porad poprchavalo, ale to se dalo prezit).

Kola tady maji uzasna, bez nejake prehazovacky nebo odpruzeni, ale jsou zase poradne bytelna. Misovi to opravdu moc sluselo :-) Rekli jsme si, ze pojedem, kam az budem moct a dojeli jsme na Punta Uva, coz je plaz s koralovym vybezkem v Manzanillu. Po ceste jsme pozorovali ohromne golden spidery rozvesene ve svych zlatych sitich vsude kolem silnice, po ceste zpatky jsme narazili na par zajimavych ptaku a barevne kraby. Na Punta Uva byly videt zbytky mangrovniku, voda byla bohuzel zakalena a stejne byla docela zima na koupani. Me osobne se ten vylet moc libil, skoda jen, ze nebylo lepsi pocasi, to bychom vyrazili brzo rano, na kazde plazi bychom se mohli vykoupat a vyfotit i zivod pod vodou... :-(

krabi

golden spider ve zlate siti

ptak

zlutej ptak :-)

Puerto Viejo jsme projizdeli zpatky kolem ctvrte hodiny a bylo tam uplne mrtvo. Nevim, jestli to bylo tim, ze je spatny pocasi, nebo vesnice zacina zit az pred setmenim, ale vsechny stanky se suvenyrama byly zavreny, na ulicich skoro nikdo, jako po vymreni.

Ted jsme z ty cesty cely naklepany a pred veceri opet relaxujeme na balkonku (a ja doufam, ze nam dneska vecer privezou fotky ze vcerejsiho surfovani, jak slibili!).

surfovani v Puerto Viejo

Vazeni a mili, dneska byl super den! Ale postupne...


Vcera jsme nemela ani co psat, protoze jsme cely den lezeli na plazi, akorat na veceri jsme si zasli do mesta. Cely den bylo krasne azuro, voda nadherne modra, vlahy vetrik a kdyz jsme se podivali doleva (na druhou stranu, nez je mesto), nevideli jsme jedinyho cloveka na mile daleko. Je to opravdu zvlastni, kdyz si predstavite ty preplnene plaze, kde se lidi perou o misto na svoji osusku, mrakodrapy, fast-foody... a tady je nadherna, cista plaz s jemnouckym piskem a modrou vodou a okolo jen dzungle a nikde nikdo.





Kolem obeda jsme se prestehovali podle planu do jineho pokoje, tehle je levnejsi a ja jsme v nem malinko jistejsi, protoze je mezi ostatnima pokojema a dokonce ma i zaviratelne okno, takze nemam celou noc strach, ne nam sem neco vleze. Jinak samozrejme velky balkon s houpaci siti a vyhledem na more zustal :-)




Vecer jsme asi 30-ti minutovou prochazkou po plazi dosli do mesta. Mysleli jsme si, ze Puerto Viejo bude dira, ale tohle ani jeden z nas nikdy nevidel. Puerto Viejo je hippiesacky doupe skoro jako ze sedesatych let :-) Vetsinu stalych obyvatel mesta tvori pristehovalci z Jamajky a jechich potomci (takze vypadaj uplne jinak, nez ostatni obyvatele Kostariky), kolem pobrezi jsou stanky se suvenyry vetsinou s jamajskymi motivy (nebo s motivem marihuany, surfovani a nebo vsechno najednou), bary, restaurace. V podstate jedna dlouha ulicka kolem pobrezi a mozna jeste dve kratsi okolo, a to je vsechno :-D Dira, ale s ohrovnou atmosferou.










Dneska jsme se bali, ze zase nebudou vlny na surfovani, ale pan surfar prekvapil a zamluvil si nas na treti hodinu. Takze do tri jsme se zase jen poflakovali (dva dny je to dobry, treti den vam to ale uz zacne pomalu list na nervy, ja osobne jsem se uz moc tesila na zmenu). Pak pro nas prijel taxikar a odvezl nas na plaz, ktera se jmenuje Playa Cocles a je na druhy strane mesta. Neni cerna, ale ma zluty pisek, je na ni vic lidi a taky tam jsou mnohem vetsi vlny. Tam si nas prevzal nas ucitel - pravy obyvatel Puerto Viejo, s kudrnama do pasu a bylym nanosem opalovaku na nose a tvarich - trochu jako jamajskej indian :-) Dostali jsme zacatecnicky prkna, jeste jednoho jamajskyho klucinu, abychom kazdy mel sveho ucitele a sli jsme do vody. Bylo to super!!! temer ihned se nam podarilo se postavit, vetsinou jsme dojeli az ke brehu (nj, je to jen takovy placani se, ale my na sebe byli fakt hrdy). Po dvou hodinach jsme spocitali sramy (odrene prsty na nohach, kolena, namozene svaly, nic vaznyho) domluvili jsme se s dalsim klukem, ktery nas fotil, kdy nam doda CD s fotkama (snad zitra vecer uvidite, jak vypadame profesionalne) a cely vecer si vypravime zazitky.


A to n eni vsechno - primo nad mkistem, kde mel surfar vystaveny prnkna, u plaze a u silnice, kde jezdi stovky aut a pohybuje se spousta lidi, lezl po strome pravy, zivy a neochoceny lenochod a jeste mel v naruci miminko!!! Takovej lenochod je tak strasne roztomilej, chlupy mu vlaji ve vetru a jak se snazi delat, ze neni, aby ho nic nesezralo, tak je proste k sezrani! Takze Misa uz videl svoje mravence ata a ja sveho lenochoda, konecne se to zacina trochu rozjizdet :-)



Dobrou... :-)))

Banana Azul (Puerto Viejo)

Dneska rano jsme meli mit prvni lekci surfovani, ale bohuzel nejsou vlny, tak jsme se jen valeli na plazi a u bazenu, popijeli drinciky a prochazeli se po plazi... nic extra, ale nas to strasne bavilo :-D
Taky jsme potkali nejaky zviratka - deseticentimetrovou kobylku, pod oknem do kuchyne mame golden spidera - pavouka, ktery sprada zlate pavuciny (taky ma asi 10cm), na plazi spoustu krabu, Misa konecne objevil mravence ata, tak je porad chodi pozorovat, jak v rade odnasi listi ze stromu, na terase nam bydli nadherna zrzava kocka a jeden z hotelovych psu s nami sel na prochazku po plazi, v jezirku u baru jsou ohromne zelvy a rybicky, videli jsme asi dvaceticentimetrovou zabu... Az na ty pavouky jsme v raji :-)

Tamarindo - San Jose - Puerto Viejo

Vcerejsek byl ve znameni valendo grande na Playa Tamarindo a bylo to super, akorat ted nemam moc zazitku, ktere bych vam vypravela... tak mozna jen par postrehu:
V Tamarindu se nam libilo moc :-) Je tady klidek, zadne pnuti, sice samej American, ale samy mlady lidi, pohodovy surfari. Pro pupkaty americky duchodce to tady neni zarizeny, zadny all-inclusive letoviska, prevazne hostely, levny maly hotylky, skoly surfovani, bary... Pohoda...
Poprve jsem se koupala v Tichem oceanu! Voda vypada jako kafe a i se v ni tak citite. Vypada jako kafe, protoze je v Tamarindu plaz, kde se micha zluty a cerny pisek a protoze jsou tady opravdu vlny, tak se ten cerny pisek zviri a voda je pak zakalena. A je fakt strasne tepla, asi proto, ze je tak melka.
Je obdobi destu. S tim jsme sem jeli a pocitali jsme s tim... A fakt je to znat - prsi vetsinou celou noc, dopoledne a z kraje odpoledne je krasne a prazi slunicko, pak se zase zatahne a zacne bourka... Vcera treba zacalo lejt asi ve ctyri odpoledne a prselo tak do osmi... Proto jsme taky sli na veceri jen do restauracde v hotelu a meli jsme: Misa opet steak z kravy se zeleninou a ja steak z tunaka s pistaciove kruste se zeleninou. Ananasove mojito a pivo Imperial :-)

Rano jsme pred sestou vyrazili na cestu zpet do San Jose. Provincie Guacanaste, kde se Tamarindo nachazi, je nejvic zemedelskou casti zeme. Neznamena to, ze by se tam neco specialniho pestovalo, ale vsude se pasou kravy a sem tam kone. Rano z hor na obzoru stoupala para, do toho honci hnali kravy - jednou dokonce i nam pes silnici... no romantika, proste... :-)

Az po Panamerickou dalnici byla cesta uplne v pohode, krasna, celkem nova silnice, skoro zadny provoz. Cim bliz k San Jose, tim to samozrejme bylo horsi. Provoz byl cim dal silnejsi, hlavne kamiony, predjizdelo se tezko, skoro jsme se zacinali bat, ze nestihneme vratit auto do dvanacti (a ze se pocurame). Ale nakonec jsme to samozrejme stihli a jeste jsme ve dvanact stihli autobus do Puerto Viejo. Jeste pred vracenim auta jsme na hlavni tride udelali uzasny manevr, ke kteremu nas navedl pumpar - abychom nemuseli objizdet v tom provozu nekolik bloku a slozite se vymotavat, vyjeli jsme v protismeru (uz zvlastni vez byla, ze hahle pumpa mela i protismer - tady se k pumpe totiz najizdi z obou smeru) a pred semaforama najeli na hlavni tridu.

Na autobosovym nadrazi jsme si dali uzasnyho hamburgera za 1,5USD :-) a vyjeli jsme smer karibske poprezi. Cesta trvala 4,5 hodiny, nejsriv jsme projeli hory kolem San Jose, pak byly zase pastviny s kravama a nakonec banany - nekonecne bananove plantaze. Kdyz uz bylo v dalce videt more, tak banany presli do ohromny skladu chladicich namornich kontejneru, ve kterych se banany prepravuji po celem svete a pak (pres slumy, samozrejme) do nejvetsiho mesta na karibskem pobrezi a zaroven pristavu, kde se lode nakladaji - Limon. Pak asi 50km po pobrezi, kde jsme obdivovali panenske, uplne prazdne plaze a konecne jsme dorazili do mestecka Puerto Viejo.

Nejak nevim, jak vam mam popsat nase ubytovani v hotelu Banana Azul. Hotel je az za mestem a vlastni ho par - Kanadan + Kostarican. Na prvni dve noci bydlive v apartmanu - nemuzu rict nic jinyho, nez - fakt luxus. Majitele je snazi, abychom byli v luxusu a meli vse, co potrebujeme, ale zaroven byli blizko ke zdejsi prirode a to se jim opravdu povedlo. Nesmi se tady ubytovavat deti do 16ti let a je taky opravdovy klid, dalo by se to srovnat s pobytem mezi mnichy v klastere :-) Dali jsme si welcome drink - uplne uzasny mojito - a sli zkontrolovat plaz. Uplne cerny sopecny pisek, nikde nikdo, mirne vlnky, tepla voda - RAJ!

Vecer jsme dostali trichodovou veceri jen za 10USD, coz jsou ceny, o kterych se nam jinde ani nesnilo (jinde prumerna cena hlavniho jidla k veceri 17USD) a byli jsme tak utahany, ze jsme si sli lehnout.