Zatim jen spousta kecu, fotky se mi snad podari uploadovat pozdeji:
Po dvou letech jsme se opet vypravili do Ericeiry. Jako nejlepsi varianta se jevil primy let Praha - Lisabon s portugalkou narodni spolecnosti TAP, ktery byl na nami zvoleny termin 28.6. rano uplne prazdny. Takze neni co resit, Misa ve ctvrtek jeste v praci dotahuje plneni ctvrtletniho plnu do temer deseti do vecera, v patek ve tri rano vstavame a jedeme na letiste na let, ktery ma odletat v 5:45. Oba jsme dost unaveny, ale vidina 3,5 hodinoveho spanku v letadle a deviti dnu u ocenu a noci v superpohodlne posteli a venkovnima zaluziema, se kteryma vam i v 11 dopoledne pripada, ze je venku jeste hluboka noc a muzete v klidu spat, nas drzi na nohou a v celkem dobre nalade.
Prvni prekvapeni nastava, kdyz na letisti zjistujeme, z let odleta az v 07:15. Proste se tak pres noc rozhodli. OK, mohli jsme sice spat o 1,5 hodiny dyl, ale porad je to OK. Alespon budeme mit dost casu na snidani v Erste salonku. Lidi na odbaveni je nejak moc na jednu A319, ktera ma byt poloprazdna, ale treba mam spatny odhad. K prepazce pristupujeme jako posledni po vic jak hodine stani ve fronte. Jde jim to odbavovani sakra pomalu. A dozvidame se, ze uz jsou 3 platici cestujici na stand-by, protoze v Portugalsku byla ve ctvrtek generalni stavka a vecerni let do Lisabonu byl zruseny, tim padem cestujici byli preknihovani na ranni linku a vsechny lety az do pondelka jsou razem over. WTF???
OK, jdem se nasnidat do salonku, chci si dat gin s tonicem, ale gin nastesni netece. Asi bych se uplne stala, kdyby tekl. Na gatu se dozvidame, ze na jump seaty jdou platici cestujici (slecno, ja delam u letecke spolecnosti a tohle vam fak nezeru, ale nema cenu se dohadovat...). Balime kufry a jdeme resit, co dal. Koukame na obsazenost snad vsech letu po Evrope, posledni den skolniho roku je ale vsechno cervene. Na nasi SMS, ze rano bohuzel nepriletime, Honza z Ericeiry odpovida, at to nejak vymyslime, ze je v Portugalsku krasne :-) Dik, to jsme potrebovali vedet :-)
Jdeme zpatky do kancelare a kupujeme letenky pres Pariz. Sice jsou vsechny lety uplne natriskane, ale sance porad nejaka je. Po dvou hodinach zevlovani odchazime zpatky smer terminal a salonek Erste. Uz jsme tam jako doma, k oschlym sendvicum k obedu si tentokrat nalivam cervene vino (to tece :-)). CSA nas nastesti berou, dokonce jim jeste nekolik volnych mist zbylo. Super, tak ted mame nekolik hodin v Misove nejvic nenavidenem meste.
Prvni let do Lisabonu leti v 16:30, na gatu se dozvidame, ze by mohli vzit jen jednoho z nas. Nene, nebudu riskovat, ze druheho nevezmou ani na vecerni a bude muset sam hledat nocleh v Parizi. Mista se vzdavame, dalsi cekatele za nama maji asi 10 vterin na rozmyslenou, jestli se rozdeli. Deset vterin uplynulo, holka rekla, ze teda kluka necha na CDG a leti, ale uz je pozde, let je zavrenej. Docela jsem cumeli. Nechavame si teda predelat listing na let v 20:15 a jdeme zevlovat. Oba uz jsme temer v komatu. Hledame Air France jidelnu, abychom si alespon dali normalni vceri. Ptame se francouzu, prekvapive jsou vsichni mili, usmevavi a mluvi dobre anglicky. Pan z AF Premiere salonku chvili premysli, jak nam to vysvetlit, pak zavola kolegyni, aby za nej na chvili zaskocila a sam nas do jidelny odvadi. Super servis! Bohuzel je 17:15 a jidelna otevira az v sest, takze jeste chvili zevlujem a nakonec se rozhodujem, ze si stejne dame nekde v bistru sendvic. Vsimli jste si nekdy, ze na CDG je to jen samej sendvic, pak nejakej mekac na decku, ale jinak nic??? Tohle letiste je fakt priserny :-(
V 19:45 se jdeme znova zeptat, jestli se jim nahodou neuvolnily mista do Lisabonu. Samozrejme neuvolnily, mame jit na gate a pockat, jak to dopadne. Nasi stary znami z predchoziho letu jsou tu taky, oba v priblizne stejnem stavu, jako my (tesne pred kolapsem) Nastesti kluk je zamestnanec KLM, tak mam prioritu. A ta mi tentokrat pomaha hodne - dostavame jump seaty a nastupujem do letadla! Unava uz je tak velka, ze nemame ani silu se radovat. Vzadu na nas ceka uzasne "pohodlna" sedacka, na kterou se spolu slozime, kecame s letusakama, jsme ve vzduchu. Ufff! Priblizne v pulce letu, kdyz uz zase upadam do komatu, se na nas prijde podivat pan kapitan, dekujeme mu, ze nam dal mista a on se omlouva, ze nas nemohl posadit do kokpitu, protoze tam uz jednoho cloveka ma :-) Ale ze jestli chceme, tak ze se s nim do kokpitu muzeme jit podivat. No jasne, ze chceme, unava neunava! Shodujeme se, ze dneska je ve Francii asi narodni den milosti, je totiz divny, ze jsme zati nenarazili na zadneho neprijemneho Francouze :-) V kokpitu kapitan jeste nabizi, ze jeden z nas muze prijit na pristani. Tak tahle nabidka se fakt neodmita! Misa uz v kokpitu letel tolikrat, ze mi misto samozrejme prenechava. Byl to fakt zazitek. Nejdriv uzasny zapad slunce a pak tma, nadherne osvetleny Lisabon, blikajici alarmy (ne, nepanikarila jsem, byla jsem uporznena na to, ze po vypnuti autopilota budou alarmy alarmovat :-))... Proste super! (fotky bohuzel nemam, zas tak oprskla jsem nebyla)
Na letisti uz na nas cekal Honza se svoji pritelkyni Vercou, po ceste do Ericery jsme se stavili na benzince pro vodu a toho jsem samozrejme musela vyuzit a rovnu koupila lahev Sumolu. Ja tuhle limonadu fakt miluju! Zaparkovali jsem v Ericeire pred barakem, otevreli dvere a hned me prastila do nosu na krasna vune oceanu - sul, ryby, svezi vitr... Bohuzel uz jsme nemeli energii na nic jineho, nez sprchu a postel.
Rano je malinko krusnejsi - plne na nas dopada stres z celodenniho cestovani (kdo by taky rekl, ze do pitomyho Lisabonu bude cestovat skoro 24 hodin, ze???), oba nas boli hlava. U me to jakz takz spravil rozovy prasek a snidane, u Michala to ale bohuzel prerostlo v migrenu. Takze Misa chudinka zustava v komatu v posteli, zatimco ja jsem se byla projit po Ericeire. S prekvapenim jsem zjistila, ze mam opravdovou radost z toho, ze se tady za ty dva roky temer nic nezmenilo :-) Porad je tady krasne!!!
