V nedeli jsme se uz nastvala, ze mi nejde surfovani tak dobre, jak bych chtela, aby mi slo a Misa se nastval, ze jsem nastvana a koupil mi u Otika lekci. Od ty doby surfuju jak profik, chachaaa :-) Dobra tedy, jak profik ne, ale je to o mnooooho procent lepsi. Vecer jsme zajeli na veceri do indicky restaurace v Matare. Dali jsme si jidla, ktery jsme si normalne davali v Indii a o kterych jsme vedeli, ze nepalej. Chachaaa, malem mi to vypalilo vnitnosti. Jako fakt, pali tady proste vsechno! Ale bylo to dobry. A taky tam maj uzasny deserty, takovy dorticky, hodne evropsky, ale moc dobry.
V pondeli jsem mela zazitek, na ktery jsem cekala celou dobu - jeli jsem vlakem!!! Jako fakt, lidi v Cechach nas od toho odrazovali, ale ja jsem to porad chtela zkusit. Takze kdyz Otik oznamil, ze druhy den se jede na vylet do mesta Galle vlakem, byl jsem uplne nadsena a proste jsm se museli pridat. Z Matary (kde je fakt strasne krasny vlakovy nadrazi) do Galle jsme jeli asi 45 minut druhou tridou kolem pobrezi. Cesta byla super, mnohem pohodlnejsi nez autobusem a stala v prepoctu asi dvacku na osobu. Galle je byvala pevnost, presnou historii jsme teda nezkoumala, ale je tam hodne krestanskych kostelu, muslimska ctvrt a hodne turisticka ctvrt se spoustou brutalne drahych restauraci - jako fakt chtit za obed pomalu dveste korun, to se snad zblaznili. Prosli jsme kolem dokola, koukli na nataceni asi nejake telenovely dronem, dali obed v bistru a sli zase na vlak. Tentokrat jel jen zastavkovej vlak, kterej ma jen treti tridu. To uz bylo vtipnejsi, jeden vagon ma dokonce normalne dreveny lavice a uprostred takovy bidlo jako pro slepice, ale ostatni vagony maj normalni kozenkovy ctyrsedacky. Akorat ty svabi byli trochu navic :-) Jen zastavkovej vlak jel pomalu a v Matare jsme byli asi za 2,5 hodiny. Ale nejuzasnejsi na cestovani vlakem je stejne pozorovani ty nadherny krajiny, kterou se silnice, vedouci neustale pres mesta a vesnice, fakt neuvidite.
Vcera mel Misa narozeniny! Takhle bych taky chtela slavit narozeniny - 3x denne jit surfovat, jet na vylet na nejjiznejsi cip Sri Lanky - je to tady 3 kilometry, jmenu je se to Dondra, autobus vas vyplivne pred nejvetsim stojicim Buddhou na ostrove a pak jdete neco pres kilometr ulickama, kde vam kazdej, ale fakt kazdej domorodec rika hello a vy na to nejdriv s usmevem odpovidate a pak uz vas to nebavi a pak uz je to vyslovene neprijemny, ale porad myslite na to, ze jste tady na navsteve a musite byt slusny, takze porad zdravite jak idioti. Akorat opice, ktere jsme po ceste potkali, nas nezdravily a na nase hello ani neodpovedely. Pekne nevychovny opice tady maj. Alespon pekne pozovaly na fotky. No a kdyz se nas asi 50x nekdo zeptal, kam jdem a my 50x odpovedeli, ze na majak (jako by se tam dalo jit nekam jinam), a ten clovek se pokazky usmal, jako ze si to myslel, pokyval dulezite hlavou a ukazal, kudy mame jit (rovne), tak jsem teda konecne k tomu majaku dorazili. Bylo to tam moc pekny, palmy a modry more a bilej majak. Manik u vstupu po nas za vystup nahoru chtel 500 rupii za osobu a porad nam vypravel, ze to, co nahore uvidime, neuvidime nikde jinde. To jsme mu odsouhlasili, ale 500 rupek jsme teda fakt zaplatit nechteli (vedeli jsme, ze se to da usmlouvat levneji), tak jsme se otocili a odchazeli. A razem to slo za 600 za oba :-) A vyhled zezhora byl opravdu spektakularni. Zpatky jsme jeli tuktukem pac jsem na ty lidi uz fakt nemela naladu.
No a vecer se jelo samozrejme slavit do Mirissy :-) Nejdriv jsme tam v obchode se suvenyry nakoupili darecky a suvenyry domu a pak jsem si dali kazdy jednu barakudu a nekolik (a 4 a Misa 5) pekelne silnych mojit. Takze za slavnostni veceri jsme ve finale dali v prapoctu asi osm stovk!!! To jsme se fakt mega rozjili, bylo to skoro 2x vic, nez jsme dali doted za nejdrazsi vecu. Ale stalo to za to. Domu z Mirissy jsme jeli uz tuktukem, podarila se usmlouvat dobra cena za 3 tuktuky. Vtipn je, jak se tady jsme schopny dohadovat a smlouvat treba 10 minut o cene a pak si uvedomime, ze jsme se celou dobu dohadovali o 16 korunach na osobu. Ale jinak to nejde, kdyz vite, ze za tech 16 korun si koupite v pohode obed :-)
Dneska byl naplanovany vylet uz v 6 rano do destneho pralesa, Jelikoz jsme videli uz spoustu destnych pralesu, rozhodli jsme se, ze radsi vyspime kocovinu, dojdeme si na snidani, zasurfovat a do Matary na trh nakoupit ovoce a koreni a super levne obleceni pro Misu (holcici moc nemaj :-() a caje, ktere ale bohuzel nemeli, takze je budem muset kupovat jeste pozdeji. Po ceste dou jsme se stavili u Cinana pro nudle, ktere nam tentokrat nedal do krabicky ale jen do igelitu a zabalil do novin (to se tady dela normalne, krabicky jsou neobvykly upgrade). Tak jsme si to vzali domu a jedli to rukama jako pravi mistnaci :-)
Za chvilinku jdem na veceri na kotu roti, coz je po rice and curry dalsi narodni jidlo. Je to neco jako nudle, ale ve skutecnosti to je nasekana placka se zeleninou a vajickem, mega porce za necelou dvacku. Tak dobrou...
